Když jedna Windows nestačí

Přestože to dlouho vypadalo, že společnost Microsoft bude v oblasti virtuálních
počítačů spoléhat na řešení firmy VMware a dá jí slušně vydělat, loni se vývoj

zlomil k tradičnímu scénáři: Redmondští vše dobře okoukli, vycítili

příležitost, zakoupili konkurenční Conectix, přepracovali jej k obrazu svému a

nekompromisně vrhli na trh za dvoutřetinovou cenu. Protože nezačínali od nuly,

již tento počátek vypadá slibně a jedná se o velmi zajímavé řešení.

Produkt je v podstatě simulátorem počítače PC a je určen pro instalaci do

prostředí MS Windows, ovšem pozor, v desktopových variantách (tedy především

XP). Ačkoliv není běh např. na 2003 Server verzi oficiálně podporován, při

našem testování vše uspokojivě běželo. Instalace probíhá tradičním způsobem a

žádná překvapení zde nečíhají. „Dovnitř“ do simulovaného světa lze dostat nejen

systémy Microsoftu či OS2, ale výrobce potichoučku zmiňuje i skutečnost, že by

měly běžet třeba i Linuxy.

Simulace hardwaru zahrnuje širokou škálu prostředků, jež byste více či méně

očekávali. Bohužel v některých případech budete možná nepříjemně překvapeni

určitými omezeními, obzvláště pokud znáte konkurenci. Pevné disky jsou

simulovány buďto zavedením souborů s virtuálním obsahem, nebo případným

přesměrováním na fyzický disk pro pokročilé postupy, a rovněž funkce návratu na

určitou časovou značku (undo) je podporována. Nepříjemnější je skutečnost, že

disky můžete mít nanejvýš tři, a navíc nejde simulace tak daleko, aby

transparentně rozlišila SCSI a IDE sběrnici (přesněji vše je jakoby IDE), takže

složitější diskové konfigurace nepřipravíte.

Podobně dvojsečným způsobem jsou implementovány síťové adaptéry a jejich

možnosti. Ve shodě s očekáváním máte k dispozici variantu, kdy využíváte

fyzickou síťovou kartu a jste přímo připojeni např. na ethernetovou síť, dále

můžete provádět překlad adres (NAT) zvenčí do vnitřní, virtuální sítě nebo

vytvořit ryze soukromé, ukryté síťové prostředí pro virtuální počítače. Ačkoliv

zde nebude omezení tak svazující, přesto nemáte úplnou volnost, neboť síťové

karty je možno využít nanejvýš čtyři.

Pozastavme se u ostatního hardwaru. Pokud potřebujete připojit CD/DVD

mechaniku, opět si můžete zvolit přímé linkování na fyzický zdroj svého PC nebo

virtuální formu v podobě ISO souboru, ale zásadní nevýhodou je zde opět fakt,

že více než jednu mechaniku prostě nepřipojíte. Obzvláště v tomto případě

opravdu není zřejmé, proč tomu tak je. Příjemné je přesměrování sériových portů

(COM) jak na reálné ekvivalenty, tak na textový soubor či pojmenovanou rouru, a

fyzické paralelní rozhraní LPT lze také využít. Co jsme však zásadně

postrádali, je prozatím absentující simulace USB portů, což je dle našeho

názoru neomluvitelné. Abychom byli přesní, pokud máte myš či klávesnici na USB,

program provede konverzi a simuluje PS/2 zařízení, ale tím také končíte. Na

podobně „drobný“ zádrhel narazíte i v případě využívání fyzické operační paměti

virtuálním PC: lze totiž zásadně pracovat pouze s volnou reálnou RAM, Virtual

PC neumí odkládat do swapovacího souboru. Jistě, je to výrazně pomalejší, ale

jsou určité situace, kdy to prostě můžete potřebovat a degradaci výkonu snesete.

Z hlediska rutinního používání je program poměrně bezproblémový. Výkonnostně je

dostačující, stabilita je dosti slušná a možnosti přiměřeně vyhovující, ovšem s

ohledem na vyčtené výjimky. Aplikaci je možno nasadit jak pro reálnou práci s

více OS na jednom stroji, tak za účelem demonstrací či výuky. Ale upřímně,

třeba bez toho plného USB to prozatím pořád není ono, přestože Microsoft

bezesporu své konkurenci pořádně „zatopil“.



MS Virtual PC 2004

K recenzi poskytla firma: Microsoft, s. r. o.

http://www.microsoft.cz

Cena: 3 900 Kč (bez DPH)