Squatteři a jak na ně - soutěžím, soutěžíš, soutěžíme 5. Díl

Internet je, a to v našem miniseriálu zmiňujeme stále, často považován za
prostor, kde je možné dovolit si na své soupeře (hospodářské i jiné) prakticky

cokoli. Není to ovšem chyba práva to je na nejrůznější situace související s

takzvanou perverzní soutěžní tvořivostí dobře připraveno. Jedná se spíš o

neznalost jednotlivých subjektů, jež si prostě neuvědomují, že pokud si

příkladně někdo s cílem poškodit je zaregistruje určité doménové jméno, je

možné využít právě prostředků práva proti nekalé soutěži a účinně se bránit.

Právo v tomto případě ale samo o sobě nezmůže prakticky nic co se

nekalosoutěžních pravidel týče, platí zde stará známá zásada: kde není žalobce,

není soudce. Tento díl našeho seriálu by tedy mohl nést podtitul: „Jak se stát

nekalosoutěžním žalobcem squattera snadno a rychle.“





Co se smí a co nikoli



Abychom se mohli podívat na to, jak se lze s užitím práva proti nekalé soutěži

bránit proti nežádoucím registracím a užívání doménových jmen, je užitečné říci

obecně něco o tom, jaké jednání je a jaké není nekalosoutěžním ve smyslu

zákona. Základní vymezení pojmu nekalosoutěžního jednání obsahuje ! 44 odst. 1)

obchodního zákoníku, kde se o něm hovoří jako o „jednání v soutěži, které je v

rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům

nebo spotřebitelům.“ Základní a jediné znaky tedy jsou: soutěžní charakter,

nekalost a způsobilost škodit. To, že slova zákona jsou velmi obecná (například

pojem nekalosti lze vykládat mnohými způsoby), není chybou zákonodárce právě

naopak. Je tím totiž dán prostor k aplikaci těchto ustanovení v nejrůznějších

souvislostech, mimo jiné tedy i v otázkách registrace a užívání doménových

jmen. Na základě této takzvané generální klauzule lze pak s užitím systematiky

žijící legendy českého soutěžního práva, prof. Hajna, definovat jednotlivé

okruhy nedovolených činností, jako agresi, nepřiměřené lákání a parazitní

soutěž.





Agrese



Nedovolenou agresí je v oblasti registrace a užívání doménových jmen zejména

takzvaná blokační registrace. Tu sqatter provádí tehdy, pokud se domnívá, že

určité doménové jméno se bude v budoucnosti někomu hodit, a že z dotyčného

tudíž vymámí nějaké tučné protiplnění za jeho převod nebo uvolnění. Jestliže

tedy například existuje známá značka „abc,“ provede squatter registraci jména

„abc.cz“ a nabídne dotyčnému podniku převod jména nebo například „výhodný“

hosting. Vzhledem k principu výlučnosti registrace lze takové jednání označit

za prosté obchodní vydírání. Jestliže totiž takto oslovený podnik nabídku

odmítne, nezbude mu, než vstoupit do prostoru sítě internet pod jiným, méně

atraktivním jménem, např. „abc-sro.cz.“



Je zřejmé, že používat pravidla výlučnosti k obchodnímu vydírání je proti

dobrým mravům obchodní soutěže (tolik k druhému znaku tzv. generální klauzule).

Škodu, nebo lépe újmu je v tomto případě třeba spatřovat v tom, že postiženému

podnikateli bylo znemožněno, aby pod označením, na jehož užívání má právo,

podnikal i v prostoru sítě internet. Posledním (respektive prvním) znakem,

jehož naplnění je pak třeba k tomu, aby uvedené jednání bylo spatřováno jako

nekalosoutěžní a nedovolené, tedy zůstává soutěžní charakter tohoto jednání.

Podle odvážné nicméně velice dobře zdůvodněné koncepce tzv. všeobecného

soutěžního vztahu jsou přitom soutěžiteli všichni, kdo vyvíjí v prostoru sítě

internet nějakou hospodářskou aktivitu i tato podmínka je tedy uspokojivě

naplněna.





Nepřiměřené lákání



Zde nejde až tak úplně o squatt, ale spíše o zneužití nějakého označení nebo

slabosti spotřebitele k tomu, aby podnikatel na svou prezentaci nalákal co

nejvíce potenciálních zákazníků (komunikační potenciál je právě tím zdrojem, o

nějž se v prostoru sítě internet soutěží). Není tedy dovoleno, aby si český

výrobce sýrů zaregistroval a používal např. „francouzsky-syr.cz.“ Soutěžitelé

rovněž nesmí působit nepřiměřeně na zákazníkovy city: jistě uznáte, že doménové

jméno „pomozte-trpicim-detem.cz“ s nabídkou alkoholických nápojů je už dosti

„přes čáru,“ a to i v případě, že obchod s alkoholem opravdu trpícím dětem

pomáhá. Poškozeným, a tedy tím, kdo se může domáhat ochrany, je v tomto případě

především spotřebitel. Škodu v podobě zhoršení relativního soutěžního postavení

ale toto jednání způsobuje i ostatním soutěžitelům, a jsou to právě ti, kdo se

v praxi nejčastěji domáhají nápravy.





Parazitní soutěž



Hojným způsobem nekalé soutěže je parazitismus. Ten je u doménových jmen

kombinací předchozích dvou soutěžních „způsobů“ parazit si totiž zabere nějaké

atraktivní označení, k jehož užívání nemá právo, a pak se na něj snaží nalákat

spotřebitele. Důležité pro parazitní soutěž, stejně jako pro předchozí dva typy

soutěžní tvořivosti je to, že chráněnými označeními nejsou jen firmy (obchodní

jména) nebo ochranné známky, ale jakékoli charakteristické vnější projevy

podnikatelů. Ochrany tedy požívá i příkladně váš reklamní slogan nebo jméno

vaší sekretářky pokud právě ona působí jako lep, na který lákáte své zákazníky.

Soutěžní právo představuje jeden z nejlepších prostředků ochrany před doménovým

squattingem. Ve srovnání s právem chráněných označení totiž chrání mnohem širší

okruh hospodářsky relevantních jmen (pozor: včetně doménových jmen samotných!)

a jeho ustanovení jsou natolik organická, že pokud jste schopni svůj nárok

podepřít dostatečnými argumenty, máte šanci uspět i proti těm nejzarputilejším

škůdcům. O možnostech nekalosoutěžní ochrany se bohužel zatím příliš neví, a

zejména malé podniky se zbytečně nechávají „okusovat“ nejrůznějšími parazity.