Netiquette

aneb etiketa, pravidla chování a ochrana osobních dat v síti Internet







Mnoho nových uživatelů sítě Internet hledá odpověď na otázky jak

se chovat na Internetu, jak zabezpečit informace o své osobě

před zneužitím, jaká pravidla dodržovat, když píšu e-maily…

Pokusím se na nejčastěji kladné otázky odpovědět. Zkušení

uživatelé se nad článkem mohou pousmát a zavzpomínat na doby,

kdy sami začínali. Nováčkům však může pomoci a zamezit případným

přehmatům a chybám.



Pozor na jméno a heslo v poštovním programu



První reakcí nového uživatele je nadšení nad tím, že má vlastní

poštovní schránku a že může komunikovat s miliony lidí. Získá

svůj přístupový kód (login name nebo uživatelské jméno) a heslo

do této schránky. Od správce je často nastaveno uživatelské

jméno a heslo stejné, nebo jsou použita snadno zapamatovatelné

hesla (11111, aaaaa apod.) a uživatel si je zapomene změnit.



První věc, kterou by tedy měl uživatel udělat, je změnit si

heslo ve svém poštovním programu. Heslem by nikdy nemělo být

jméno nebo příjmení uživatele, jeho rodné číslo, jména svých

manželek a jiných spřátelených osob, jméno města, kde uživatel

bydlí a jiných názvů, které jsou snadno odhalitelné. Taktéž by

to neměl být pouze číselný kód, ale vždy kombinace písmen a

číslic. Myslíte si, že je to složité a nezapamatovatelné? Není!

Stačí si např. zkombinovat počáteční písmena své oblíbené

písničky a čísla domu (např. Dancing Queen a 396 – 396danque).

Heslo by mělo mít délku minimálně 5 míst, ale doporučuje se mít

je co nejdelší (optimální je 8 – 12 míst)



Anonymní e-mail může být snadno zneužitý



Pokud nemáte vlastní poštovní schránku anebo chcete mít přístup

ke své schránce z jakéhokoli počítače na světě, který je

připojen k Internetu, jsou tu k dispozici anonymní veřejné

e-mail servery. Použít je můžete pomocí svého browseru.

Nejznámější jsou Hotmail ( www.hotmail.com ), Rocketmail

( www.rocketmail.com ) anebo český POST.CZ ( www.post.cz ).

Zpravidla fungují tak, že při prvním použití uživatel zadá své

základní údaje (jméno, příjmení, uživatelské jméno, heslo a

zpravidla i statistické údaje (pohlaví, věk, příjem, bydliště)).

Tyto údaje však nejsou povinné a jsou používané pro zadavatele

reklam na těchto serverech. Na českém serveru se navíc vyžaduje

zadání autentifikační otázky a odpovědi. Odpověď na

autentifikační otázku se vyžaduje v případě špatně zadaného

hesla. Po správné odpovědi se zobrazí heslo a uživatel se do své

schránky může přihlásit. Je to dobrý nápad, ale uživatelé jsou

často lehkomyslní a dávají velmi jednoduché autentifikační

otázky. Sám jsem vyzkoušel bezpečnost některých schránek a téměř

1/5 jich byla zabezpečena špatně! Byly použity snadno

odhadnutelné otázky (např. „jak se jmenuji?“ – odpovědí bylo

uživatelské jméno – apod.) Při zadávání uživatelského jména a

hesla platí to, co jsem popsal výše. Autentifikační otázka by

měla být velmi specifická, opět doporučuji nepoužívat jména,

rodná čísla, typy aut, bydliště…



Používejte pouze stručný podpis



Téměř všechny poštovní programy dovedou přidat na konec e-mailu

podpis uživatele. V něm uživatel většinou specifikuje informace

o sobě – celé jméno, zaměstnání nebo školu, na které studuje,

popř. odkaz na svou homepage nebo Web své firmy či školy. Víc by

prozradit neměl, i když je tomu často naopak. Mnohdy se dozvíme

velmi soukromé informace (telefonní číslo do práce, domů, na

mobil, soukromou adresu). Ani homepage by neměla obsahovat tyto

údaje. Podpis by taktéž neměl obsahovat speciální znaky, jako

jsou symboly telefonu, pera, domu apod., které uživatelé Windows

s oblibou používají. Tyto znaky jsou většinou zobrazitelné pouze

v jednom operačním systému. Podpis by tedy měl obsahovat pouze

znaky ASCII.



Pozor na chaty, IRC a jiné diskusní služby



IRC nebo chat umožňuje komunikaci více uživatelů v reálném čase.

Na tyto služby jsou vyhrazeny speciální servery, na kterých je

často několik skupin různě zaměřených (např. programovací

jazyky, kultura, jazyky, zábava). Když se na tento server

přihlásí nováček, ostatní uživatele zajímá, o koho se jedná,

zda-li je to muž či žena, a často je zajímají i další otázky.

Uživatel by měl o sobě prozradit pouze to nejzákladnější –

jméno, e-mail a firmu, ve které pracují. Nedoporučuje se

prozrazovat telefonní číslo či adresu. Nevíte, kdo toho může

zneužít. Tak jako v normální společnosti, i tady se vyskytuje

určité procento lidí, kteří trpí určitou „duševní poruchou“, a

tyto údaje mohou použít pro své pobavení (např. telefonáty po

půlnoci, nevyžádané dopisy atd. ). Pro ženy platí varování

dvojnásobně.



Na Internetu může kdokoli předstírat jakékoli pohlaví!



Internet je do jisté míry anonymní – nevíte, jestli osoba, s níž

se bavíte, je muž či žena, jestli je z Prahy či z Brna, je-li jí

18 či 55. Víte jen (pokud máte prostředky a znalosti) IP adresu

či doménu, ze které se přihlásil. Jak už jsem napsal v

předchozím odstavci, i této anonymity mohou využít duševně

nestabilní osoby a předstírat opačné pohlaví (velice často se

stává, že muž předstírá ženu). Zkušený uživatel to zpravidla

pozná (ať už podle stupně znalosti slangu internetu, způsobu

vyjadřování a komunikace s ostatními), ale nováčkovi to může

činit potíže. Proto na chatech či IRC nesdělujte své osobní a

intimní údaje, protože ve skutečnosti nevíte, kdo poslouchá.



Adresa odesílatele v e-mailu může být často falešná!



Když dostanete e-mail, vidíte i jméno a adresu odesílatele. Ta

se však může lišit od skutečnosti. Zkušení uživatelé tyto údaje

mohou snadno měnit, aby tak zamaskovali své jednání, které často

porušuje pravidla Internetu (většinou se jedná o hromadné

nevyžádané reklamní e-maily, spamy). Pokud takovýto dopis

uživatel rozešle, často hrozí jemu i jeho providerovi odpojení

od sítě. Zvláště pro providera je to velmi nepříjemné. Proto se

uživatelé snaží takto maskovat. Falešný e-mail může odhalit jen

zkušený nebo poučený uživatel.



Zásady komunikace v e-mail komunikaci



Informací o spammingu jsem se dostal k důležité části tohoto

článku, pojednávající o síťové etiketě (anglicky netiquette).

Netiquette je soubor pravidel a zásad slušného chování v

počítačové síti a při elektronické komunikaci. Pravidla se

vyvinula v době, kdy byl Internet pouze pro akademické použití,

ale bez zvláštních úprav platí i do dneška, kdy na něm převážilo

komerční užívání.



Nejvíce zásad platí pro používání e-mailu:



1) Pravidla slušného chování platí jak v normálním životě, tak i

na Internetu. Dodržujte je, zabráníte tak spoustě nepříjemností.



2) Neposílejte e-maily, které by zbytečně zatěžovaly přenosové

kapacity sítě (jedná se především o řetězové dopisy (např.

varování před nebezpečným virem), hromadné reklamní e-maily

(spamy) či zbytečné příspěvky do konferencí. Uvědomte si, že

někteří uživatelé jsou připojeni pouze modemem nebo platí

poplatky podle objemu přenesených dat. Řetězové dopisy a spamy

jsou na Internetu přísně stíhané a může se stát, že bude

odesílatel od Internetu odpojen. Pokud obdržíte takovýto mail,

obraťte se na správce vašeho poštovního serveru.



3) Každý e-mail by měl být podepsaný. Tak jako se na konci

klasického dopisu podepíšete, tak i e-mail by měl obsahovat

podpis. Často se totiž stává, že e-mail je pouze neurčitý shluk

písmen a čísel (např. xnovako1@mail.cvut.cz), a podpis pomáhá

identifikovat odesílatele. Podpisem se rozumí příjmení a jméno,

název firmy či školy a odkaz na případný web či domovskou

stránku. Nic víc není potřeba!



4) Anonymita Internetu často svádí k tykání. Uvědomte si, že

příjemce pošty může být nadřízená osoba, starší člověk nebo

žena, a proto i v e-mailu používejte vykání.



5) Snažte se e-mailem neobtěžovat ostatní. Často se stává, že se

uživatel obrací se svými problémy na známé osobnosti či

odborníky, kteří se na Internetu vyskytují. Nejdříve se pokuste

vyřešit problém se svým správcem sítě, a teprve potom se

obracejte na jiné osoby!



6) Při odesílání posílejte e-mail s diakritikou jen těm

uživatelům, o kterých bezpečně víte, že diakritiku umí zobrazit.

Ostatním uživatelům posílejte dopisy bez diakritiky. Totéž platí

i pro přílohy (attachmenty). Posílejte je jen těm uživatelům, o

nichž víte, že je dokáží dekódovat.



7) Při odpovědi (reply) se pokuste předchozí mail zkrátit na

minimum a nechte v odpovědi jen nezbytně nutné části. Je

považováno za obtěžující, pokud okopírujete celý dopis.



8) Při posílání mailu se pokuste vystihnout podstatu problému v

kolonce subjekt nebo předmět , aby mohl příjemce jednoduše

zjistit, o čem ten váš je. V případě, že adresát dostává denně

několik desítek e-mailů a vy neuvedete v subjektu, o čem e-mail

je, může se stát, že bude snadno přehlédnut.



9) Při komunikaci se často používá jednoduchých textových výrazů

pro vyjádření nálady, překvapení.. Takovým to symbolům se říká

smileys. Pokud neznáte význam jednotlivých symbolů, najděte si

je pomocí jakéhokoli vyhledávacího serveru. Základními jsou tato

vyjádření: :-) úsměv a :-( mračení.



10) Snažte se vyvarovat „flame“, neboli ostré a časté výměně

názorů pomocí e-mailu. Tento jev je dosti častý v elektronických

konferencích , kde se uživatelé hádají, kdo má lepší počítač či

browser, kdo má lepší mobilní telefon apod. Často dochází k

osobním výpadům či urážkám. Buďte proto tolerantní při přijímání

názorů.



11) Elektronická pošta není zcela bezpečná, a proto dbejte na

to, co do e-mailu píšete. Může se stát, že spletete adresu

příjemce a dopis dostane úplně cizí člověk. Proto do e-mailu

nepiště věcí důvěrné či intimní.



Zásady komunikace v diskusních skupinách



Zde platí stejná pravidla jako při komunikaci pomocí e-mailu.



1) Dříve, než začnete do diskusí přispívat, sledujte zvyklosti a

chování uživatelů. Můžete se tak vyvarovat omylů a přehmatů.



2) Jednotlivé diskusní skupiny mají svá vlastní pravidla

(rules). Seznamte se s nimi. Každá diskusní skupina má svého

správce, jehož slovo je zde bráno jako zákon. Při nevhodném

chování vám správce může zamezit přístup do konference nebo může

podat stížnost vašemu providerovi.



3) Pokud hledáte odpověď na nějaký problém, nejdříve si projděte

archiv příspěvků a pouze když neuspějete, pošlete dotaz do

konference.



4) Zprávy by měly být stručné. Odpovídejte pouze na konkrétní

věci. Odpovědi typu „to znám“, „mě to funguje“ apod. jsou

skutečně nevhodné.



5) Pokud odpovědi na dotaz nechce znát více uživatelů,

odpovídejte jenom tomu, kdo se dotazuje, nikoli do konference.



6) Zprávy s přiloženým souborem posílejte jen vyjímečně nebo na

vyžádání. Zamezíte tak zbytečnému zatížení sítě.



7) Přihlášení či odhlášení zasílejte na adresu listserveru,

nikoli do konference.



Zásady chování při používání WWW serverů



1) Nespoléhejte na to, že informace získaná na WWW serveru je

pravdivá či aktuální. Důležité informace čerpejte jen ze

seriózních serverů, o kterých víte, že mají opravdu korektní

údaje.



2) Při posuzování designu WWW serverů buďte tolerantní. To, co

se nelíbí vám, se může líbit ostatním a naopak. Je tedy nevhodné

zasílat e-mail tvůrci WWW serveru s tím, že se vám nelíbí jeho

Web. Připomínky by se měly posílat jen v případě, pokud se na

serveru vyskytne nějaká chyba (např. chybí stránka či obrázek,

databázová aplikace nepracuje správně apod.)



3) Při komunikaci se jako celosvětový jazyk používá angličtina.

Naučte se pár základních slovíček či vět, abyste poznali, co se

po vás na serveru chce nebo co máte dělat.



Další informace o chování na Internetu můžete nalézt na

serverech zabývajících se touto tematikou (z našich je to

především Svět Namodro či Neviditelný pes).