Kam kráčí Internet a komunikace

Hlavním sdělením jakéhokoli článku o Internetu je i nadále to, že

pokračuje ve svém bouřlivém nástupu do všech stránek života.

Neodvratně to provázejí změny v pojímání jeho služeb, stejně jako

jejich cenových relací a hardwarové či softwarové podpory.

Současně je to válka o rozdělení světa, zuřící na poli

technologickém i cenovém.





Internet 97/98 – staronový svět rozbrojů

S obecnými úvody do problematiky či možností Internetu to

skutečně není třeba přehánět. Krásně dynamická je integrace do

západních společností, ale po prostudování např. IDC zpráv

o zemích jako je Madagaskar (ještě před nedávnem se zde platilo

200 dolarů za megabyte) či Nový Zéland se teprve vše vyjeví

v náležitém obraze. Situaci v České republice a související úhly

pohledu proto dnes raději ponechme stranou a věnujme se

globálnějším trendům či prostě – trendům.

Svět se od prvních pionýrských dob (ať už šlo o dobývání

Atlantidy, Egypta či Divokého západu) příliš nezměnil a jakékoli

nové území se okamžitě stává soubojem o moc a peníze. Totéž

můžeme vysledovat u Internetu a tato stránka – alespoň prozatím

– každým rokem sílí. Ne vždy přitom z tohoto konkurečního boje

mají prospěch uživatelé.

Hlavním klíčem k pokladům Internetu prozatím zůstávají velké

monolitní aplikace – WWW prohlížeče, kde Microsoft Explorer

v poslední době značně získal. Podle údajů firmy Dataquest má

Netscape Navigator (a Communicator) již jen 57 % trhu, zatímco

podle Netscape stále ještě 67 %, i tak ale nepopiratelný ústup.

Se čtvrtou generací prohlížečů byly ovšem třecí plochy konkurentů

dovedeny na „ostří nože.“ Společnosti Netscape, Sun a méně

halasně výrobci počítačů po léta napadali Microsoft pro některé

jeho obchodní praktiky, bez jakéhokoli výsledku.

Rok 1997 se stane nezapomenutelným právě díky vyvrcholení celé

této záležitosti v soudním sporu USA versus Microsoft Corp., kde

se zřejmě schyluje k velké bitvě táhnoucí se daleko do letošního

roku. Podle vlády Microsoft nutí výrobce počítačů k bundlování

svého WWW prohlížeče prostřednictvím svého operačního systému.

Microsoftu hrozí pokuta 1 mil. dolarů denně (zpětně do roku

1994, kdy podepsal antitrustovou dohodu), ovšem jeho silnou

zbraní jsou nadcházející Windows 98, pro která bude Explorer 4.0

nativním a neoddělitelným uživatelským rozhraním a nikoli

samostatným produktem.

Skutečně smutnou se ale stává situace okolo jazyku či platformy

Java, jež se projevila ještě dříve opět soudním sporem,

tentokrát mezi společnostmi Microsoft a Sun. Implementace Javy

v Exploreru 4.0 neodpovídá licenčním ujednáním a kvůli změněným

knihovnám těžce poškožuje její přenositelnost. Jak se ukázalo

třeba na samotném Invexu, řada základních programů, nesoucích logo

100% Pure Java, nebyla v rámci Exploreru vůbec schopna běžet.

Podle řady odborníků toto nejen poškozuje kredit Microsoftu, ale

také samotné Javy. Situace zašla tak daleko, že Netscape

dobrovolně odstranil logo Javy ze svého Navigatoru, protože

nepodporoval nejnovější verzi její normy. Jak to vše dopadne,

ukáže opět rok 1998, v každém případě to zpomalí vývoj

produktivity Internetu.



Pohyby cenových relací

Ještě před rokem se poskytovatelé připojení do Internetu navzájem

„vyhlazovali“ konkurečními válkami na cenovém území 19,99 dolarů

(k této částce je ve většině zemí třeba připočíst poplatky za

telefonní impulsy) za plné připojení do Internetu. Plným

připojením se přitom mělo na mysli navázání spojení s Internetem

prostřednictvím klasického analogového modemu rychlostí 28,8 nebo

33,6 Kb/s a konzumace formou „švédského novinářského stolu“

– tedy „uživateli, sněz si, co zvládneš, pokud ti to – tedy

datový tok – ovšem předtím nevyfouknou ostatní.“

Na sklonku roku 1997 se o další cenový milník postarala firma

Smart World Technologies, která nabídla uživatelům „doživotní

připojení“ za jednorázový poplatek 89,90 dolarů. Podle svého

vicepresidenta se prý významnou částí jejich příjmů stanou zisky

z reklamy, bez nichž by prostě nemohla pokrýt své náklady.

Společnost prozatím nabízí připojení do Intenetu v Bostonu a San

Franciscu, během roku 1998 by měla její nabídka expandovat na

území celých Spojených států.

Můžeme tedy extrapolovat vývoj a předpokládat zcela bezplatný

Internet? Ne tak úplně. Především v zemích s pozůstatky

monopolního telekomunikačního provozovatele jsou tel. a datové

poplatky prostě příliš velké, a s tím související nerozvinutá

informační infrastruktura nedává šanci na rozvoj zisků z reklam

a komerčních informačních služeb. Navíc náklady na provovozování

páteřních sítí (backbones) s jejich modernizací prudce stoupají,

a tak již na přelomu let 98/99 budeme pozorovat tlak na vytvoření

různých „kast“ uživatelů. Prozatím jsou pro to nedostatečné

prostředky, protože na současném Internetu vám ani pevná linka

nemůže garantovat datový tok větší než vašemu sousedovi

s modemem.

Postupná transformace Internetu do sítě Internet II – o níž se

již v PC WORLDu psalo – s novými protokoly a normami ovšem umožní

vyčleňování datových „kanálů na vyžádání“, a tedy jednoznačné

placení za přenesený megabajt i garantovanou přenosovou rychlost,

kterou si aplikace jako telekonference vyžádají. S rostoucím

počtem komerčních služeb také pojem „úplné připojení do

Internetu“ zcela ztratí/ztrácí smysl. Tedy i v budoucnosti se

setkáme s provozovateli komunikačních služeb provozujících služby

„zdarma“, za konstatní poplatek či za částky účtované za minutu

nebo megabajt. Totéž přitom platí třeba i o soukromých WWW

stránkách či FTP serverech.



Nové typy připojení

Nůžky mezi kvalitou cenově odlišných služeb se ovšem budou muset

skutečně rozevřít. I pro řadové uživatele totiž začínají být

dostupná zařízení, jejichž hrubá rychlost je více než dostačující

pro vyžadované připojení, a poskytnou opravdovou lupu na

schopnosti toho kterého poskytovatele.

Nástup modemů nabízejících přenosové rychlosti 50 – 60 Kb/s

(tzv. s X2 a 56K modemy) byl v roce 1997 tak razantní, že se jim

podařilo obsadit 23,4 % z technologií používaných k připojení –

viz tabulka. V roce 1998 to už bude 53,6 % všech připojení

a starší 28,8/33,6Kb/s modemy začnou být zcela vytlačovány ze

scény. Zajímavou alternativou jsou přitom softwarové modemy,

o kterých se mluví tak dlouho. Komerčně a docela úspěšně je – na

úrovni V.34 – až dosud zrealizovala jen firma Apple, nicméně na

podzimním Comdexu předvedla společnost Motorola 56K softwarový

modem, který by v letošním roce mohl s „trendy“ provést nepěkné

věci.

Běžnější se zřejmě také stanou techniky agregování více tel.

linek pro zvyšování datové propustnosti (viz např. 112kb/s modem

firmy Diamond), podobná technika se ostatně používá u kanálů

ISDN. Když již jsme u ISDN – jak se zdá, než k nám vůbec dorazí,

nebude již představovat nic zajímavého. Při svých rychlostech 64

či 128 Kb/s a daných cenách za „dial-in“ připojení totiž

nepředstavuje radikální vylepšení situace. Podle současných

předpovědí se zastaví na 6 % v roce 1999 a tiše začně mizet ze

scény.

Hitem roku 98 by naopak měly stát kabelové modemy, u kterých

konečně dochází k standardizaci a především k růstu zájmu mezi

kabelovými společnostmi. Současné kabelové modemy zvládají okolo

10 Mb/s k uživateli a 400 Kb/s od něj při neobyčejně rozumných

cenových relacích (40 – 60 dolarů měsíční poplatek).

Nesmíme ale zapomenout na možnosti satelitního připojení přes

klasickou parabolickou anténu, které je sice jednosměrné (400

kb/s, pro odesílání dat je třeba využít tradičnější metody), zato

globálně dostupné bez ohledu na lokální telekomunikační

problematiku. Cenové relace – prezentované na Invexu firmou Gitty

– jsou daleko dostupnější, než se běžně uživatelé domnívají.

Stále ale při platbách cca 25 Kč za přenesený MB se nevyplatí

kupovat a dopravovat software po Internetu – jedno CD-ROM by

vyšlo na několikanásobek ceny typického softwaru. A totéž platí

i pro jiné aplikace, nicméně stále v případě paušálů několika

tisíc Kč/měsíc a zmíněných přenosových rychlostech může jít

o ideální vybavení skutečně seriózních surfařů stránkami

a informacemi.



Internet II a projekt Oxygen

Na úrovni datových toků 10 Mb/s na uživatele již začíná být

zřejmé, nakolik je dnešní Internet nevyhovující a přetížený. Pokud

se ovšem chystáte investovat do mnohamegabitových linek, chvíli

vyčkejte a rozvažte, jaká investice je skutečně nejefektivnější.

Nemá přitom smysl čekat na výsledky Internetu II, což je –

polopaticky řečeno – akademický projekt amerických univerzit

a několika málo špičkových firem, který má v průběhu „času“

přinést zcela novou generaci datové sítě a služeb.

Dříve k nám možná dorazí výsledky „operace Oxygen.“ Při úsilí

o její realizaci se spojilo přes 250 telekomunikační firem ze

175 zemí, ostatně nedávno se dostatečně zviditelnily svou

prosincovou konferencí v Las Vegas, mající ryze konkrétní

technický podobu. Jejich ambiciózním cílem je během 3 až 6 let

vytvořit alternativní „super-Internet“. Za zhruba několik miliard

dolarů bude postaven na 275 000 km většinou podmořských kabelů

s přenosovou rychlostí minimálně 100 Gb/s, s potenciálním růstem

na 1 Tb/s (= 1 000 Gb/s = 1 000 000 Mb/s). Samotná údržba kabelů

se vyžádá flotilu 60 speciálních kabelových lodí.

Možná vám všechny tyto události či možnosti přijdou vzdálené, ale

Internet v současném stavu se již téměř dá popsat atmosférickou

teorií „motýlích křídel,“ kde při dnešním zatížení jen jeden

zhroucený uzel může vyřadit polovinu amerického pobřeží (a tedy

i 50 % světových WWW serverů).

Hlavním cílem projektu Oxygen je především decentralizace

– technologická i politická – Internetu, jehož amerikanizaci by

Internet II jen posílil. Oxygen proti tomu počítá i se zapojením

východní Evropy a dalších států. Podle odborníků – pokud O2

skutečně odstartuje – to povede k naprosté eliminaci trhu

s mezinárodními telefonními hovory během několika let, kde

ostatně ceny tak jako tak prudce spadnou, díky nedávnému

odstranění administrativních překážek mezi americkými

a panevropskými telelefonními giganty.

Taková je tedy malá část tváře budoucího Internetu. Určitě bude

pohodlnější a jednotnější než dnes. Alternativní metody

a prostředky datové a jakékoli jiné komunikace postupně ztrácejí

smysl a Internet se mění v univerzální médium. Možná nejkrásněji

je to demonstrovatelné na dvou takřka „soukromých“ sítí, eWorldu

firmy Apple a Microsoft Network (MSN) Microsoftu. Obě byly

komerční, elitářské, separované od Internetu. Během krátkého času

byly donuceny k otevření se a nakonec se neubránily postupnému

splynutí. eWorld je již dávno kamsi vypařil, a MSN? Podle

posledního prohlášení letos již nebude v Evropě Microsoft vůbec

sám o sobě poskytovat připojení a místo toho se „zaměří na

zdokonalování vlastních WWW míst“.