Elektronický boom! aneb konec papírování v Čechách?

Česká republika už mohla být na tuto elektronickou revoluci dobře právně
připravena, kdyby vláda ze stolu nesmetla poslanecký návrh zákona o

elektronickém podpisu. (Je to škoda, protože podobný zákon dosud přijali jen v

SRN a z jeho chyb se autoři českého návrhu zákona poučili. Navíc úzce

spolupracovali s odbornou komisí EU, aby při případném vstupu ČR do EU bylo

třeba novelizovat jen jediný paragraf.)



Informační společnost

V poslední době lze ve vyspělých státech pozorovat několik trendů v oblasti

ekonomické, sociální i politické, které souvisí s rozvojem IT. Od

elektronického obchodování přes poskytování informací o činnosti státní správy

a samosprávy občanovi až po co nejjednodušší účast občana na demokratickém

politickém systému. S tím vším souvisí především přesouvání místa výkonu

zaměstnání domů (tzv. homeworking) a nahrazování papírové dokumentace a

komunikace elektronickou. Obchodu s věcmi už rovnocenně konkuruje obchod s

informacemi a všichni začínáme pozorovat, že se naše společnost pomalu mění z

postindustriální v informační.

Co nás brzdí?

Nejasná legislativa a problematika bezpečnosti jsou momentálně dvěma největšími

brzdami rozvoje elektronického obchodování u nás. Aby bylo možné provádět

elektronické transakce, které by byly v souladu s platnými právními předpisy, a

vybudovat plnohodnotnou elektronickou obchodní síť fungující oběma směry, tedy

od zákazníka k prodávajícímu i naopak, je nutno zajistit splnění podmínek

identifikace a autentizace. Identifikace znamená určení osoby, jež daný projev

učinila, autentizace je pak vlastně ověřením její totožnosti. V souvislosti s

klasickými papírovými dokumenty si tyto úkony umíme všichni představit, běžně

se podepisujeme, připojujeme osobní údaje na důkaz své totožnosti a

autentičnost si případě necháme ověřit třeba u notáře. Jakmile však začneme

brát v úvahu pojem dokument jinak než pouze jako typickou písemnou listinu, je

jasné, že už si s těmito tradičními nástroji nevystačíme. Ověření pravosti

digitalizovaných písemných dokumentů je velmi problematické, a pokud jsou

dokumenty vytvářeny přímo prostřednictvím výpočetní techniky, je situace ještě

složitější. Potřebujeme proto najít prostředek, který nám zajistí již zmíněnou

identifikaci i autentizaci a ověří i obsah celého dokumentu. Jde o to učinit

dokumenty a podpisy na papíře i v elektronické podobě rovnoprávnými. Možnosti

řešení jsou v podstatě dvě: zvláštní zákon např. o elektronickém podpisu nebo

zakotvení elektronického podpisu v českém právním řádu.

Datové zprávy

Charakteristickým rysem elektronického obchodu je, že oproti tradičním

dokumentům v tištěné formě zahrnuje datové zprávy. Na papíře má každý jistotu,

že si mohou dokument všichni přečíst, každá strana může mít svou kopii,

dokument nepodléhá změnám času, údaje se dají bez problémů ověřit a forma

dokumentu umožňuje jeho předložení úřadům a soudům. Datová zpráva však vzhledem

ke své povaze všechny tyto funkce nesplňuje. Bude-li ovšem splněna řada

technických a právních požadavků, může elektronický záznam poskytnout stejnou

úroveň jistoty jako papír a většinou i podstatně vyšší úroveň spolehlivosti a

rychlosti, zejména pokud jde o identifikaci zdroje dat. Převratnou myšlenkou v

dosavadním chápání dokumentace jakožto informací výlučně spjatých s papírovým

nosičem, která se nedávno objevila a je prosazována i v návrzích zákonů, je

názor, že informaci nelze upřít právní důsledky a platnost jen proto, že má

formu datové zprávy. Uživatelé budou potřebovat ucelený soubor pravidel,

použitelných na různé druhy komunikačních prostředků, které by bylo možné při

jejich používání vzájemně zaměnit. Hlavně vzhledem k budoucímu technickému

vývoji není dnes při navrhování předpisů pro elektronické úkony žádný z

komunikačních prostředků vyloučen.

Možnosti řešení jsou v podstatě dvě: zvláštní zákon např. o elektronickém

podpisu nebo jeho zakotvení v českém právním řádu. Zabudování elektronického

podpisu do naší legislativy by vytvořilo dostatečné podmínky pro elektronický

obchod i pro komunikaci v oblasti veřejnoprávní.

Elektronické podpisy

Umožní každému přijímat data prostřednictvím komunikačních a informačních sítí

včetně Internetu, a navíc pomohou určit původ dat i kontrolovat, zda nebyla

během přenosu změněna či podvržena.

Digitálnímu podpisu je ve vyspělých zemích věnována pozornost už několik

desetiletí. V poslední době se místo pojmu digitální začalo užívat označení

elektronický podpis, které je obecnější a zahrnuje možnosti realizace podpisu

jakoukoli technologií, od naskenovaného podpisu na papíře až k digitálnímu

podpisu využívajícímu kryptografických metod. Tyto metody nyní fungují na

základě asymetrického principu s délkou klíče 512 až 2 048 bytů a jsou

spolehlivé na 99,99999 %. Rychlý technologický vývoj dešifrovacích postupů a

zařízení si však samozřejmě žádá vylepšování šifrovacích algoritmů a případné

prodlužování délky klíče.

Co je to vlastně elektronický podpis?

Jde o údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě a jsou

používané ke zjištění totožnosti oprávněné osoby ve vztahu k datové zprávě. Pro

praxi je důležité, aby tento podpis byl tzv. bezpečný či zaručený. To znamená,

že ho lze ověřit pomocí určitého bezpečnostního postupu. Musí být zajištěno, že

je tento podpis naprosto jednoznačný a může být použit k identifikaci osoby,

která jej vytvořila a oprávněně použila. K datové zprávě je nutné podpis

připojit takovým způsobem, aby bylo možno odhalit jakoukoli následnou změnu

dat. Hlavní účelem tzv. zaručeného elektronického podpisu, který je jakousi

vyšší formou podpisu základního, je tedy zajistit, že zprávu podepsala opravdu

oprávněná osoba. Vztah mezi zaručeným elektronickým podpisem a oprávněnou

osobou by měl ověřovat nějaký ověřovatel informací, dříve označovaný jako

certifikační autorita. Tento ověřovatel by měl vlastnit něco jako doložku,

kterou bude v elektronické podobě svých podepisovacích dat připojovat k

ověřované datové zprávě jako záruku její věrohodnosti. Vzhledem k rychlému

technickému vývoji by měla být platnost certifikátu časově omezena (uvažuje se

o době šesti až dvanácti měsíců), aby byla minimalizována potenciální možnost

zneužití. Stát by měl poskytovat ověřovatelům něco jako akreditaci, jež by

garantovala jejich schopnost a oprávněnost poskytovat odbornou ověřovací

činnost.

Jaká bude praxe?

Zpráva, která má být podepsána, by měla být transformována pomocí signatářova

soukromého klíče do posloupnosti znaků, tedy nějaké řady písmen a číslic

připojené k vlastní zprávě jako její elektronický podpis. Můžeme si to

představit tak, že si svou zprávu zamkneme jakýmsi klíčem a připojíme na konec

textu označení, že je uzamčena. Ostatním lidem potom dáme k dispozici tzv. klíč

veřejný, který se tak stane všeobecně známým dešifrovacím mechanismem našeho

podpisu. Umožní komukoli, aby se přesvědčil, zda jsme autory zprávy skutečně my

a zda nebyl dokument po našem odeslání nějak změněn. Jednoduše řečeno, ten kdo

zprávu obdrží si ji bude moci odemknout a přesvědčit se, že dokument podepsala

uvedená osoba a že text nebyl změněn. Propojení signatáře s jeho veřejným

klíčem lze zajistit buď osobním předáním tohoto klíče, nebo ověřením jeho

platnosti, pokud není možný bezprostřední kontakt s příjemcem zprávy (což je

častější). V takovém případě vstupuje do hry veřejný ověřovatel, který o

věrohodnosti klíče vystaví certifikát. Ověřením se zajistí, že daný veřejný

klíč patří opravdu tomu, kdo je označen jako jeho vlastník.

A co na to právo?

Elektronický podpis je předpokladem právní závaznosti elektronických dokumentů

a jejich rovnocennosti s běžnými papírovými, a proto byl odstartován složitý

proces skloubení technologického řešení a právních aspektů. Nejdůležitější je

hledání řešení umožňujícího identifikaci osob, důkaz jejich přítomnosti při

podpisu a ověření jejich vztahu k podepsanému dokumentu. Komise OSN pro

mezinárodní obchodní právo UNCITRAL zpracovala v roce 1998 návrh jednotlivých

pravidel o elektronických podpisech a Evropský parlament vydal pro účely

vybudování systému elektronických podpisů speciální směrnici. Do 18 měsíců od

1. 1. 2000 mají členské země EU za úkol zapracovat tyto předpisy do svých

právních řádů. ČR i EU nyní na základě výchozích dokumentů připravují právní

normy začleňující elektronický podpis do právního řádu. Nejvýznamnějším krokem

vpřed byl u nás poslanecký návrh zákona o elektronickém podpisu, který však

nedávno vláda i přes schválení parlamentem odmítla.

Na závěr

Elektronická komunikace si vynucuje zavedení elektronických podpisů a návazného

certifikačního prostředí, které umožní ověření pravosti předávaných

elektronických dat a zajištění kontroly oprávněné činnosti účastníků při

vzájemných kontaktech. Požadavky na bezpečnost elektronických operací stále

vzrůstají, především ve sféře elektronického obchodu, jenž se výrazně podílí na

růstu ekonomiky ve světě a je i klíčovým aspektem konkurenceschopnosti ČR.

Uspořádání certifikačního prostředí a používání elektronických podpisů se proto

stává nejvyšší prioritou. Pokud budeme náš přístup synchronizovat s postupem EU

a navážeme na zkušenosti členských států, můžeme efektivně využít výhody

elektronizace společnosti. K tomu by velmi přispělo hlavně přijetí zákona o

elektronickém podpisu, který by mohl dát dokumentům v elektronické podobě

stejnou právní sílu jako dokumentům klasickým.







§§§§§



Nová ekonomika

Martin Pumera



c00p0157



Při podrobnějším pohledu na hospodářský růst největší ekonomiky světa, USA,

můžeme pozorovat vývoj, který v budoucnu zcela promění podobu ekonomiky

celosvětově. Zisky firem, jejichž hlavním produktem jsou informace, prudce

stoupají vzhůru, zatímco zbytek ekonomiky v zásadě stagnuje. Jedná se o

hlubokou změnu, o skutečnou hospodářskou revoluci.

Nová a Stará ekonomika

Informační revoluce je hospodářskou revolucí v pravém slova smyslu, můžeme ji v

mnoha ohledech srovnat s hospodářskou revolucí vrcholící v druhé polovině

minulého století. Tehdy převládající zemědělskou produkci začala výrazně

nahrazovat produkce průmyslová. Kola času se otočila a po více než sto letech

jsou to informační produkty, co nahrazuje průmysl. Ekonomická odvětví založená

na informačních technologiích rostou nebývalým způsobem, zatímco tradiční

stagnují.

Spojené státy prožívají nejdelší období ekonomického růstu ve své historii, bez

ohledu na to, jestli je to díky Billu Clintonovi, jak on sám rád tvrdívá, nebo

zásluhou Ronalda Reagana, jak prohlašují racionálně uvažující ekonomové. Růst

americké ekonomiky však není stejnoměrný ve všech jejích oblastech, jak tomu

bylo při velkém ekonomickém boomu v letech šedesátých, ale týkají se jen

některých jejích částí. Pokud pracujete v takových odvětvích, kde informační

technologie dokáží výrazným způsobem zvýšit produktivitu práce, jako jsou

komunikace, média, finanční služby či software, nemusíte se o svoji budoucnost

strachovat tato zaměstnání patří do takzvané Nové ekonomiky, která prožívá

velký růst. Naopak jestliže jste zaměstnáni v průmyslu, stavebnictví či

zdravotnictví, ve Staré ekonomice, vaše příjmy budou nejspíše stagnovat. Ve

výsledku budete relativně chudší v neustále bohatnoucí společnosti. Čísla mluví

jasně. Od roku 1988 vzrostly v USA mzdy v odvětvích patřících do Nové ekonomiky

o 12 %, ve zbytku ekonomiky klesly lehce pod průměr (po odečtení vlivu

inflace). V Nové ekonomice je vyšší růst produktivity práce, vyšší ziskovost na

pracovníka, a v neposlední řadě vyšší nabídka pracovních příležitostí.

O informace jde v první řadě

Na konci minulého a začátku tohoto století docházelo k velké změně způsobu

života, k přechodu od zemědělské činnosti k výrobní a ti, kteří se rychle

přizpůsobili, ze změny profitovali, ostatní živořili. To samé nás čeká i nyní.

Záleží jen na nás, ve které skupině budeme. Jak poznat, na jakém břehu řeky se

nacházíte? Klíčová je otázka: Jsou vaším hlavním produktem informace? Pokud zní

vaše odpověď ANO, jste na správné straně. Všude tam, kde mohou informační

technologie výrazně zvýšit produktivitu práce, je velký potenciál růstu, růstu

firmy i vašich příjmů. Do Nové ekonomiky spadají například banky jejich služby

jsou v principu informační. Informační technologie jim umožňují rychle vyvíjet

nové produkty a služby, objevovat nové oblasti trhu bez velkých nákladů. Pro

příklad oboru Staré ekonomiky nemusíme chodit daleko. V takovém stavebnictví,

kde jsou hlavním produktem materiální statky, mohou sice informační technologie

pomoci zvýšit produktivitu a snížit ceny, ale ne o mnoho, protože způsob

výstavby se příliš nemění. Samozřejmě, tyto dvě škatulky nejsou striktně

odděleny, do Staré ekonomiky patří klasický prodej z ruky do ruky, kdežto

zásilkový prodej je z výše popsaných důvodů zřejmou součástí ekonomiky nové.

Obdobně standardní vzdělávání s profesory ve třídách, kde na jednoho

vyučujícího připadá jen fyzicky omezený počet žáků, je klasickým příkladem

nepříliš perspektivní Staré ekonomiky, kdežto university a vzdělávací střediska

využívající informačních technologií k dálkovému vzdělávání přes Internet, mají

velké možnosti růstu, neboť jejich potenciální klientela není ničím omezena.

Samozřejmě nic není černobílé, růst v jedné části ekonomiky s sebou táhne

nahoru i její zbytek. Odchodem schopnějších zaměstnanců do Nové ekonomiky se

uvolňují místa a práci nacházejí lidé, kteří by ji jinak hledali těžko. Firmy

Staré ekonomiky musí nabízet konkurenceschopné platy a tak i příjmy v této

části rostou. Celkový vliv informační revoluce je tedy méně bolestivý než za

revoluce průmyslové.

Evropa

Zatímco se Bill Clinton v USA potýká s problémy překlenutí rozdílů,

otevírajících se mezi bohatými státy s velkým zastoupením firem Nové ekonomiky,

jako jsou Kalifornie a Washington a státy chudými, například West Virginií nebo

Pensylvánií, v nichž hrají společnosti Staré ekonomiky prim, na evropské frontě

je klid. V lepším případě. Naprosté nepochopení své doby prokázala francouzská

vláda, která snížila počet pracovních hodin na 35 týdně a snažila se tak

vyřešit vysokou nezaměstnanost přerozdělením stávajících pracovních míst, místo

aby stimulovala vznik míst nových podporou Nové ekonomiky. Evropským problémem

jsou nízké investice do oborů Nové ekonomiky; i takový ekonomický obr jako

Německo investuje do high-tech odvětví pouhé 2 % HDP, kdežto USA 4,2 %. Z toho

zákonitě plyne, že v Evropě není mnoho úspěšných high-tech firem. Samozřejmě až

na výjimky, jako je např. finská Nokia. Dalším evropským problémem je velmi

rigidní trh práce a silné odbory, které nejsou s to pochopit, že nové

technologie mění i pracovní podmínky a styl práce.

U nás za pecí

Jestliže Evropská unie mění kurs ekonomiky pomalu, u nás na tom nejsme o moc

lépe. Odložení zákona o elektronickém podpisu (v době, kdy v USA zkouší možnost

voleb přes Internet) nebo dohady o posunutí faktické demonopolizace

telekomunikačního trhu o dva roky, které zpožďuje rozvoj Nové ekonomiky, jsou

pro nás tragické. Pro poučení, jak bude probíhat další vývoj nezaměstnanosti a

příjmů, pokud včas nezareagujeme na nové ekonomické trendy, stačí zalistovat v

učebnicích dějepisu a podívat se, jak na tom hospodářsky byly země, které

nestihly včas přejít ze zemědělsky orientované výroby na průmyslovou. Není to

nijak příjemné čtení.

Vize 21. století

Internetoví misionáři tvrdí, že za několik desítek let bude svět vypadat jak

vystřižený z děl C. Simaka, který popisoval zánik měst a stěhování do domů v

přírodě, protože při propojení lidí komunikačními prostředky nebude fyzická

přítomnost v zaměstnání nutná. Pesimisté naopak očekávají silný propad cen

technologických akcií, zhroucení celé burzy a nástup velké krize, obdoby krize

30. let. Negativním předpovědím do ruky hraje to, že současné ceny

technologických akcií a akcií internetových firem jsou opravdu nadhodnocené. Na

předpovědi pesimistů doufejme nedojde, na „optimistické“ předpovědi možná také

ne. Jedinou jistotou je, že nástup Nové ekonomiky změní naše životy. Ať už

chceme, nebo ne. Buďme připraveni.





Nová ekonomika

Komunikace, Konzultační a finanční služby, Média, Software, Počítače, High-Tech

průmysl

Stará ekonomika

Průmysl, Výroba, Stavebnictví, Doprava, Zdravotnictví, Vzdělávání, Prodej