PC ve svižném tempu!

Věřte nebo nevěřte, ale váš počítač dokáže daleko více, než si možná myslíte.
Stačí jen znát ty správné fígle, jež zaktivují doposud skryté rezervy, a to

aniž by vás to něco stálo.



Už se vám zase zdá počítač pomalý? Vskutku než se spustí textový procesor nebo

aplikace pro práci s grafikou, uběhne snad celá věčnost. Při hraní her se

musíte spokojit s hrubou grafikou. Sledování filmů na počítači vám kvůli

neustálému zasekávání se nepřináší žádný požitek. Co si počít zase kupovat nový

počítač? Nebo snad vyměnit pomalé komponenty za rychlejší? Ani jedno, ani druhé

zkuste si jednotlivé komponenty počítače vyladit!

Každá hardwarová součástka se dá tím nebo oním způsobem upravit. Důvody, proč

se takové operace vůbec provádějí, jsou různé: od kolísání produkce, výkonové

rezervy kvůli bezpečnosti, strategického plánování až k marketingové strategii

apod. Proto se klidně může stát, že výrobce mikroprocesorů nebo čipů do

grafických karet již vyrábí daleko výkonnější produkty než ty, které v té době

ovládají trh, protože nemá dost těch obyčejných. Tím se stává, že často prodá

špičkové komponenty vlastně pod cenou jako produkty střední třídy. Komu se

kupříkladu takový čip podaří sehnat, může u něj bez větších problémů zvýšit

výkon o 30 až 40 procent. Velmi podobná je situace u vypalovaček. Výrobce se

zabývá vývojem jedné hardwarové platformy a tu vybavuje různými verzemi

firmwaru, jež poskytují takový rozsah funkcí, jaký odpovídá jeho postavení na

trhu tohoto typu hardwaru. Dokonce i samotná Windows XP obsahují skutečné

„poklady“, které jsou ale úzkostlivě utajovány jenom proto, aby si zákaznici

byli nuceni koupit dražší serverové verze tohoto operačního systému.

Někdy ale výrobci hardwaru sami chtějí, abyste si sami svůj zakoupený hardware

sami vyladili. Tak kupříkladu pevné disky mají zabudovánu funkci, s jejíž

pomocí můžete (a smíte) zvýšit rychlost pevného disku. V závislosti na tom,

čemu dáváte přednost, si můžete prostřednictvím speciálního softwaru vybrat

mezi režimem minimální hlučnosti nebo naopak maximální rychlosti disku. Tímto

způsobem můžete zkrátit přístupovou dobu pevného disku až o 30 procent, a to

bez jakéhokoliv rizika!

Dalším příkladem jsou produkty určené pro sítě WLAN. Mnozí výrobci okamžitě po

vytvoření nových ovladačů či updatu firmware dávají světu vědět o jejich

existenci, protože instalací těchto updatů je možné rychlost přenosu u

rozlehlých sítí až zdvojnásobit.

Pokud vše stručně shrneme, můžeme říci, že pro využití veškerého potenciálu

vašeho hardwaru potřebujete pouze trochu času a ochoty zariskovat. Mějte ale

neustále na vědomí, že všechny dále popisované tipy provádíte na vlastní

nebezpečí. V nejhorším případě můžete komponentu úplně zničit. U mnoha

vylaďovacích akcí mimo jiné rovněž ztrácíte na danou komponentu záruku.

Pro otestování vašich úspěchů s vylaďováním komponent jsme pro vás v tabulce

Zdarma dostupné benchmarky připravili sadu programů pro prověření výkonu vašeho

počítače. Některé z nich rovněž najdete i na našem CD.



Pro maximální výkon mikroprocesoru



Pokud se rozhodnete zmobilizovat poslední výkonové rezervy vašeho počítače, je

právě mikroprocesor velmi vděčným objektem. Právě rychlost výpočetní centrály

počítače se dá docela pěkně urychlit. Nesmí se to ovšem přehnat, jinak se celý

systém začne chovat nestabilně. V nejhorším případě vám procesor odejde v

důsledku svého přehřátí.



1)Vyladění procesoru AMD Athlon 64 FX pomocí BIOSu



Procesory Athlon 64 od firmy AMD lámou výkonové rekordy již v konfiguracích

nastavených přímo z výroby. Mají však na víc? Důkladně jsme je prověřili. Na

Athlonu 64 neexistuje kvůli integrovanému řadiči paměti nastavení pro frekvenci

systémové sběrnice, jak je jinde obvyklé. Referenční frekvenci systému

nastavenou na 200 MHz udává křemíková součástka. A právě na tomto místě můžete

ladění začít, pokud ale máte v BIOSu základní desky k dispozici odpovídající

položku. Pokud tomu tak není, je třeba ji získat, a to nejčastěji modifikací

BIOSu (viz článek BIOS pro profesionály publikovaný v PC WORLDu č. 10/2003).

V našich testech jsme se nejprve zabývali Athlonem 64 FX-51, umístěným na

základní desce Asus SK8N s čipem Nforce 3. Tento špičkový model procesoru od

AMD byl výrobcem nastaven na frekvenci 2,2 GHz (11 × 200 MHz). V BIOS Setupu

základní desky SK8N se nachází v menu Advanced/CPU Configuration položka CPU

OverClock in MHz, jež je nastavena na hodnotu 200. Označením této položky a

stiskem klávesy <backspace> se dá tato hodnota vymazat. Na její místo nyní

můžete napsat libovolnou trojcifernou číslici, ovšem maximálně údaj 300. Pozor

na zadání příliš vysoké hodnoty! Zkoušejte přetaktování Athlonu 64 FX-51 po

krocích 5 MHz. Zadejte tedy hodnotu 205, potvrďte ji stiskem klávesy <enter> a

změny uložte přes klávesu <f10>.

Nyní zkuste, zda se vám počítač spustí a zda se nahraje operační systém. Potom

spusťte nějakou na výkon náročnou aplikaci, jakou je kupříkladu 3D Mark 2003, a

tou zatěžujte procesor nejméně 10 minut. Pouze pokud vám počítač nezatuhne a

obrazovka nezačne zamrzat, můžete zvýšit frekvenci o dalších 5 MHz. Jakmile

dosáhnete maximální hodnoty frekvence, kterou váš procesor unese, zpravidla se

vám nepodaří spustit operační systém. V tomto případě restartujte počítač a v

BIOSu nastavte nejvyšší hodnotu frekvence, při které vám systém běžel bez

problémů. Jestliže vám počítač při bootování zatuhne, vytáhněte zástrčku

napájení počítače ze zdi a na krátkou dobu i baterii na základní desce. Znovu

spusťte počítač a v BIOS Setupu vyberte volbu Load BIOS Default, čímž nastavíte

v BIOSu standardní parametry. Nyní pokračujte v ladění po menších krocích. Při

našich pokusech se nám podařilo provozovat Athlon FX-51 stabilně na frekvenci

2,34 GHz (11 × 213 MHz) bez toho, abychom nějakým způsobem vylepšovali chlazení

procesoru. Při použití silnější kombinace větráčku a chladiče by určitě bylo

možné procesor přetaktovat ještě více.

Kandidát na přetaktování číslo dvě byl Athlon 64 3200+, umístěný na základní

desce MSI K8T Neo s čipovou sadou VIA K8T800. Tento procesor je nastaven z

výroby na frekvenci 2 GHz (10 × 200 MHz). V BIOS Setupu desky K8T Neo naleznete

v menu Frequency/Voltage Control položku CPU FSB Clock, kterou můžete nastavit

až na hodnotu 280. Při přetaktování postupujte podobně jako u Athlonu 64 FX-51.

U našeho Athlonu 64 3200+ se podařilo opět bez dodatečného chlazení dosáhnout

frekvence 2,31 GHz (10 × 231 MHz), tj. zvýšit frekvenci o 15 procent!



2)Konečně: Software pro přetaktování přímo od Intelu



Poměrně dlouho ztěžovala firma Intel život všem, kdo se pokoušeli přetaktovávat

procesory. Pevně nastavené multiplikátory u Pentií a Celeronů a žádné možnosti

pro nastavení výkonu procesoru v BIOSu základních desek Intelu získaly této

firmě pověst toho, kdo překazí zkušenějším uživatelům každou radost. Nyní Intel

zveřejnil první informace o svém programu Desktop Control Center na internetové

adrese www.intel.com/design/mother­bd/software/dcc/index.htm, odkud si jej

můžete i stáhnout. Pro majitele relativně nových základních desek od Intelu

bude jistě zajímavé, pokud se na tento software podívají blíže. Intel na svých

internetových stránkách mluví o optimalizaci nastavení paměti a čipové sady.

Pro přetaktování důležité veličině, kterou je frekvence systémové sběrnice

(FSB), se sice výslovně nezmiňuje, ovšem je možné ji měnit v rozsahu –2 až +4

procenta. Také je možné měnit frekvenci sběrnic PCI a AGP, nastavovat otáčky

větráčků a nastavit si tak optimální poměr mezi jejich hlučností a výkonem,

měnit parametry nastavené v BIOSu apod. Rovněž je možné provádět zátěžové testy

jednotlivých komponent.

Radost z toužebně očekávaného programu je však zkalena skutečností, že program

pracuje pouze na takových základních deskách Intel, jež jsou označovány jako

„performance“, případně jako „enthusiast“. Mezi takové desky patří kupříkladu

typy D875PBZ či D865PERL.



3)Základní deska firmy Intel s možností přetaktování



Mnozí uživatelé považují základní desky od firmy Intel velmi stabilní a

spolehlivé. Vedle jistě vysoké kvality výroby má Intel ještě jeden velký klad,

kterým je skutečnost, že na rozdíl od řady jiných výrobců základních desek

nejde až na samotné hranice výkonu komponent alespoň doposud tomu tak bylo.

Základní desky D845PEBT2, D865PERL a D875PBZ totiž už mají v BIOSu k dispozici

volbu pro zvýšení frekvence systémové sběrnice. Zmíněnou funkci Intel

pojmenoval jako Burn-In Mode a naleznete ji v položce Advanced. Roztomilé na

této funkci je, že předtím, než se dostanete do režimu Burn-In, zobrazí se vám

varování, že vyšší nastavení frekvence snižuje stabilitu systému a rovněž může

snížit životnost komponent. Kdo by si to pomyslel?



4)Bezpečné přetaktování FSB



Současné procesory se obvykle dají zrychlit pouze přes systémovou sběrnici

Front Side Bus (FSB). Vnitřní multiplikátor procesoru, z něhož se ještě s

pomocí FSB stanovuje frekvence procesoru, se totiž změnit nedá. Nevýhodou

vysoké frekvence FSB je to, že z této hodnoty odvozují svoje frekvence i

sběrnice AGP či PCI, které pak běží na jiných hodnotách, než na jaké jsou

stavěny. Grafické karty a pevné disky, jež s nimi komunikují, pak na tuto

skutečnost reagují daleko citlivěji než kupříkladu procesor.

Většina výrobců základních desek má pro tento problém řešení. V BIOS Setupu si

najděte položku AGP/PCI Frequency v některých BIOSech jsou pro každou sběrnici

položky zvlášť, tedy AGP Bus Speed a PCI Bus Speed. Obvykle je naleznete v menu

Advanced Chipset Settings, případně Frequency Control. Tady můžete určit

frekvenci AGP a PCI nezávisle na frekvenci FSB. Tímto způsobem tedy můžete

cíleně přetaktovávat pouze procesor.



5)Základní desky MSI: Dynamické přetaktování



Na plné pecky pouze tehdy, když je to nutné: MSI zabudovala do svých základních

desek novou technologii, kterou nazvala Dynamic Overclocking Technology (DOT).

Tímto nastavením zadáváte, o kolik procent můžete zvednout frekvenci procesoru,

aniž by to mělo vliv na frekvenci sběrnice AGP či PCI. Funkce DOT pak

přetaktuje procesor pouze tehdy, pokud jeho výpočetní výkon není pro právě

spuštěnou aplikaci dostatečný.

Výhodou této technologie je to, že procesor není přetaktovaný neustále, čímž se

snižuje množství vyprodukovaného tepla a i spotřeba elektrické energie je

nižší. Pokud používáte na procesoru větráček regulující svůj výkon v závislosti

na teplotě, klesne i hladina hluku produkovaného větráčkem. Nehledě k tomu, že

i životnost procesoru se snižuje pomaleji.

DOT technologii aktivujete tak, že se v BIOS Setupu přesunete do menu

Frequency/Voltage Control. Zde si zvolte možnost Dynamic OverClocking. Na výběr

nyní máte několik úrovní výkonu Private, Sergeant, Captain, Colonel a General.

Tyto úrovně vždy zvyšují frekvenci o 1, 3, 5, 7, popřípadě o 10 procent. Pokud

tedy máte Pentium 4 na frekvenci 3,2 GHz (16 × 200 MHz), pak při volbě Private

se frekvence systémové sběrnice zvýší o jedno procento na 202 MHz. Vaše Pentium

4 pak pracuje na 3,232 GHz. Při volbě General získáte pak slušných 3,52 GHz.

Můžete však volbu General vyzkoušet přímo, aniž by přitom hrozilo nějaké

riziko. Dokonce i když počítač při bootování zatuhne ještě dříve, než se

stačíte dostat do BIOS Setupu, existuje jedno řešení: Zapněte a vypněte

čtyřikrát napájení počítače DOT pak nastaví všechny svoje parametry automaticky

do výchozího stavu. Ve většině případů by měl počítač bez problémů nabootovat a

spustit operační systém. Pak byste měli prověřit stabilitu počítače v

přetaktovaném stavu kupříkladu prostřednictvím nějaké 3D hry. Pokud počítač

zatuhne nebo pokud bude zamrzávat obraz na monitoru, jednoduše nastavte pro DOT

nějakou nižší úroveň.

Nyní podporují dynamické přetaktování základní desky MSI 865PE Neo2-FIS2R pro

Pentium 4 a K8T Neo pro Athlon 64. Ta posledně zmíněná dokonce umožňuje při

volbě Commander přetaktovat Athlon 64 až o 15 procent. Je třeba upozornit, že u

čipové sady Intel 865PE je frekvence sběrnice synchronizována s frekvencí

operační paměti, takže při použití DOT přetaktováváte současně i frekvenci

operační paměti. Zatímco u značkových paměťových modulů je desetiprocentní

zvýšení frekvence zpravidla bez problémů, pro levnější moduly to může znamenat

příliš mnoho. Pokud používáte neznačkové paměťové moduly, nemusí být zatuhnutí

počítače při přetaktování automaticky způsobeno procesorem. Zkuste v těchto

případech proto operační paměť stabilizovat, a to tím, že pro ni zvýšíte

napětí. To provedete tak, že se v BIOS Setupu přesunete do menu

Frequency/Voltage Control

a u položky DDR Power Voltage zvýšíte hodnotu o 0,05 V. Pokud tato metoda

nepomůže, nezbývá nic jiného, než v DOT snížit úroveň přetaktování procesoru a

tím pádem i operační paměti.

Firma MSI v budoucnu počítá s tím, že technologii DOT bude integrovat nejen do

základních desek, nýbrž i do grafických karet. I ostatní výrobci plánují

zavedení podobných funkcí do svých výrobků, a někteří tak již dokonce učinili.



6)CIA a MIB pro procesor a operační paměť



Abychom hned na počátku předešli nedorozumění: Ani americká tajná služba, ani

film „Men in Black“ nemají s procesorem a s operační pamětí nic společného.

Jedná se totiž o víceméně zautomatizované funkce pro přetaktování procesoru CPU

Intelligent Accelerator (CIA) a operační paměti Memory Intelligent Booster

(MIB) vytvořené firmou Gigabyte.

CIA funguje na podobném principu jako DOT (viz předcházející tip). Zde však

frekvenci systémové sběrnice nezvyšujete pouze o 1, 3, 5 či 7 procent, nýbrž

rovněž o 5, 10, 15 nebo dokonce 20 procent. Procesor pak pracuje na své obvyklé

frekvenci nastavené z výroby a jeho rychlost se zvyšuje pouze v případě

potřeby. CIA neovlivňuje činnost větráčků s rychlostí otáček v závislosti na

teplotě procesoru, neboť ten zvedá svoje otáčky až tehdy, když teplota v jádře

procesoru překročí 40 ?C. CIA má stejné výhody jako DOT menší produkci tepla,

úsporu elektrické energie a menší hlučnost, která se výrazně projeví při

snižování frekvence procesoru.

Funkci CIA si zaktivujete, pokud si v BIOS Setupu v menu Frequency/Voltage

Control nastavíte položku C.I.A. Function na hodnotu Enabled. Ve volbě C.I.A

Frequency (MHz), jež se nachází hned pod ní, pak zadejte číslem potřebnou

hodnotu přetaktování v procentech.

Funkce MIB u operační paměti zkracuje přístupovou dobu a čas potřebný pro

zpracování dat. Tak například snížíte počet čekacích cyklů pro naplnění

paměťových modulů novými daty. Pak operační paměť pracuje asi o 10 procent

rychleji. Navíc MIB analyzuje nainstalovanou operační paměť a nastavuje pro ni

pouze takové maximální parametry, které je schopna unést. To je pro nás

obrovská výhoda, neboť nám odpadá komplikované manuální nastavování parametrů a

navíc MIB tímto využívá paměť skutečně optimálně.

MIB si povolíte v BIOS Setupu v menu Advanced Chipset Features v položce Memory

Intelligent Booster, kterou nastavte na Enabled. V současné době obě funkce

nabízejí základní desky Gigabyte GA-8IPE1000, GA-8IPE1000L, GA8-IPE1000PRO a

konečně GA-8PENXP, ale pouze ve verzi Revision 2.0. Dřívější modely se nedají

na tuto úroveň dostat ani updatem BIOSu.



Tip pro profesionály

7)Zvýšení napětí při přetaktování procesoru



Při přetaktovávání procesoru je často docela užitečné zvýšit napětí pro jeho

napájení. Činnost mikroprocesoru se tak stabilizuje, ačkoliv se produkuje větší

množství tepla a měnič napětí je daleko více zatížený.

Většina základních desek má v BIOS Setupu v menu PC Health Monitor či Frequency

Voltage Control položky pro manuální nastavení napájení jádra procesoru. Jedná

se zpravidla o položky Vcore Adjust, případně CPU Vcore. Napájení jádra

procesoru je však možné jen do té míry, do jaké to Setup BIOSu dovolí.

Rizikachtiví uživatelé si však mohou tyto hranice rozšířit modifikací parametru

Voltage. Pro provedení takové operace však musí svoji základní desku dobře znát

a musí umět dobře pájet. Pokud se totiž takový pokus nepodaří, můžete celou

základní desku zpravidla vyhodit.

Princip je u všech základních desek podobný. Mezi patřičný pin regulátoru

napětí procesoru a uzemnění se připájí rezistor o určité velikosti odporu.

Regulátor napětí si pak bude kvůli přidanému rezistoru, že dodává do procesoru

příliš malé napětí a hodnotu napětí zvedne.

Způsobů, jak modifikovat napětí pro napájení procesoru, je na internetu celá

řada a pro spoustu typů základních desek. Pro zájemce lze doporučit kupříkladu

adresu www.vr-zone.com/guides, kde stačí klepnout na odstavec Motherboard

Modding Zone. Spoustu informací lze nalézt i na internetové adrese

www.ocinside.de v menu Workshop a odkazu Mainboard solder guides.



Vyladění výkonu grafické karty



Pokud si občas rádi jen tak pro relaxaci zariskujete při hraní her s 3D

grafikou, nemělo by vám stačit pouze urychlení činnosti procesoru. I grafická

karta v sobě skrývá netušené rezervy. Nyní vám prozradíme, jak z ní dostat

ještě více obrázků za sekundu, a to zdarma.



8)Přetaktování grafické karty přes utilitu Riva Tuner



Řada výrobců grafických karet nedává k dispozici vlastní utilitu pro

přetaktování. Frekvence čipu a paměti se však dá velmi pohodlně zvyšovat

prostřednictvím freewarového programu Riva Tuner, který vám nabízíme na našem

CD, případně si jej můžete stáhnout z internetové stránky

www.guru3d.com/rivatuner (RIVATNER20RC142.ZIP, 1,08 MB). Po instalaci utility

klepněte na záložce Main na tlačítko vedle nápisu Customize, který se nachází v

řádku s názvem vaší grafické karty. A již první obrázek s popiskem Customize

low level settings vede k menu pro přetaktování. Nejprve je nutno povolit volbu

Enable low level hardware overclocking. Potom byste měli restartovat počítač,

aby mohl Riva Tuner načíst standardní hodnoty frekvence vaší grafické karty.

Nyní si můžete nastavit frekvenci čipu a paměti, aniž byste museli používat

okliku přes nainstalované ovladače vašeho grafického zobrazovače. Horním

posuvníkem s názvem Core clock si nastavíte rychlost čipu vaší grafické karty,

spodním s názvem Memory clock pak rychlost paměti. Stiskem tlačítka Test

nastavení potvrdíte. Vámi provedená nastavení jsou však platná pouze pro toto

spuštění počítače. Po restartu počítače se všechna nastavení vrátí do původních

parametrů. Jestliže budete chtít mít vámi nastavené hodnoty natrvalo, zatrhněte

volbu Apply overclocking at Windows startup. Riva Tuner pak zapíše vámi

nastavené hodnoty do registru a bude je nastavovat při každém spuštění Windows.



9)Přetaktování i přes zákaz v BIOSu



Ten, kdo by chtěl přetaktovat čip grafické karty ATI Radeon 9500 Pro nebo 9700,

má smůlu. BIOS těchto karet v sobě obsahuje ochranu proti přetaktování.

Prostřednictvím utilit, jakými jsou například sharewarový Powerstrip 3.47

(naleznete jej na našem CD, případně na internetové adrese www.entechtaiwan.com

jako soubor PSTRIP-I.ZIP o velikosti 1,04 MB), freewarový Riva Tuner (viz

předchozí tip), případně zdarma dostupný Radclocker 1.800d (je k mání na

internetu na adrese www28.brinkster.com jako soubor o velikosti 147 KB), sice

můžete zdánlivě jejich frekvenci zvýšit, jejich skutečná rychlost se však

nezmění.

Přetaktování se vám podaří pouze tehdy, když si do grafické karty nahrajete

modifikovaný BIOS, jenž ochranu proti přetaktování neobsahuje. Takový BIOS se

liší od své originální varianty s ochranou proti přetaktování pouze v jedné

hexadecimální hodnotě trochu šikovnější kutilové si tuto hodnotu změní přes

hexadecimální editor. Podrobnější informace k tomuto tématu získáte v diskusním

fóru na internetové adrese www.rage3d.com, pod odkazem Radeon Tweakers,

Tweaking and Overclocking ten správný příspěvek má nadpis „I fixed the

Radeon9500ProBios. It\s now overclockable.“

Daleko jednodušeji ale rozhodně ne s menším rizikem to jde s balíčkem utilit

Radflashplus, jenž koluje na internetu. Návod na jeho použití naleznete v

rámečku Prolomení Radeonu: Pryč s ochranou proti přetaktování. Až se vám podaří

nahrát modifikovanou verzi BIOSu, můžete si přenastavit hodnoty frekvence podle

libosti, a to kupříkladu přes utilitu Powerstrip.



10)Urychlení práce grafické karty přes BIOS



BIOS Setup nabízí několik možností, s nimiž můžete ze své grafické karty dostat

více rychlosti. Je jasné, že přetaktování čipu a paměti grafické karty je

mnohem efektivnější, přesto však chceme upozornit ty, kteří dosáhli na samé

hranice výkonu, aby si pro jistotu zkontrolovali, zda odstranili veškeré

překážky také v Setupu BIOSu i zde se totiž dá získat nějaká ta kapka výkonu

navíc.

Nejdůležitější nastavení naleznete v menu Advanced, Chip Configuration. Tam

můžete kupříkladu nalézt volbu AGP Mode, případně AGP Capability. Pro ideální

nastavení rychlosti je třeba nastavit ten nejrychlejší režim AGP, který karta

podporuje.

Rovněž v menu Advanced, Chip Configuration se nachází volba AGP Fast Write

Control či AGP Fast Write. Ta dovoluje procesoru, aby data grafiky posílal do

grafické karty přímo, bez okliky přes operační paměť. Tento režim podporují

všechny novější grafické karty a čipové sady proto tuto volbu můžete bez obav

povolit.

Položka AGP Aperture Size vám umožňuje stanovit, kolik operační paměti si smí

grafická karta vzít pro sebe jako rozšíření paměti vlastní. Rozhodně by to

nemělo být méně jak 64 MB, více jak 128 MB zase nepřináší žádný výkonový nárůst.

Někdy se v BIOS Setupu objevuje položka AGP Master 1 WS Write/Read. Při

nastavení na Enabled se zkracuje čekací doba, kdy grafická karta provede čtení

nebo zápis do paměti. V některých případech může toto nastavení činnost

počítače zpomalovat. Pak ji nastavte na Disabled.

U volby Video Memory Cache Mode nastavte, pokud je to možné, parametr USWC,

popřípadě UCWC. Potom se budou data zapisovat do paměti grafické karty

zapisovat efektivněji.



Optimalizace výkonu pevného disku



Jestliže téměř každý den upravujete hudbu či videa, nebo máte co dělat s

databázemi, zacházíte s ohromným množstvím dat. Vzhledem k tomu, že při těchto

operacích potřebujete často přistupovat na pevný disk, je právě rychlý pevný

disk takřka k nezaplacení. Nyní vám sdělíme, jak z vašeho starého pevného disku

vymámit jeho skryté rezervy.



11)Raději rychleji než tišeji



Od konce roku 2000 přicházejí na trh všechny IDE pevné disky s funkcí, která

vás staví před rozhodnutí: Má váš disk pracovat co nejrychleji, anebo co

nejtišeji? Tato technologie se nazývá Automatic Acoustic Management (AAM). V

tichém režimu se hlavička disku pro čtení/zápis nepohybuje tak prudce. To sice

snižuje produkci hluku, ovšem přináší to prodloužení přístupové doby o 20 až 50

procent. Hluk, který pevný disk vydává tehdy, když nic nečte ani nezapisuje,

funkce AAM odstranit neumí. Při sekvenčním přístupu na disk se přenosová

rychlost mění jen málo.

Míra ovlivňování výkonu pevného disku funkcí AAM závisí na vámi používaných

aplikacích. Pokud se musí hlavička disku často umisťovat na různé pozice, což

se projevuje právě hlukem, je orientace na hluk víceméně jasná. Přitom platí,

že pokud potřebujete svůj disk nastavit na maximální výkon, což nastává při

práci s hudbou, videem či databázemi, pak byste měli funkci AAM deaktivovat.

Pro nastavení disku můžete využít například zdarma dostupnou utilitu Hitachi

Feature Tool. Lze ji získat na internetové adrese

www.hgst.com/hdd/support/download.htm jako soubor o velikosti 1,8 MB. Je sice

oficiálně určena pouze pro pevné disky Hitachi, podle našich zkušeností však

pracuje i s ostatními disky. Aplikace vytvoří spouštěcí disketu, ze které

spustíte počítač. Po automatickém rozpoznání pevného disku se v menu Features

vyberte položku Change Acoustic Level a zvolte Disable. Nyní vám pevný disk

poběží v tom nejrychlejším režimu. Můžete však rovněž vybrat volbu Enabled

(User defined value) a zde zadat hodnotu mezi 128 do 254, Hodnota 128 přitom

odpovídá nejtiššímu režimu a hodnota 254 režimu nejhlučnějšímu. Po stisku

tlačítka Test si sami můžete vyzkoušet rozdíl.



12)Defragmentace pro profesionály



Čím je pevný disk plnější, tím více budou data na něm při ukládání

fragmentována neboli rozkouskována. Čím více jsou data fragmentována, tím déle

trvá přístup k nim pevné disky totiž pracují nejrychleji, pokud mohou data číst

sekvenčně, tj. hned za sebou, protože se čtecí hlavička disku nemusí znovu

umisťovat na jiné místo na disku. Proto byste měli svůj disk pravidelně

defragmentovat. Pokud se zeptáte, jak často by se měla defragmentace provádět,

tak to závisí na tom, jak moc plný pevný disk je a jak často ukládáte nebo

odstraňujete na disku velké soubory takový průměrný pevný disk stačí pak

defragmentovat po několika měsících. Utilitu pro defragmentaci disku naleznete

v nabídce Start/Programy/Příslušenství/Systémové nástroje/Defragmentace disku.

Po spuštění programu si vyberte disk, který má být defragmentován a stiskněte

tlačítko OK nebo Defragmentovat.

Defragmentace ve Windows NT a 2000 v sobě skrývá jeden háček. Defragmentace

totiž neprobíhá u některých důležitých oblastí na disku. Mezi nimi je například

jádro systému souborů NTFS, nazývané rovněž zkratkou MFT (Master File Table).

MFT obsahuje pro každý soubor pro něj důležité informace jako jeho velikost,

přístupová práva či datum jeho modifikace. Teprve až Windows XP dokáží svými

vlastními prostředky defragmentovat i MFT. Pokud používáte Windows NT4 nebo

2000, jako alternativu pro program Defragmentace disku ve Windows vám můžeme

doporučit aplikaci Diskeeper od firmy Execsoft (30denní zkušební demoverzi o

velikosti 19 MB si můžete stáhnout z internetové adresy www.execsoft.com.



13)Raid: Více místa a rychleji



Chcete rychlejší pevný disk. A měl by mít i větší kapacitu. To není žádný

nesplnitelný sen kouzelné slůvko, které toto všechno vyčaruje, se nazývá Raid

(viz rámeček Systémy Raid jejich výhody a nevýhody). Pokud máte na svém

počítači nainstalována Windows 2000 nebo XP Professional, můžete se k tomuto

systému dostat zcela zdarma. Je to pro vás novinka? Není divu, Microsoft se se

zabudováním podpory systému Raid-0 nijak zvlášť nechlubil, systémy Raid 1 a

Raid 5 jsou oficiálně podporovány pouze v serverových verzích Windows. Ve

skutečnosti je ale všechno trochu jinak. Dokonce prý i výrobci řadičů Raid se

pokoušeli zdarma dostupnou podporu Raid-0 ve Windows utajit. Vždyť jim jde

především o to, aby svůj hardware prodali, zvláště když se ukazuje, že tyto

komponenty jsou většinou srovnatelné se softwarovým řešením. I u hardwarového

řešení totiž většinu zátěže přebírá procesor. A dokonce i když řadič má svůj

vlastní procesor, nebývá tento nijak závratně rychlý. Jedinou výhodou

hardwarového řešení pro podporu Raid tak zůstává jeho možnost využití ve

Windows 98, ME a XP Home, jež jinak Raid vůbec nepodporují.

V následujících tipech vám popíšeme, jak si můžete ve Windows 2000 a XP

Professional vytvořit zdarma systém Raid-0, Raid-1 a Raid-5. Podrobnější

informace k této technologii pak rovněž můžete najít v nápovědě Windows.



14)Systém Raid zdarma: Příprava



Nasazení systému Raid ve Windows 2000 nebo XP Professional vyžaduje několikero

přípravných akcí. Pro systém Raid 0 budete potřebovat minimálně dva pevné

disky, pro Raid 1 rovněž dva disky a pro Raid 5 alespoň tři pevné disky. Dříve

než si softwarovou podporu pro Raid nainstalujete, doporučujeme vytvoření

zálohy všech dat. Zásahy do konfigurace pevného disku jsou v tomto případě

velmi důkladné a data by se při nich mohla zničit. Uspořádání a konfiguraci

vašich pevných disků provedete přes program Správa disků, jež se v obou

operačních systémech vyvolá přes nabídku Start/Spustit, když do políčka Otevřít

napíšete příkaz diskmgmt.msc. Pro použití softwarového řešení Raid se musí

pevné disky nejprve převést na dynamické. Standardně totiž mají disky napsány

ve sloupečku Typ položku Základní. Převod na disk dynamický provedete tak, že

si klepnete pravým tlačítkem myši na obdélník dole označující celý disk, jeho

jméno může být třeba Disk 0. Z kontextového menu nyní zvolte příkaz Převést na

dynamický disk. Tím se převedou všechny diskové oddíly na pevném disku na

dynamické. Pokud se vám v aplikaci Správa disků již projeví disk jako

dynamický, nemusíte provádět vůbec nic. Pozor ale u počítačů, u nichž máte na

výběr bootování z vícero operačních systémů; kupříkladu Windows 98 a ME vůbec s

dynamickými disky pracovat neumějí. Na výběr potom máte dvě možnosti buď se

vzdáte softwarové podpory pro Raid, nebo starších operačních systémů.



15) Instalace Raid 0



Jakmile si převedete váš pevný disk na dynamický, můžete si ve Windows 2000 a

XP Professional nainstalovat zdarma dostupný systém Raid 0. Spusťte si aplikaci

Správa disků a klepněte pravým tlačítkem myši na volnou kapacitu dynamického

disku, na němž budete chtít svazek Raid 0 (nazývaný jako rozložený svazek)

vytvořit, a konečně na příkaz Svazek. Objeví se průvodce pro vytvoření nového

svazku, v němž klepněte na tlačítko Dále a pak na Rozložený svazek a řiďte se

pokyny tohoto průvodce.



Tip pro profesionály

16) Raid 1/5: Rychlost & Bezpečnost



Považujete se za profesionála v oboru softwarových aplikací a umíte pracovat s

hexadecimálními editory? Pak si můžete ve Windows 2000 a XP Professional

odblokovat dokonce i systém Raid-1 nebo Raid-5. Microsoft tyto pokrokovější

varianty do svých systémů sice integroval, ovšem zároveň je i deaktivoval. My

vám nyní detailně ukážeme, jak modifikovat systémové soubory Windows XP

Professional, abyste mohli začít plně využívat systémů Raid. Ve Windows 2000 je

pak postup analogický. Jako hexadecimální editor budeme používat například

freewarovou utilitu MiTEC Hexadecimal Editor. Naleznete ji samozřejmě na našem

CD, popřípadě si ji lze stáhnout na internetové adrese http://www.mitec.cz

(HEXEDIT.ZIP, 547 KB).

Jak postupovat: Nejprve je třeba uvnitř souborů DMBOOT.SYS a DMCONFIG.DLL

prostřednictvím hexadecimálního editoru zaměnit umístění výrazů SERVERNT a

WINNT. Dalším krokem je potom náhrada položky servernt za winnt, a to uvnitř

souboru DMADMIN.EXE. Soubory DMADMIN.EXE a DMCONFIG.DLL naleznete ve složce,

kde máte nainstalována Windows, a to v podsložce \System32, soubor DMBOOT.SYS

pak v podsložce \System32\Drivers.

Modifikaci souborů provedete následujícím způsobem: Vytvořte si od všech tří

souborů záložní kopie a rovněž si tyto systémové soubory zkopírujte na diskety.

Soubory z disket si potom postupně otevřete v hexadecimálním editoru. Pro

rychlejší nalezení patřičných výrazů použijte funkci Edit/Find, do políčka pro

vyhledávání zapište výraz SERVERNT, popřípadě servernt. Pozor! V žádném případě

nesmíte zaměnit velká písmena za malá, a naopak. Taktéž je třeba přesně dodržet

pozici, na kterou máme výraz psát. Slovo WINNT pak tedy začnete psát přesně na

tom místě, kde začínalo slovo SERVERNT a obráceně. Vzhledem k tomu, že oba

výrazy jsou různě dlouhé (pět znaků u WINNT a osm znaků pro SERVERNT), přesunou

se i nulové bajty, které poznáte podle znaku tečky. Bohužel tečky odpovídající

nulovým bajtům neodpovídají znaku tečky na klávesnici, takže je musíte napsat

prostřednictvím hexadecimálních hodnot v sloupcích. Klepněte na hexadecimální

hodnotu, kterou chcete změnit, a přepište ji znakem 00. V pravé části okna se

pak objeví tečka odpovídající nulovému bajtu. Takto změněný soubor pak uložte

na disketu. Pro Windows XP pak uvidíte originální a modifikované soubory na

našich obrázcích.

Další potíž je v tom, že pokud se spustí na počítači operační systém, okamžitě

opraví modifikované soubory do původního stavu. Proto musíme do Windows

modifikované soubory dostat ještě před spuštěním operačního systému. Jestliže

máte Windows nainstalována na diskovém oddílu FAT32, spusťte počítač pomocí

spouštěcí diskety a soubory zkopírujte do libovolné složky prostřednictvím

příkazu copy. Pokud se jedná o pevný disk se systémem souborů NTFS, nastartujte

počítač z instalačního CD disku Windows a spusťte Konzoli pro zotavení (viz

nápověda Windows). Zde pak zkopírujte soubory do systému samozřejmým

předpokladem je, že máte k počítači administrátorská práva. Po restartu

počítače pak budete moci přes aplikaci Správa disků vytvořit diskové pole Raid

0, Raid 1 nebo v případě, že máte v počítači více než dva pevné disky, dokonce

systém Raid 5.



17) Rychleji s lepšími kabely



Pokud svůj pevný disk nepropojíte jemu příslušným kabelem, ztrácíte

pozoruhodnou část jeho výkonu. Kabel by totiž měl být tenký a maximálně 45 cm

dlouhý. Čtyřicetižilový kabel je ale vhodný pouze pro disky s podporou

maximálně Ultra DMA/33, pro režimy s vyšší přenosovou rychlostí budete

potřebovat 80žilový kabel. To samozřejmě neznamená, že by vámi oblíbené

zakulacené kabely s délkou až jeden metr nefungovaly, ale znáte to: výrobci

garantují optimální provoz pevných disků pouze při použití standardních kabelů.

Pokud kabel nesplňuje požadavky na něj kladené, mohou se při přenosu začít

vyskytovat chyby. Ty sice nevedou ke ztrátě dat, protože v IDE kanálu jsou

všechna data opatřena kontrolním součtem. Pokud něco „nesedí“, přenos dat se

uskuteční znovu ale to právě systém zbrzďuje. Ve Windows XP pak kupříkladu máte

možnost zjistit, zda i na vašem počítači k takovým chybám dochází, a to když si

v Ovládacích panelech poklepete na ikonu Nástroje pro správu/Správa počítače.

Pod položkou Systémové nástroje zvolte odkaz Prohlížeč událostí/Systém.

Pokud se bude při přenosu vyskytovat hodně chyb, přepne se IDE kanál do

pomalejšího přenosového režimu, například z Ultra DMA/100 na Ultra DMA/66.

Jestliže se chcete, přesvědčit, zda to není i váš případ, přepněte se ve

Windows XP do Správce zařízení a rozbalte položku Řadiče IDE/ATAPI. Zde

poklepejte na odkaz Primární kanál IDE a na záložce Upřesnit nastavení si

můžete přečíst aktuální režim přenosu dat pro všechna na primárním kanálu

připojená zařízení.



Vytočení vypalovačky



Vypalujete často DVD disky a rozčiluje vás, že to tak dlouho trvá? Vězte, že

spoustu času ušetříte a svoji vypalovačku ve výkonu povzbudíte pomocí jiného

firmwaru pak vám bude pracovat až dvakrát rychleji.



18) Vyladění klonů vypalovačky Pioneer DVR-105



Velkou výhodou je, že většina DVD vypalovaček má v podstatě velmi podobnou

architekturu. Často se totiž dá na internetu nalézt neoficiální firmware pro

některý ze základních modelů vypalovaček, a to většinou takový, který vám

poskytne řadu nových zajímavých možností. Tyto firmwary se dají nahrát i do

vypalovaček, které jsou „klony“ těchto základních modelů. To je třeba příklad

vypalovačky Pioneer DVR-105, jež je v obchodě k mání taktéž pod označením

DVR-A05. Pro tuto základní mechaniku existuje modifikovaný firmware. Při jeho

použití vypaluje DVR-105 DVD disky dvojnásob rychleji, načítá DVD filmy rovněž

dvakrát tak rychle a k tomu z libovolného regionu (tzv. Region free mechanika).

Tento firmware se dá nahrát i do konstrukčně podobných DVD vypalovaček jiných

značek, jakými jsou například Asus DRW-0402P, I-O Data DVR-ABP 4, Logitech

LDR-42AK, Melco DVR-42TB, ST Trade DRW-AT5 a Teak DV-W50E. Pokud tedy vaše

DVD-R(W) vypalovačka pracuje s DVD-R čtyřnásobnou rychlostí, s DVD-RW

dvojnásobnou, s CD-R šestnáctinásobnou a s CD-RW osminásobnou rychlostí, pak

máte rovněž konstrukčně podobnou mechaniku a můžete zmíněný firmware použít

rovněž.

V následujících řádcích vám na vypalovačce Asus DRW-0402P popíšeme, jak update

firmwaru provést: Nejprve si obstarejte modifikovanou verzi firmwaru

vypalovačky Pioneer, a to na stránkách gradius.rpc1.org. Rozbalte stažený

soubor do libovolné složky a v libovolném editoru otevřete soubor REFINQ.DAT.

Změňte obsah druhého až čtvrtého řádku následovně:

ASUS DRW-0402P

// 1: Enter Key

ASUS // 2: Vendor Name

DRW-0402P// 3: Product ID

Při přepisování dbejte na to, aby všechny znaky // ležely přesně pod sebou. K

zarovnání používejte mezerník na klávesnici. V opačném případě se vám objeví

chybové hlášení Target not found. Provedené změny uložte. Nyní spusťte

příkazový řádek, popřípadě klepněte na nabídku Start/Spustit a zadejte cestu do

složky, kam jste rozbalili update firmwaru. Zadejte příkaz REFINQ.

EXE /F. Parametr /F (Force) umožní nahrání firmwaru o nižší verzi, než kterou

máte ve vypalovačce nyní. V opačném případě bychom skončili s chybovým hlášením

Model name of Kernel Part is not matched. Po restartu počítače pak BIOS

rozpozná naši původní mechaniku Asus DRW-0402P jako Pioneer DVR-105.

Pokud vlastníte konstrukčně podobnou mechaniku, podívejte se ve Správci

zařízení, jaký je přesný název výrobce a název modelu. Zadejte pak tyto údaje

velkými písmeny na odpovídající místo do souboru REFINQ.DAT. Zbylý postup je

pak stejný jako postup popsaný výše.



19)Osminásobná rychlost pro Plextor PX-708



DVD vypalovačka s osminásobnou rychlostí (v interním provedení označená jako

PX-708A, v externím pak jako PX-708UF) vypaluje z nedostatku vhodných médií

pouze čtyřnásobnou rychlostí. Vy to však můžete změnit.

Nejprve si ve Správci zařízení zkontrolujte, zda je firmware vypalovačky ve

verzi 1.01 nebo vyšší. Pokud tomu tak není, je třeba si z internetu na adrese

www.plextor.be (660 KB) stáhnout a nainstalovat jeho upgrade. Stažený upgrade

je použitelný pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP. Poklepejte v Průzkumníku na

stažený soubor. Žádný další program pro provádění upgradu firmwaru

nepotřebujete i když je to na internetových stránkách Plextoru napsáno! Upgrade

firmwaru nesmí být přerušen, a rovněž nesmí být v mechanice žádné médium.

Na internetové adrese www.plextor.be naleznete pod odkazy Technical

Services/Technology/Supported CD-R-RW/DVD+R-RW Media seznam všech médií, na

která může vypalovačka zapisovat osminásobnou rychlostí. Klikněte u odkazu

PX-708A na odkaz DVD+R. Pod výrazem Speed pak uvidíte maximální rychlost

testovaných médií.

Upozornění: Plextor doposud testoval pouze několik druhů médií. Například zde

nenaleznete DVD+R média (4×) od firem Sony a Maxell, na něž může být ve

vypalovačkách PX-708A a PX-708UF rovněž zapisováno osminásobnou rychlostí.



20)Z NEC 1000A na NEC 1300



Vlastníte 2,4násobnou DVD vypalovačku NEC 1000A s označením FCC-ID A3DND-1100A

GNX (viz zadní strana mechaniky)? Provedením firmwaru vypalovačky získáte

mechaniku s rychlostí čtyřnásobnou. A to není vše vypalovačka poté zvládne

doposud odmítaná DVD-R(W) média a rovněž DVD disky z regionu 1 (DVD disky z

USA). Update máte k dispozici na internetu na adrese etna.rpc1.org/nec. Tyto

nové schopnosti slibuje podle diskusních příspěvků verze 1eA1 7 (1.32). Na

zmíněné internetové stránce rovněž naleznete návod pro provedení upgradu. Kromě

nového firmwaru budete potřebovat ještě utilitu pro flashování. Ta zajistí

přenos firmwaru do vypalovačky. Rozbalte si proto oba programy. Nyní si

přejmenujte soubor firmwaru tak, aby obsahoval maximálně osm znaků. Přípona BIN

zůstane. Zkopírujte si soubory na spouštěcí disketu. Potřebné soubory pro

vytvoření spouštěcí diskety rovněž naleznete na internetu. Spusťte počítač ze

spouštěcí diskety, na příkazový řádek MS-DOSu zadejte příkaz nec1100a a

potvrďte stiskem klávesy <enter>. Objeví se vám seznam příkazů pro flashovací

utilitu. Pokud předpokládáme, že máte vypalovačku připojenu jako Master na

sekundárním kanálu, pak nahrajete nový firmware zadáním příkazu:

nec1100a -sec -mas -flash -<n souboru s p bin>

Upozornění: Utilita rovněž obsahuje příkaz pro zazálohování staré verze

firmwaru. Rozhodně vám doporučujeme si tuto zálohu vytvořit.



Optimalizace operační paměti



Dříve než procesor zpracuje jediný bajt, musí všechna data projít přes operační

paměť. Když procesor svoji práci dokončí, posílá tam data zpět. Jak vidno, je

paměť RAM velmi využívanou komponentou není proto divu, že správnými prostředky

se z ním dá vymáčknout ještě trochu výkonu navíc.



21)Rychle i s výhodnou čipovou sadou



Výrobci základních desek Asus a MSI svým způsobem převezli firmu Intel. Začaly

totiž na svých výrobcích s čipovou sadou 865PE nabízet funkci, kterou Intel

nabízí pouze u základních desek s dražší čipovou sadou 875P. Jedná se o tzv.

Performance Acceleration Technology (PAT), jež umožňuje čipu na základní desce

snižovat latenční dobu paměti a tím zvýšit rychlost práce celého systému. Pro

vás to konkrétně znamená, že u základní desky za asi 4 000 Kč dosáhnete

stejného výkonu jako u desky za 7 500 Kč. Na to už se vyplatí udělat si trochu

času. Technologie PAT však vám přináší užitek pouze tehdy, je-li frekvence FSB

nastavena na 200 MHz (neboli efektivních 800 MHz) a pokud používáte operační

paměť typu DDR-400.

Odpovídající volbu najdete v BIOS Setupu základních desek, jež uvádíme v

tabulce Základní desky s čipovou sadou 865PE a s funkcí PAT. V menu Advanced

Chipset Features, případně Advanced/Advanced Chipset Settings pak vyhledejte

položky s názvem Game Accelerator, Memory Performance, Performance Acceleration

Mode, popřípadě Aggresive Memory Mode. Pokud tyto položky nastavíte na volbu

Enabled nebo Turbo, použije čipová sada rychlejší časování paměti. Možná si ale

budete muset nahrát novější verzi BIOSu, jež tyto položky bude mít k dispozici.

Jak je to uděláno: Čipová sada 865PE pracující s efektivní hodnotou FSB o

velikosti 800 MHz (FSB 800) a s pamětí DDR 400 obvykle přenos dat spíše

zpomaluje. Data se totiž posílají přes několik mezipamětí, což rychlost přenosu

samosebou snižuje. Varianta čipové sady 875P naproti tomu používá rychlejší

přímý přístup. Výrobci základních desek u čipu 865OE použili jednoduchý trik.

Čipová sada totiž ve skutečnosti neví, že je frekvence FSB nastavena na 800

MHz. Myslí si, že stále pracuje na 533 MHz (FSB 533), a proto používá rychlý a

přímý přenos dat bez zbytečného a časově náročnějšího používání mezipamětí.



22)Rychleji a stabilněji: Chlazení operační paměti



Pokud se rozhodnete zvýšit frekvenci operační paměti a stejně tak chcete

zkrátit přístupové doby do operační paměti, začnou se paměťové moduly zahřívat

jako nikdy předtím. Špatně větraná skříň a příliš vysoká teplota v místnosti

pak problém ještě vyostří. Proto byste se při přetaktování procesoru měli

starat rovněž o odvod tepla z paměťových modulů. Ostatně z předchozích tipů

jste se dozvěděli, že při přetaktování procesoru dochází i ke zvýšení frekvence

operační paměti.

Jestliže se již ve vašem počítači vyskytuje dost chladičů vydávajících

nepříjemný hluk, měli byste vzít do úvahy pasivní chladič. Už malinký chladič

umístěný na paměťový modul může učinit opravdové divy. Měli byste však vybírat

materiál s dobrou vodivostí tepla. Chladiče z hliníku sice nejsou špatnou

volbou, ale bezesporu lepší úroveň chlazení získáte až při použití chladičů z

mědi. Jako jeden za všechny můžeme uvést chladič Copper Ram Chip Cooler CRC-U01

od firmy Coolermaster. V jednom balení naleznete osm malých chladičů o

rozměrech 22 × 8 × 5 mm, které přilepíte jednu stranu na paměťových čipů, a to

je vše.



Urychlení provozu v počítačové síti



Nezáleží na tom, zda se k internetu připojujete přes DSL či přes modem, v obou

případech jistě stojíte o to, abyste zbytečně nemarnili čas a zároveň

očekáváte, že data budou do vašeho počítače proudit maximální rychlostí.

Zřídili jste si síť WLAN? Jak by se vám líbilo zvýšení její rychlosti na

dvojnásobek?



23)Optimalizace MTU



Jestliže do vašeho počítače neproudí data takovou rychlostí, jakou byste si

představovali, nemusí být vždy vina na druhé straně. Může se stát, že je to

naopak váš počítač, který není optimálně nakonfigurovaný. Jedním z důležitých

parametrů ovlivňující rychlost toku dat je MTU (Maximum Transmission Unit). Ten

určuje maximální velikost paketu dat při použití IP protokolu a vše, co je

větší než tato velikost, pak musí být před vlastním přenosem rozděleno. Je-li

tato velikost příliš malá, dochází k poklesu rychlosti toku dat, v případě

příliš velkého MTU se může stát, že v nejhorším případě data k cíli vůbec

nedorazí. V případě, že surfujete přes DSL, používáte protokol PPPoE (Point to

Point Protocol over Ethernet), u něhož je MTU nastaveno až na 1 492 bajtů. Pro

přenos prostřednictvím modemu se doporučuje maximální hodnota 576 bajtů. V

rámečku Zjištění hodnoty MTU pomocí prostředků operačního systému se dozvíte,

jak hodnotu MTU zjistit. Nový údaj MTU pak můžete zadat buď přímo do registru,

nebo můžete použít speciální software (viz tip č. 25).

Ve Windows XP například můžete nastavit hodnotu MTU pro vaši DSL přípojku v

registru následujícím způsobem. Spusťte si Editor registru a v něm se přesuňte

do klíče

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Services\Ndis­wanParameters\Protocols

\0 a v něm vytvořte nové hodnoty typu DWORD pojmenované ProtocolType,

PPPProtocolType a ProtocolMTU. Přiřaďte jim postupně hodnoty 800, 21 a 1492.



24)Nastavení optimální doby čekání na potvrzení příjmu paketu



Při přenosu dat na internetu musí počítač přijímající data potvrdit, že všechna

data přijal v pořádku. Počítač odesílající data však nečeká před odesláním

dalšího paketu na potvrzení o přijetí toho předcházejícího, jednoduše proto, že

by docházelo k velkým časovým prodlevám. Koneckonců už samotný přenos dat od

počítače vysílajícího data k počítači data přijímajícímu sám o sobě nějaký ten

čas zabere. Toto časové rozpětí se nazývá latence. Proto počítač odesílá další

pakety, ačkoliv ještě neobdržel potvrzení o přijetí předcházejících.

Ovšem někdy je třeba toto potvrzení provést po kolika bajtech je vyšlete, tak

to stanovíte prostřednictvím hodnoty velikosti okna (Receive Window neboli Okno

pro příjem). Tento údaj však nesmí být příliš vysoký, neboť by se při špatném

přenosu musely znovu odesílat ty pakety, které byly již přeneseny od místa

chybně přeneseného paketu dat. Výsledná hodnota je proto stanovena teoreticky v

závislosti na aktuální šířce pásma a momentální latenci. Při surfování na

internetu bohužel není ani výše zmíněn postup vhodný k doporučení, neboť

optimální hodnota se může lišit pro každé připojení, nebo dokonce i pro každou

internetovou stránku. V těchto případech se pak řídíme zkusmo nastavenými a již

dříve osvědčenými hodnotami. Zvláště u relativně pomalých připojení, například

přes modem by měl tento údaj být násobkem hodnoty (MTU-40).

Shrnuto a podtrženo: Pro připojení k internetu přes modem se jeví optimální

velikost okna 2 144 bajtů a více. U DSL přípojky pak použijte velikost 32 692

nebo 32 767 bajtů.

Velikost oken pak v registru nastavíte takto: Otevřete si ve Windows XP Editor

registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Local_Machine\System\Cu­rrentControlSet\Services\Tcpip\Pa­rameters a zde

vytvořte novou hodnotu typu DWORD s názvem TcpWindowSize. Jako údaj hodnoty

zadejte číslo označující velikost okna.



25)Nastavení větší rychlosti pomocí softwaru



Šikovné freewarové utilitky DFŮ Optimierer, DFŮ Speed a na DSL orientovaný

T-DSL Speedmanager optimalizaci vašeho internetového připojení provedou za vás.

Co se týče jejich schopností ladění systému, jsou přibližně srovnatelné. DFŮ

Optimierer 1.10 (DFUEOPT.ZIP, 342 KB, dostupný na našem CD nebo na internetové

adrese www.wt-rate.com), navíc nabízí možnost otestování vašeho internetového

připojení pro provedení testu je nejlépe zadat nějakou internetovou adresu, z

níž se následně bude stahovat nějaký větší soubor. DFŮ Speed 2.2

(DFUE-SPEEDV2–2.ZIP, 356 KB, dostupný na našem CD nebo na internetové adrese

www.voodooclub.de/dfue-speed.html) jako přídavek zamezuje přístup k síťovým

sdíleným prostředkům z internetu (volba Port 139), a tuto možnost vám vřele

doporučujeme využívat. Speciální funkcí utility T-DSL Speedmanager 4.01

(TDSLSPEEDMGRSETUP.EXE, 1,23 MB, dostupné buď na našem CD, nebo na internetové

adrese nathan.dyns.cx/download/85.html, je možnost zaznamenávání aktuální

přenosové rychlosti, jakož i celkového množství přenesených dat.



26)Turbo rychlost pro vaši WLAN



Vlastníte-li síť WLAN podle standardu 802.11, pak byste se měli porozhlédnout

po internetových stránkách jejího výrobce. V současné době se totiž vyvíjejí

nové ovladače či updaty firmwaru, které umožňují vyšší přenosové rychlosti dat.

Tak kupříkladu již dnes můžete na internetových adresách

www.usr-emea.com/loc-index.asp?loc=czec firmy U.S. Robotics či www.d-link.com

firmy D-Link nalézt updaty ovladačů pro všechny 22 Mb/s produkty (802.11+), jež

mají rychlost zdvojnásobit.

Rovněž i pro 54 Mb/s produkty plánují výrobci jako Netgear (www.netgear.com)

updaty, jež mají dostupnou kapacitu více využívat pro data a méně pro funkce

přenosového protokolu. Pak by se kupříkladu v tzv. Burst režimu mohlo v jednom

kroku přenášet daleko více dat než je dnes možné. Celkově by tak mohla narůst

rychlost přenosu o 25 až 100 procent.



27) Rychlejší bootování bez zpožďování zaviněného sítí



Jestliže se váš počítač po zapojení do sítě spouští daleko pomaleji než dříve,

pak s největší pravděpodobností je tím vinno automatické přidělování IP adres.

Každý počítač, jenž má v síti komunikovat prostřednictvím protokolu TCP/IP,

potřebuje svoji IP adresu. Tu můžete přidělit tak, že klepnete pravým tlačítkem

na ikonu Místa v síti a z kontextového menu vyberete příkaz Vlastnosti. V

dialogovém okně pak poklepete na položku Protokol TCP/IP a v okně vlastností

protokolu pak můžete zvolit buď položku Získat IP adresu automaticky, anebo IP

adresu zadat ručně. Pro automatické získání IP adresy existují dvě možnosti:

Profesionálnější řešení využívá služeb tzv. DHCP serveru (Dynamic Host

Configuration Protocol) nebo tzv. Automatic Private IP Addressing (Apipa).

Pokud při spuštění počítače se nepodaří nalézt žádný DHCP server, použije se

pro vyhledání IP adresy Apipa a to může nějakou chvíli trvat.

Pakliže si sami spravujete vlastní malou síť a pojem DHCP vám nic neříká a ani

jste si nezadali pevnou IP adresu, pak váš počítač s největší pravděpodobností

použil právě Apipa. Ostatně se o tom můžete přesvědčit tak, že na příkazovém

řádku zadáte příkaz ipconfig. Jestliže se vám objeví IP adresa v rozsahu mezi

169.254.0.0 a 169.254.255.255, je Apipa aktivní. Pro zkrácení doby spouštění

počítače pak doporučujeme zadat počítači zapojenému v síti ručně nějakou pevnou

IP adresu, například v rozmezí 192.168.0.0 až 192.168.255.255.





Prolomení Radeonu: Pryč s ochranou proti přetaktování



Prostřednictvím modifikovaného BIOSu se dá odstranit ochrana proti přetaktování

u čipů grafických karet ATI Radeon 9500 Pro a 9700. Ovšem pozor! Nahrání nového

BIOSu není zcela bez rizika a pokud se nepovede, je celá karta zničena. Záruku

už stejně tak ztrácíte tím, že nahráváte BIOS, který nepochází přímo od výrobce.

Pro celou akci budete potřebovat balíček utilit Radflashplus, který se dá

stáhnout z internetu, a jednu prázdnou disketu.

Postupujte následovně:

1. Vytvoření spouštěcí diskety.

Vložte do mechaniky prázdnou disketu a z balíčku utilit spusťte program

DRDFLASH.EXE. Vytvoří se spouštěcí disketa.

2. Záloha původního BIOSu.

Po rozbalení balíčku najdete v podsložce \Ati_flash čtyři soubory. Zkopírujte

na disketu soubory ATIFLASH.CFG, ATIFLASH.EXE a DOS4GW.EXE. Spusťte počítač z

této diskety a na stavovém řádku MS-DOSu napište příkaz

atiflash -s 0 original.bin.

ORIGINAL.BIN představuje jméno souboru s původním BIOSem.

3. Vyhledání správné verze BIOSu.

Nejprve zjistěte, jaký typ paměti vaše grafická karta má. Identifikujete jej

pomocí rychlosti přístupu do paměti. Tato informace bývá vyražena přímo na

komponentách, a to jako poslední dvě číslice v identifikačním kódu obsahujícím

písmena a číslice. Tak kupř. pokud naleznete na komponentě kód

HYB25D128323C-3.3, znamená to, že přístupová doba do paměti je 3,3 nanosekundy.

Jakmile se vám podaří zjistit přístupovou dobu, víte, jaký typ paměti na své

grafické kartě máte. Nyní si přečtěte soubor README, který naleznete ve složce

BIOS\z. V něm zjistíte, který BIN soubor bude vhodný pro vaši grafickou kartu.

Tento soubor pak zkopírujte na bootovací disketu.

4. Nahrání nového BIOSu.

Nabootujte počítač z diskety a na příkazový řádek zapište

atiflash -f -p 0 <soubor nov biosu.bin>

Namísto výrazu soubor nového BIOSu zapište název toho BIN souboru, který jste

zjistili v kroku č. 3. Pro proběhnutí operace a restartu počítače máte svoji

grafickou kartu odblokovanou, takže si můžete nastavit frekvence na ty hodnoty,

které potřebujete.

Upozornění: Pokud při flashování BIOSu nefunguje vše tak, jak by mělo, znamená

to, že s kartou není něco v pořádku, takže na monitoru nic nevidíte. Zkuste

nejprve naslepo nahrát zpět původní verzi BIOSu to je ta, kterou jste si

vytvořili v kroku č. 2. Postupujte stejně jako v kroku č. 4 a jako soubor BIN

zadejte název BIN souboru se zazálohovaným BIOSem.



Systémy Raid: Výhody a nevýhody



Raid shrnuje volnou kapacitu několika pevných disků (v ideálním případě

stejných typů) v operačním systému do jednoho velkého pevného disku. Výhodou je

skutečnost, že získáte jeden obrovský pevný disk, ideální třeba pro velké

soubory obrázků či pro filmy. Dále vzrůstá přenosová rychlost dat, čtecí/

zápisové hlavičky jednotlivých přistupují k datům paralelně. Mezi

nejdůležitější typy pro Raid patří varianty Raid 0, 1 a 5. Při rozhodování,

kterou variantu použít, byste měli zvážit i jejich nevýhody.



Raid 0 rozděluje data jednoho souboru rovnoměrně mezi dva pevné disky.

-vysoká přenosová rychlost dat, zvláště u velkých souborů.

-velmi nízká bezpečnost dat. Pokud se jeden z disků poškodí, jsou ztracena data

na obou discích, proto je nutno provádět pravidelné zálohování.



Raid 1 ukládá jeden celý soubor na dva pevné disky (zrcadlení disků). V

případě, že se jeden z disků poškodí, může se pokračovat v práci s daty

uloženými na druhém disku.

-vysoká bezpečnost dat.

-přenosová rychlost dat je srovnatelná s rychlostí při použití pouze jednoho

disku.

-pro zajištění zabezpečení dat je nutno vyhradit 50 procent celkové kapacity

diskového pole.



Raid 5 dělí data včetně záložních informací (paritních bitů) rovnoměrně mezi

všechny pevné disky a dokáže právě na základě paritních bitů poškozené soubory

opravit.

-vysoká přenosová rychlost dat.

-vysoká bezpečnost dat.

-pro zajištění zabezpečení dat je nutno vyhradit 30 procent celkové kapacity

diskového pole.



Zjištění hodnoty MTU pomocí prostředků operačního systému



Pomocí příkazu ping spuštěným na příkazovém řádku si můžete zjistit, zda máte

na svém počítači optimálně nastavenou velikost MTU pro váš způsob připojení.

Tento příkaz vám na pr</soubor></n></enter></f10></en­ter></backspace>