Herní tip měsíce - Doom 3

Více než deset let uteklo od chvíle, kdy jsme trávili každou volnou chvíli u
krále akčních her, který kdysi definoval celý tento žánr. A teď se vrací s

plnou parádou. Ano, Doom je zpět a je hezčí než kdy dřív.

Trojka v názvu této hry je trochu matoucí. Nejedná se o plnohodnotné

pokračování, nýbrž o jakýsi remake staré klasiky. Představte si, že první Doom

nikdy nebyl. Jak by jej asi zaměstnanci id Software zpracovali dnes? Přesně

tak, jak vypadá Doom 3. Herní trh pochopitelně od té doby prošel výrazným

vývojem, takže oba tituly vypadají naprosto odlišně. I dnes však budete

motorovou pilou řezat na kusy pekelné démony a snažit se uniknout z vědecké

základny UAC na Marsu, kterou zaplavily stvůry zla. Ano, dojde i na teleporty,

brokovnici a béefgéčko, neboli Big Fucking Gun (pro neznalé a nováčky na poli

3D akcí – opravdu se jedná o oficiální název).



Asi největším překvapením pro vás bude fakt, že Doom má nějaký příběh. Sice se

nemůže měřit s legendárním Half-Lifem (jehož svým úvodem silně připomíná), ale

při hře budete číst zprávy z různých PDA, a budete postupně zjišťovat, kdo je

za nastalou apokalypsu zodpovědný a co všechno jí předcházelo.

Doom 3 samozřejmě vypadá o poznání lépe než před deseti lety. Rozdíl je zhruba

takový, jako mezi otlučeným pazourkem a rychlopalným raketometem (jenž ve hře

samozřejmě také nechybí). Grafika je jedním slovem dokonalá, žádný současný

engine se nevyrovná tomu, který se svým týmem naprogramoval mistr svého oboru,

John Carmack. Největší síla programového jádra spočívá v práci se světlem – až

vám nad hlavou bude poblikávat kývající se zářivka a na podlaze se budou

pohybovat stíny lopatek větráku, tak pochopíte, o čem mluvíme. Designéři si

navíc dali práci se spoustou detailů, takže celá základna vypadá jako živá –

zvlášť v úvodní části, když je plná vašich pilně pracujících kolegů. Po vpádu

pekelníků tam je naopak nepěkně mrtvo.

A ještě jednou věcí se třetí Doom liší od toho prvního. Zatímco před deseti

lety jste za zvuku tvrdých rockových melodií likvidovali desítky, někdy i

stovky nepřátel, tentokrát se budete především bát. Všude je tma a ticho

prořezává jen pekelný smích a vzdálený křik masakrovaných obětí. Nepřátel je

méně, ale o to více vás dokáží vystrašit, zvlášť když z ničeho nic seskočí ze

stropu na zem přímo za vámi.

Postupem času bohužel zjistíte, že hra má několik nepříjemných záporů. Je totiž

striktně lineární a veškeré dění je detailně naskriptováno. Navíc se po čase

dostaví stereotyp, ale to je vcelku pochopitelné – se svými 25 hodinami je Doom

3 neobvykle dlouhý. Na rozdíl od předchozích dílů se tentokrát nemůžeme

spolehnout na to, že případné nedostatky vyváží dokonalý multiplayer. Ten je

zde jen jako malý doplněk, který vás svou obsáhlostí příliš nepřekvapí – nabízí

pouhé čtyři módy na pěti mapách. A co je nejhorší, mohou se jej zúčastnit pouze

čtyři hráči. Přesto nejde o tomto titulu mluvit jinak než veskrze kladně. Se

svou propracovanou atmosférou a vynikajícím enginem (s nímž se v příštích

letech jistě setkáme v desítkách dalších her) patří mezi to nejlepší, co se

letos na herním poli urodilo.