POVODNĚ PŘESKUPILY IT PREFERENCE FIREM

Můžeme tohle přežít? Otázka, kterou si kladou povodněmi postižené firmy, jež

nenávratně přišly o svá obchodní či finanční data. Takovou otázku by si ovšem

měli pokládat i všichni ostatní, kterým se sice velká voda vyhnula, ale které

může postihnout jakákoli jiná katastrofa, byť menšího rozsahu. Ať už se jedná o

požár, vyplavení prasklým potrubím či něco dalšího.

Po loňských teroristických útocích na cíle ve Spojených státech vzrostla

například u společnosti EDS o 150 procent poptávka po službách datového

hostingu (housing serverů nebo hosting aplikací a dat) a po zabezpečení dat.

Nejednalo se však jen o zákazníky z USA, ale prakticky z celého světa, kteří

najednou měli zájem o řešení nazývaná disaster recovery.

Měsíc po útocích se konalo sympozium ITxpo, kde byl samozřejmě hlavním bodem

programu krizový management. Základem každého plánu pro obnovu kontinuity

byznysu musejí být jeho neustálé revize. Nestačí ho pouze vytvořit jednou a tím

skončit. Kromě toho musí být testován a jeho revize či dodatky musejí být

plánovány periodicky.

Jedná se samozřejmě o další náklady navíc. Firma si ovšem musí vybrat zda

průběžně investovat do takových plánů, nebo raději riskovat to, že i v

minimálním případě může zkrachovat kvůli ztrátě obchodních a finančních dat.

Problémem však může být při snaze o vytvoření funkčního plánu pro obnovu i

horší licenční politika softwarových firem. Ve většině případů totiž on-line

bezpečné systémy vytvářejí geografické clustery. To znamená, že dva stejně

pracující servery jsou i stejně softwarově vybavené, jsou geograficky vzdálené

a při výpadku jednoho přebírá bez problémů práci druhý. Jak ovšem říká jeden

nejmenovaný CIO z firmy sídlící v Bostonu: „Nejsem si jistý, jak se dá

vyjednávat se softwarovými dodavateli ohledně levnějších licencí pro druhý

server, který v podstatě slouží jako záloha.“ Ceny serverových licencí se totiž

často počítají podle výkonu procesorů, a proto kdyby licenční politika zůstala

stejná, firma by za takovou zálohu platila v podstatě jednou tolik.

Velmi důležitá je také v případě „datové pohromy“ dobrá spolupráce jak s

dodavateli, tak se zákazníky či dalšími obchodními partnery. Díky jim totiž lze

kolikrát dokázat nemožné obnovit ztracená a nezálohovaná data. Vzájemná

spolupráce mezi subjekty a vztahy mezi nimi pak hrají klíčovou roli.



Jak na krizový plán

Podle GartnerGroup asi 85 procent velkých organizací má nějaký typ disaster

recovery plánu. Bohužel jen 25 procent z nich má trochu širší základy a pouze

10–15 procent firem jej pravidelně inovuje. Vytvoření správného krizového plánu

je procesem ve třech krocích:

Proveďte analýzu, která definuje kritické funkce firmy, identifikuje a vytvoří

priority k jednotlivým nebezpečím (požár, povodeň, útok…). Pak ustanovte

politiku, která by dokázala taková nebezpečí překonat nebo při nejmenším

alespoň zmírnit.

Vymyslete disaster recovery plán pro kritické systémy a data. Tento plán by měl

zahrnovat také vytvoření primárního a alternativního obnovovacího týmu,

nastavení informačních kanálů v případě nebezpečí kdo komu bude volat, definici

primárního a alternativního místa k setkání, evidenci softwaru i hardwaru,

jasnou definici backupovacích a obnovovacích technik a v neposlední řadě také

lehce přístupné informace o kontaktech na dodavatele.

Nastavte intervaly pro trénink a testování takového disaster recovery plánu v

obnovovacích týmech a také jeho pravidelné revize, aby byl v souladu s

aktuálním stavem firmy.

Možná se zdá takové plánování a trénování drilu přehnané, ale fakta zůstávají.

Například hurikán Andrew v roce 1992 poškodil či jinak ovlivnil velké množství

firem. Podle Federal Emergency Management Agency 80 % (!) z nich nebylo schopno

pokračovat v byznysu a skončilo. V Česku se zřejmě hurikánů obávat nemusíme,

ale na druhou stranu jsou povodně podobnou katastrofou.



Postižení Češi

Mezi množstvím poškozených českých firem byly samozřejmě i firmy zabývající se

informačními technologiemi. Jednalo se především o společnosti sídlící v Praze,

které velká voda buď přímo zaplavila nebo alespoň zničila prostory budov, ve

kterých sídlí byť ve vyšších patrech. Jednou z takových firem je například i

Dell, který sídlí v pražském Karlíně. Díky úsilí zaměstnanců se však povodně

naštěstí chodu firmy nedotkly. Tzv. byznys kontinuum zůstalo zachováno i přes

slova Gabriela Berdára, který na tiskové konferenci sdělil: „V úterý nám bylo

řečeno, že nic vážného nehrozí a ve středu už bylo v naší oblasti 3,5 metru

vody.“

Podobně na tom byl i Aliatel (rovněž v Karlíně), který stihl ještě před

příchodem největší vody převést provoz své sítě, dohled nad ní a veškeré další

potřebné věci do datového centra Nagano v Praze na Žižkově. Velká voda tak

zasáhla v Aliatelu především různou papírovou dokumentaci, skladovanou v níže

položených prostorách budovy v Karlíně.

Postižena byla také mj. firma Unicorn, které voda zničila i část výpočetní

techniky a zaměstnanci museli opustit polovinu pražských prostor firmy.



IT pomoc

Téměř každá firma z oblasti IT přišla s určitou pomocí postiženým záplavami.

Nabídky jsou různého charakteru od slev produktů přes přímou finanční či

fyzickou pomoc až po speciální „popovodňové“ programy. Když vezmeme příklady

uvedených společností, Dell nabízí zhruba do poloviny září, mj. třeba 30% slevu

na servery. „Naší nabídkou nepokrýváme zdaleka všechny náklady. Apelujeme na

morální přístup lidí a nemůžeme kontrolovat každý případ,“ objasnil Gabriel

Berdár na otázky, zda se takový prodej vyplatí a jak hodlají kontrolovat, zda

firma měla IT zničeno.

Aliatel zase postiženým podnikům nabízí umístění serverů v datovém centru

Nagano do konce měsíce září. Unicorn pak dokonce vytvořil program se jménem

Záchranný kruh Unicorn, který přestavuje speciální nabídku služeb obětem

záplav. Stejně jako množství podobných nabídek má vést k rychlé obnově

výpočetních systémů.



Lze pojistit data?

V souvislosti s povodněmi často padala otázka, zda je vůbec možné pojistit

data. Proto jsme se zeptali Richarda Kapsy, ředitele odboru komunikace České

pojišťovny. Tento ústav standardně nabízí pojistění pro elektronická zařízení

(například veškerý hardware) v několika druzích pojištění. Například v

živelním, pokud se podle pojistných podmínek PPZ 93, takové zařízení zahrne do

pojišťovaného souboru movitých věcí. Takové pojištění se pak vztahuje na škody

způsobené požárem, výbuchem, přímým úderem blesku, nárazem nebo zřícením

letadla. Je možné jej rozšířit i na další pojistná nebezpečí, jakými jsou

například vichřice, krupobití, záplava, povodeň, sesouvání půdy, zemětřesení či

škody způsobené vodou z vodovodních zařízení.

Druhou variantou je pojištění elektronických zařízení podle pojistných podmínek

PPEZ 93. Tímto pojištěním se pojišťují jednotlivá elektronická zařízení. Rozsah

pojistné ochrany je u tohoto pojištění nejširší, zahrnuje jak pojištění

živelních rizik (viz předchozí varianta), tak pojištění vnitřních poruch

způsobených např. výrobní vadou, vadou materiálu, konstrukční vadou, přepětím,

zkratem, ale také škody způsobené neodborným zacházením, úmyslným poškozením

apod. Dále je také ve většině případů možno připojistit odcizení.

A jak vypadá pojištění vlastních dat? „Pojištění softwaru ani elektronických

dat není standardně nabízeno,“ říká Richard Kapsa, ale dodává: „Pro významné

klienty ČP je po určité době k pojištění hardwaru možno také zpracovat

speciálně připravené pojištění nosičů dat a záznamů na nich. Pojišťovna pak v

případě škody hradí pouze náklady na znovuzřízení dat. Pojištěný je však

povinen provádět pravidelné zálohování a archivování dat.“



Jak zachránit počítače a data

Jednou z obětí nedávných povodní jsou i naši každodenní pomocníci počítače.

Vím, že pro poškozené společnosti, živnostníky a jedince je to v tuto chvíli ta

méně prioritní záležitost, ale přesto po vyřešení existenčních problémů dojde i

na jejich záchranu.

Hned na začátku je nutné si uvědomit, že nejde ani tak o hardware samotný, jako

o data v počítačích uložená. Hardware se dá snadno pořídit nový, ale cenná

firemní data, pokud jejich kopie není uložena někde v bezpečí, jsou často

nenahraditelná.

I když hovoříme především o datech, mnoho uživatelů se jistě bude snažit

zachránit i hardware samotný.

Co můžete zachránit?

Co lze a co nelze zachránit? Nejsnadnější je záchrana součástí, které

neobsahují baterii nebo cívku. Baterie způsobí korozi plošného spoje ve svém

okolí a cívku je velmi obtížné vysušit bez poškození izolačního laku mezi

závity. Největší šance na záchranu je u procesorů a paměťových modulů. Šanci

mají také interní karty, jako jsou např. grafické karty (kde ale bude

pravděpodobně nutné vyměnit větráček na chladiči), ale také síťové či zvukové

karty. Pokud karta obsahuje baterii (jako například RAID řadiče), šance na její

záchranu jsou mnohem menší. Velmi malá pravděpodobnost ošetření je u základních

desek a pevných disků. Téměř s jistotou nutno bohužel konstatovat, že „po

potopě“ jsou k odepsání disketové mechaniky, Zip mechaniky, všechny CD a DVD

mechaniky, páskové mechaniky a zdroje.

Jak dál

Co tedy s vytopeným počítačem? V žádném případě jej nezapínejte, ale odpojte od

elektrické sítě a rozeberte (či zařiďte rozebrání) na jednotlivé komponenty.

Tyto komponenty je nutno nejprve mechanicky zbavit hrubých nečistot, a to

pomocí běžné vody, štětečku a stlačeného vzduchu. Pokud máte možnost, vyčistěte

je následně v ultrazvukové pračce a poté ještě v lázni z izopropyl alkoholu.

Pokud není ultrazvuková pračka k dispozici, budete se muset spokojit s lázní z

izopropyl alkoholu. Nepoužívejte běžná organická čistidla jako třeba aceton,

toluen nebo ředidla na barvy! Napadají plasty a tištěné spoje a mají i další

negativní vlastnosti. Totéž platí i o běžně dostupném denaturovaném etanolu

(lihu). Na denaturaci se často používá benzin, popřípadě jiné schválené látky,

které mohou způsobit problémy. Nakonec díly ještě jednou ofoukněte stlačeným

vzduchem ve spreji. Pozor na vzduch z kompresorů může obsahovat jemné části

oleje! Jednotlivé komponenty nechte řádně vysušit. Nesnažte se ovšem sušení

uspěchat! Nepoužívejte fény nebo jiné teplomety! Nejvhodnější je proud

chladného vzduchu, například z ventilátoru. Po takovémto důkladném usušení vše

pečlivě zkontrolujte například lupou. Pokud máte možnost vyzkoušet funkčnost

jednotlivých vyčištěných komponent samostatně, učiňte tak. Zamezíte tím

případnému dalšímu poničení zbytku počítače kvůli jednomu vadnému dílu. Po

ověření funkčnosti jednotlivých dílů počítač opět sestavte dohromady. Během

prvních několika dní provozu počítač bedlivě sledujte, zdali nedochází k

nějakým nežádoucím efektům či problémům. V případě podezření na vadnou

komponentu počítač okamžitě vypněte a podezřelý díl samostatně vyzkoušejte na

testovacím pracovišti.

Média a data

Větší problémy nastávají se záchranou poškozených médií, zejména pásek a

pevných disků. Při jejich poškození je mnohem důležitější záchrana dat, nikoli

záchrana samotného disku či média. Pouštění se do záchrany zaplavených dat

stylem pokus-omyl je činnost ve většině případů bezúspěšná a je lépe svěřit

tento úkol do rukou odborníků. Odborné laboratoře jsou vybaveny technikou a

znalostmi pro úspěšnou záchranu dat, a proto jsou jejich šance na obnovu dat

mnohonásobně větší. Vytopené médium nebo disk co nejdříve po vyndání z vody

pečlivě zabalte například do igelitového pytlíku a zašlete na odborné

pracoviště. Disk v žádném případě nezapínejte a ani se jej nepokoušejte sušit

či čistit! Tuto práci přenechejte odborníkům. Čím dříve tak učiníte, tím větší

máte naděje na záchranu svých důležitých dat. Ovšem, jak již bylo řečeno, se

záchranou disku či média jako takového raději nepočítejte. Vytopená páska či

disk jsou po pokusu o záchranu dat často již nepoužitelné.

Pokud byste cítili nejasnosti i v případě čištění jednotlivých komponent,

oslovte raději odborníky. Jsou schopni vám poskytnout nejen radu, ale i pomoc

se samotným čištěním. Zejména vám mohou pomoci firmy, zabývající se prodejem

prostředků pro čištění a údržbu elektroniky.