Intel Developer Forum

Akci Intel Developer Forum pořádá společnost Intel v různých částech světa
průběžně během celého roku a blíže na ní seznamuje představitele IT

společností, počítačové odborníky a zástupce

médií s novinkami, které lze v nejbližší době očekávat. Zároveň nastíní plány

pro nejbližší dva roky.



Celé jarní fórum se samozřejmě neslo ve znamení nových vícejaderných procesorů

a nástupu 64bitové architektury. Avšak návštěvník nebyl zahrnut jen množstvím

tabulek a grafů. Místo toho všude kolem něj na velkých LCD obrazovkách rotovaly

bizarní objekty, které ukazovaly, jak se nové procesory a s nimi spojené

technologie dokáží vyrovnat s obrovskými nároky na multimediální výkon. To vše

zabalené v lesklých hi-tech počítačových skříních, v nichž ukrytý výkon

naznačoval odchod Celeronu na IT smetiště a předurčoval jej pro budoucí použití

v „druhořadých“ domácích spotřebičích. Ze všech stran útočila spousta

technologií s velkolepými názvy, které slibují katapultovat výkon počítačů do

nepředstavitelných výšin. To vše bylo umocněno americkou „show“ s blikátky a

permanentně usměvavými lidmi, takže u nepřipravených Evropanů mohlo dojít ke

stavu přetížení smyslů. Na tento dojem ovšem nebyl Intel sám, jeho vývojových

fór se účastní i partnerské společnosti, jež mají obvykle na starosti rozvoj

periferií a spolupodílejí se na vývoji standardů jednotlivých rozhraní – prostě

toho, co je potřeba k využití plného výkonu procesorů a dalších komponent a

technologií značky Intel. Významné zastoupení měly nejrůznější vize budoucích

přenosných počítačů vybavených vysokým multimediálním výkonem, stejně jako

domácí počítačové systémy prolínající se se spotřební elektronikou, obzvláště

výhodné, v případě jestliže máte několik hlav :-) – sledování dvou monitorů a

tří televizí nebude s výkonnými PC budoucnosti problém.

Jak bylo zřejmé, Intel „přitlačil“ na segment a potřeby jednotlivých koncových

uživatelů a domácností, tedy těch, kteří jsou ochotni si zaplatit za to, že

dostanou svůj počítač v hi-tech obalu s vybavením připraveným pro multimédia,

širokopásmové internetové připojení a služby, a pro po výkonu vždy hladové 3D

počítačové hry. Zároveň jde o segment, kde Intel čelí značnému tlaku ze strany

AMD a kde díky lehkému spánku na vavřínech není jeho pozice zrovna

záviděníhodná. Doby, kdy Intel kraloval poli PC procesorů a jen v mašinách

několika nadšenců tikaly procesory AMD či dokonce Cyrix, jsou již pryč.



Smithfield

Ještě nedávno jsme slýchali z úst vývojářů Intelu, že současné Prescotty lehce

dosáhnou frekvence 6 GHz a že ani 8 GHz nebude z technologického hlediska

problém. Nikdo nejsme ve svých oborech proroky, a tak jsme se s posledními

modely sice přiblížili 4 GHz (3,6GHz Intel P4 660), ovšem stojíc čelem k

problémům se zahříváním. Konec trendu zvyšování taktovací frekvence procesorů

jsme si odbyli přibližně před dvěma roky, kdy Intel zcela změnil svůj postoj

„důležitá je frekvence“ a pružně přešel na heslo „hledejte výkon“. Avšak v

okamžiku, kdy AMD představilo svůj Athlon64 a vypálilo tak Intelu marketingový

rybník, Intel hledal a našel oblast, jak vrátit značku na výslunní popularity.

Poté, co proběhla mezi oběma společnostmi křížová výměna patentů důležitá pro

64bitová řešení, Intel přijal za svou myšlenku dvoujádrových procesorů a

pravděpodobně je na trh uvede dříve než AMD.

Během druhé poloviny tohoto roku by se tak měly objevit první procesory řady

Pentium D (double) se zdvojeným jádrem, vyvíjené pod kódovým označením

Smithfield. Takové řešení najde uplatnění jak v serverech, tak i ve

výkonnějších stolních PC, v praxi to znamená možnost paralelního řešení jedněch

instrukcí či dvou různých instrukčních sad najednou, což by mělo posílit

multitasking budoucích počítačů, samozřejmě s odpovídajícími operačními

systémy. Otázkou na druhou stranu je, zda při výkonech dnešních

„jednojádrových“ procesorů bude chtít mnoho uživatelů sáhnout hluboko do kapsy

proto, aby se jim start počítače urychlil o několik vteřin. Nicméně dvoujádrové

procesory se tak dostanou na přijatelnou cenovou hladinu v příštím roce, kdy

Microsoft snad uvede Windows Longhorn.

Spolu s Pentiem D budou na trh uvedeny i příslušné čipové sady. Procesor

samotný bude osazen dvěma autonomními jádry, každé z nich podporováno 1MB cache

druhé úrovně, obě jádra využívají jednu 800MHz paměťovou vstupní sběrnici.

Kromě Extreme Edition nebudou tyto procesory podporovat Hyper-Threading.

Nesmíme zapomínat, že současné Windows XP s výjimkou Serveru 2003 nepodporují

více než 2 CPU. Pro náruživé, a finančně dobře zabezpečené hráče bude určen

dvoujádrový Pentium Extreme Edition 840, který by měl být k dispozici ve stejné

době jako Pentium D, což je podle našich odhadů druhé čtvrtletí tohoto roku.

Paměťová výbava je stejná, tj. 1 MB pro každé jádro, frekvence procesoru 3,2

GHz.



Dempsey, Paxville, Cedar Mill

Mnohem razantnější změny nastanou u 64bitových procesorů, kde se chystá nejen

znásobování jader, ale i změna instrukčních řad – uvedení nových, které by se

měly, podle vyjádření přítomných zástupců Intelu, zaměřit zejména na zvýšení

výkonu firemních počítačů. Cíle nejsou malé, mj. nahradit instrukční sady IA-32

(což by neměl být takový problém) a RISC (což bude zřejmě větší konkurent). Již

nyní jsou připraveny hned dvě sady nové generace, Intel Xeon 64 má nastoupit na

místo IA-32 a Intel Itanium 2 místo RISC. I zde získaly zamýšlené plány

konkrétnější podobu. Pro servery jsou pod označením Dempsey vyvíjeny zdvojené

procesory s jádry Intel Xeon, v odlehčené verzi se chystají i pro hi-end

pracovní stanice. Těšit se na ně můžeme začátkem roku 2006.

Do nejvyšší ligy patří procesor Paxville určený velmi výkonným serverům se

čtyřmi nebo více procesory. Paxville integruje jádra Intel Xeon MP a využívá

stávající 90nm technologii, což umožní rychlejší uvedení na trh již začátkem

roku 2006. jeho 65nm nástupcem je Whitefield, jenž je připraven na rok 2007.

Tento dynamický rozvoj 64bitových vícejaderných procesorů bude podpořen novými

technologiemi Intelu, například přenos dat mezi servery a síťovými stanicemi

urychlí Intel I/O Acceleration Technology (I/OAT), spolu s nárůstem výkonu to

bude znamenat i větší bezpečí pro citlivé internetové operace jako on-line

bankovnictví a obchod. Intel Active Management Technology (AMT) si klade za cíl

usnadnit správcům kontrolu síťových prostředků i řešení potíží, implementována

bude do procesorů, čipsetů a síťových karet. Specifikace AMT umožňují IT

správcům pohodlněji aktualizovat operační systém, instalovat nové součásti a

diagnostikovat problémy přímo skrze síť. Významnou výhodou je nezávislost této

technologie na operačním systému, protože působí pod jeho úrovní, takže správce

může zjišťovat, co je to vlastně s vaším počítačem, i když se váš systém

zhroutil a odmítá jakkoli reagovat.

Nicméně ani vývoj jednojádrových procesorů neustane, kódové označení Cedar Mill

nese projekt procesoru postaveného na 65nm technologii. Presler je chystaný

procesor s dvěma procesory Cedar Mill integrovanými do jednoho nosného základu,

nejedná se tedy o dvě integrovaná jádra, ale o dva procesory na jedné desce.

Uvedení obou procesorů spadá do první poloviny roku 2006.



Yonah, Calistoga

Dvoujádrové procesory se objeví samozřejmě i v noteboocích, ale nestane se tak

dříve než v první polovině příštího roku, tedy hovoříme o skutečně mobilních

procesorech. Během roku 2006 bude současná Sonoma nahrazena platformou nyní

označovanou jako Napa. Tu tvoří mobilní dvoujádrový procesor vyvíjený pod

označením Yonah (vyráběný 65nm procesem), integrovaná grafika Calistoga a

minikarta Golan podporující nové bezpečnostní standardy. V tomto roce se v

nejbližší době setkáme s Pentiem M 780 na frekvenci 2,26 GHz



Baker

Vedle mnoha debat, prezentací a vystoupení představitelů Intelu, které se

točily kolem dvoujaderných procesorů příštích let, by neměly zapadnout

nepočetné zmínky o vývoji v delším horizontu. Pro nové hyper výkonné procesory

se stovkami jader bude potřeba podstatně změnit softwarové vývojové nástroje,

pročež Intel již pracuje na novém programovacím jazyku Baker. Samotný jazyk je

již testován na virtuálních systémech simulujících budoucí procesory, mezi jeho

přednosti patří inteligentní předvídání alokace prostředků a přidělování úkolů

jednotlivým procesorovým jádrům, což vede, mimo jiné, k úspoře energie při

nevyužívání všech procesorových center.

Vzhledem k nárokům, které takové systémy budou klást na hardwarové zpracování,

je velmi pravděpodobné, že mnohé části samotných procesorů a dalších komponent,

například pamětí, budou obsahovat optronické prvky místo elektronických. Pak už

data budou cestovat skutečně světelnou rychlostí.



eSATA, SAS

Zástupci společností Seagate Technology a NetCell předvedli přímo na IDF disky

vybavené novou přenosovou technologií External Serial ATA (eSATA), která by

měla zaplnit mezeru mezi výkonem externích diskových zařízení a přenosovou

kapacitou USB 2.0, která činí 45 Mbit/s, tedy je to opravdový hlemýžď v

porovnání s 150Mbit/s, kterými se chlubí eSATA. Již nyní navíc existuje eSATA

II s dvojnásobnou rychlostí, zatím však nejsou k dispozici potřebné disky.

Předváděná sestava obsahovala dva Seagate eSATA 160 GB 7200/8 MB externí disky

a NetCall eSATA PCI RAID kartu, podobně by šlo například sestavit diskové pole

pro servery. Zatímco zálohování dat pomocí USB 2.0 trvalo 50 minut, eSATA disky

zvládly to samé za minut 10.

Použití samotné SATA technologie není novinkou, nicméně předchozí disky

využívaly SATA porty umístěné vně samotného boxu, což neodpovídá eSATA

specifikacím a znamená menší pohodlí pro uživatele i vyšší náklady. eSATA

garantuje bezproblémové připojení i odpojení disku za chodu.

eSATA však nebyla jediným uvedeným datovým rozhraním – výkonově náročnějším

systémům, zejména serverovým, náleží Serial Attached SCSI (SAS), který jest

nástupcem známého SCSI užívaného dnes. SAS je rychlejší (až 3Gbit/s) i menší

předchůdce. Mezi výrobci předvádějícími své disky a rozhraní bylo například

SCSI Trade Association a nStor, Broadcom udělal dobrý dojem s SAS a Seriál ATA

RAID řadičem integrovaným přímo na základní desce, což je cenově dostupné

řešení pro servery s nižšími výkonovými nároky či naopak výkonově náročnými

pracovními stanicemi.



UWB

Silné zastoupení má Intel i v bezdrátových technologiích, což se odráží i v

pokroku ve vývoji standardizovaných bezdrátových zařízení pro

ultra-širokopásmový přenos dat na krátké vzdálenosti (UWB). Standardizace bývá

někdy problém, pokud se střetnou nekompatibilní technologie různých

společností, nicméně Intel je v takovýchto věcech dobrý a podařilo se mu najít

společnou řeč s několika průmyslovými sdruženími, jejichž zástupci na fóru

doslova zářili štěstím.

UWB je tedy bezdrátová technika přenosu dat nakrátko, do deseti metrů, avšak s

velkou přenosovou kapacitou až 480 Mbit/s a malou spotřebou energie. využití

může být například v multimediálním centru, kdy dochází k přenosu video signálu

z počítače do televize apod. Prvním využitím UWB je však bezdrátové USB, což je

jako USB 2.0, jen bez nutnosti připojování kabelů, což jistě najde brzké

uplatnění v mnohých mobilních zařízeních.

Samozřejmostí je neinterferování UWB s jinými bezdrátovými technologiemi, jako

Wi-Fi, WiMAX a samozřejmě mobilní telefonní sítě.