EXIF: Hackujeme digitální fotografii

Fotografujete rádi? A pochlubíte se tu a tam svými výtvory? Pak možná nevíte,
že v každé fotografii jsou uchovány informace, které byste možná jinak neradi

zveřejňovali. Za všechno může formát EXIF. V tomto článku vám prozradíme vše

důležité, co byste o něm měli vědět.

Jeden obrázek dokáže říci více než tisíc slov – staré, ale neustále platné

úsloví, zvláště pokud jste takový obrázek sami vytvořili a navíc ve formátu

JPG. V takovém snímku se totiž zpravidla nachází další malý soubor, jenž vám o

fotografii ledacos prozradí. Tento soubor je ve snímku uložen ve formátu EXIF.



1.Co se skrývá za formátem EXIF

Zkratka EXIF znamená ve skutečnosti Exchangeable Image File a představuje

standard pro ukládání parametrů a dalších informací, které byly nastaveny a

platily v okamžiku pořízení snímku. Tento standard v současné době podporují

prakticky všechny na trhu dostupné digitální fotoaparáty. Nejnovější verzí

formátu EXIF je verze 2.2. Ta byla uvolněna v dubnu 2002 japonským konsorciem

vývojářů Jeita (Japan Electronics and Information Technology Industries

Association, internetové stránky tohoto konsorcia najdete na adrese

http://www.jeita.or.jp). EXIF je součástí standardu DCF (Design Rule for Camera

File System), jehož smyslem je zajistit maximální kompatibilitu všech zařízení

v oblasti úpravy grafiky – a těmi jsou například právě digitální fotoaparáty či

tiskárny. Specifikace DCF kupříkladu předepisuje, že každý soubor obrázku má

obsahovat miniaturu o velikosti 160 × 120 bodů a že poslední čtyři znaky z

osmiznakového názvu souboru mají být číslice od 0001 do 9999. Kromě toho musí

tyto obrázky ležet ve složce, jejíž název je nejvýše osmiznakový a obsahuje

číslice od 100 do 999. Všechny tyto složky se pak dále musí nacházet v hlavní

složce s názvem DCIM.



2.Technická stránka formátu EXIF

Hlavička každého snímku s daty ve formátu EXIF vlastně obsahuje jakási vzájemně

oddělená metadata. Ta se vyskytují na úplném začátku souboru obrázku – tedy

ještě před obrazovými daty snímku. Vedle obecných informací o fotoaparátu jsou

zde uvedeny parametry, které byly na přístroji nastaveny v okamžiku pořízení

fotografie. Data ve formátu EXIF se však vyskytují pouze u obrázků ve formátu

TIF či JPG. Co se týče rozsahu a druhu poskytovaných informací, ty závisí na

konkrétním modelu přístroje.

Data ve formátu EXIF jsou uložena v hexadecimálním formátu. Můžete je přečíst a

popřípadě upravit například pomocí některého z open source editorů, jakým je

třeba Hack 0.4. Pokud se pokusíte hlavičku s daty ve formátu EXIF otevřít,

pravděpodobně uvidíte na první pohled pouze název přístroje a při troše štěstí

ještě možná rozluštíte verzi firmwaru. Všechny ostatní záznamy jsou ve formě

nesrozumitelných znaků, jež se sice dají rozluštit, nicméně to zabere spoustu

času a práce. Pomocnou ruku vám však v tomto okamžiku dokáže podat například

Tsuruzoh Tachibanaya, japonský technik, který velmi podrobně popsal celou

konstrukci souboru ve formátu EXIF, a to včetně umístění jednotlivých

parametrů. Po-třebnou pomoc naleznete na internetové adrese

park2.wakwak.com/~tsuruzoh/Com­puter/Digicams/exif-e.html.



3.Soubor ve formátu EXIF: data o datech

Informace uložené v souboru ve formátu EXIF dokáží zobrazit ve srozumitelné

formě speciální programy – třeba freewarový Exif Read 1.10 či ACDSee 7. Přesto

však lze některé údaje získat i pomocí prostředků Windows XP. Klepněte pravým

tlačítkem myši na obrázek a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti. Na

záložce Souhrn pak stiskněte tlačítko Upřesnit. Je samozřejmé, že Windows XP

zdaleka nenabízejí tolik informací z formátu EXIF jako zmíněný Exif Read nebo

ACDSee.

Co se vlastně v takové hlavičce ve formátu EXIF všechno ukládá? Např. u

digitálního fotoaparátu Casio Exilim EX-S100 jsme nalezli nejprve údaje o

samotném přístroji, konkrétně jeho výrobce, dále přesný popis přístroje, datum

pořízení snímku včetně přesného času a verzi firmwaru. O konkrétním snímku jsme

obdrželi celkem 30 údajů, mezi nimi třeba dobu osvitu v sekundách, ohniskovou

vzdálenost v milimetrech a barevné rozlišení. Naproti tomu údaj o světelné

citlivosti chyběl.

U digitálního fotoaparátu Samsung Digimax V70 jsme se z EXIF souboru dozvěděli,

že se tento přístroj také nazývá A7 a mohli jsme pohodlně změnit copyright.

Mezi informacemi o obrázku se vyskytovaly údaje jako Exposure Index, hodnota

ISO či Sensing Method. Naopak chyběla ohnisková vzdálenost použitá na obrázek v

původní velikosti – k dispozici byla pouze hodnota ohniskové vzdálenosti

přepočtená na malý obrázek.

U přístroje Olympus C-70 soubor EXIF neobsahoval žádné informace o datu

pořízení snímku. Tento údaj je ale možné doplnit dodatečně. K dispozici ovšem

bylo více jiných údajů výrobce – vzhledem k tomu, že přístroje od firmy Olympus

dokáží vytvářet panoramatické snímky, obsahoval EXIF soubor příslušnou položku

o této funkci.

Vidíte tedy, že EXIF soubor může být docela napínavým čtením. Podívejte se

proto ještě jednou do svých snímků.



4.Správné nastavení osvitu

Na co vlastně potřebujeme data ze souboru EXIF? Každý, kdo vlastní digitální

fotoaparát s možnostmi manuálního nastavování parametrů, asi zná následující

problém: pro vytvoření snímku vyzkoušíte několik možností, změníte postupně

velikost clony, délku expozice, světelný režim, a to tak, že jeden parametr

snížíte, další zvětšíte apod. Po několikerých zkouškách zjistíte, že se vůbec

nevyznáte v tom, s jakými parametry byl ten či onen snímek pořízen. Máte před

sebou třeba více než deset více či méně povedených snímků, tmavých nebo

přesvětlených, zkrátka těch lepších a horších. Bohužel nevíte, jaké parametry

měl ten nejzdařilejší z nich. Potřebné informace pak spolehlivě naleznete v

souboru EXIF. Kromě toho můžete u nepodařeného snímku snáze odhalit příčinu

toho, proč se nepovedl, například špatnou míru osvitu, a odpovídající hodnotu

korigovat tak, aby další snímek byl lepší. A co je dále možné? U přístrojů,

které disponují více fotografickými režimy, můžete takto zjistit všechny

parametry, jež jsou při každém režimu nastaveny.

Data ze souboru EXIF vám rovněž pomohou získat perfektně vytištěné fotografie.

Jako standard pro přímý tisk pořízených snímků se používá Exif-Print, který byl

mimochodem rovněž vyvinut firmou Jeita. Ten využívá data ve formátu EXIF pro

získání optimálního výsledku při tisku fotografií.

Data ze souboru EXIF používají i profesionální fotolaby. Například minilaby od

firmy Fujicolor vyhodnocují tato metadata při výrobě fotografií – jedná se

zejména o kontrast, světlost či barevné rozlišení. A pokud se divíte, jak je

možné, že vaše snímky mají občas barevný odstín, který na digitálních obrázcích

vidět není, pak se jedná o následující věc: každý snímek pořízený digitálním

fotoaparátem má v metadatech údaj, který charakterizuje, že je originální, čili

nijak neupravovaný. Pokud takový obrázek otevřete a následně znovu uložíte,

nastaví se hodnota zmíněného parametru na nulu, což značí, že takový obrázek

již byl upravován. Pokud ve fotolabu popisovaný údaj označující fakt, že

obrázek není upravovaný, nenaleznou, použijí při vyvolání takového snímku

standardní nastavení, která mohou ovlivnit jak barevnost, tak sytost barev.

Pokud naopak najdou údaje určující, že se jedná o originální obrázek, pak by se

měly uplatnit parametry zadané fotoaparátem.



5.Vhodné programy pro úpravy souborů EXIF

Jako obyčejný uživatel za normálních okolností ovlivníte obsah souboru ve

formátu EXIF jen velmi málo. Prostřednictvím programů, jako je třeba freeware

Exifer 2.1.5, lze metadata nejen zobrazit, ale do jisté míry i upravit – lze

změnit třeba datum nebo čas pořízení snímku. Tato možnost může být užitečná,

pokud delší dobu nefotografujete a nemáte ve fotoaparátu baterie. Pakliže před

fotografováním zapomenete nastavit znovu správně datum a čas, budou u snímků

špatná data jejich pořízení, což může později činit potíže při jejich třídění.

Takže pokud se stanete obětí popisovaného maléru s datem, pak jednoduše změňte

tento údaj v souboru EXIF a všechno bude v pořádku.

Jak jsme se již zmínili, obvykle uživatel nemá přístup k úplně všem metadatům.

Přesto pokud budete chtít načíst a případně modifikovat všechna metadata,

potřebujete hexadecimální editor (např. Hack), i když správné dešifrování

jednotlivých položek je poměrně komplikované (jak již bylo zmíněno v tipu č.

2). Navíc podobné modifikace stejně většinou ztrácejí smysl. Pokud totiž

například změníte parametr ISO ze 100 na 200, stejně tím daný snímek

nezesvětlíte.

6.EXIF a GPS: mapy s fotografiemi

Další možnost, jak využít data ve formátu EXIF, je jeho spojení s GPS (Global

Positioning System). Prostřednictvím tohoto navigačního systému, který je

integrován kupříkladu ve fotografickém přístroji Nikon D2X v ceně okolo 18 000

Kč (navigační systém se však dodává i v provedení pro PDA nebo „autorádia“),

můžete své snímky řadit jak chronologicky, tak geograficky. Kromě toho lze při

cestování naplánovat trasu, po níž se budete pohybovat, a vše zobrazit na mapě.

Jaký je princip? Při pořízení každého snímku získáte z modulu GPS data. Ta

později spojíte s informacemi ze souboru EXIF daného snímku. K tomuto účelu

potřebujete nejprve program, který dokáže podle GPS dat vytvořit prošlé trasy –

např. shareware Ozi Explorer 3.95.4h. Poté stačí použít další sharewarový

program Ozi Photo Tool 2.6. Ten data ze souboru EXIF sloučí s hotovými trasami

a na nich zvýrazní místa, kde byly fotografie pořízeny.

Podobnou funkci má i freewarový program GPS Track Maker 12.3, jenž rovněž

sloučí data z GPS s daty ve formátu EXIF a vytvoří z nich mapy s vyznačenými

trasami, obohacenými navíc vašimi fotografiemi.