Tajemství rychlosti

Pokud se poohlížíte po novém počítači, je rozhodnutí mezi procesory Intel a AMD
pouhým začátkem. Zde vám přinášíme návod, jak se mistrně orientovat ve všech

těch údajích, které na vás reklamy chrlí, a jak si mezi nimi vybrat ten

nejvhodnější a nejvýkonnější počítač pro vaše potřeby.



Konkurenční boj je výborná věc, zvláště pak pokud sháníte nový a rychlý

počítač. Téměř denně můžeme sledovat taktické obraty v líté bitvě mezi Intelem

a AMD o prvenství na poli procesorů. Na počítačový trh vstupují nové

společnosti. Výkonnost procesorů stoupá s kosmickým přetížením a zároveň se

útroby počítačových nadšenců svírají při pohledu na neustále se snižující ceny

dříve těžko dostupných komponent. Za své peníze prostě dostanete stále větší

počítač.



Konkurenční boj ale také může vést k určitému zmatení. Který procesor se

nejlépe hodí do vašeho počítače Athlon? Celeron? Duron? Pentium III? Nebo vám

snad stojí za to sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si nejnovější Pentium 4?

Horší však je, že válka procesorů je pouze vrcholem ledovce. Pocítí váš systém

silnější vítr v zádech, bude-li osazen pamětí typu RDRAM či SDRAM? A co DDR

SDRAM? K čemu jsou všechny ty megahertzy a gigahertzy? Jak změřit inteligenci

čipsetu? Co vše je třeba znát, abyste si v počítačové prodejně nepřipadali jako

v tureckých lázních?



Jsou to pouhé čtyři roky, co Intel u svých Pentií poprvé překročil 200MHz

hranici. Nyní si Pentia 4 v klidu tikotají na frekvenci 1 400 MHz (1,4 GHz), a

zdá se, že v dalším rozletu jim nic nebrání. Doba, kdy se rychlost počítače

měřila pouze podle megahertzů procesoru však již dávno minula. Na výkonu PC se

zásadním způsobem (leckdy více než výkon samotného CPU) odráží specifikace

pamětí, pevných disků, grafických karet a základních desek. Dokonce i tak

tajemná a obskurní součást počítače jakou je bludiště křemíkových stezek, po

kterých plynou řídící data počítače, známých jako čipset, se výrazně podepisuje

na celkovém výkonu PC.



Toto vše je třeba brát v úvahu a utřídit si takovou hromadu dat není vždy

jednoduché. Některé výkonnostní údaje jsou založeny na holých faktech, ale

stále zde existuje řada pověr a záměrně matoucích informací obalených do

technologicko-marketingové omáčky počítačových firem. To je také důvod, proč

vám dnes předkládáme tohoto stručného průvodce po procesorech, pamětech,

grafických subsytémech a dalších součástkách počítačů.







Procesory: bitva na ostří nože



Při nákupu nového PC je stále nejdůležitějším rozhodnutím výběr vhodného

procesoru a že je z čeho vybírat. Jestliže uvažujete o supervýkonném počítači,

máte řadu možností. Nejrychlejší variantou z produkce Intelu je s kmitočtem

přes 1,4 GHz Pentium 4. Hned po jeho boku najdete konkurenční Athlon od AMD,

taktéž s kmitočtem nad hranicí 1 GHz. Další výkonnou variantou je buď Pentium

III, či vrcholové modely Duronů.



V kombinaci s drahými, ale výkonnými komponenty jako jsou paměťové moduly

Rambus DRAM (RDRAM) nebo Double Data Rate (DDR) SDRAM, grafickými 3D

akcelerátory a ultrarychlými pevnými disky, pracujícími s rozhraním ATA/100,

jsou tato spřežení předurčena pro náročné aplikace typu CAD či pro práci a

úpravu fotografií a videa. Za rychlost se ale platí za takto vybavené

„sporťáky“ zaplatíte hodně peněz.





Procesory mnoha příchutí



Pro domácí a podnikové uživatele představují rozumný cenový kompromis sestavy

založené na čipech Athlon či Pentium III s frekvencí 700–900 MHz. Pokud hledáte

stroje schopné svižně pracovat zároveň s otevřenými okny textového editoru,

tabulkového editoru, e-mailu a internetového prohlížeče, seženete je s těmito

vnitřnostmi za cenu pohybující se přibližně v hranicích od 40 000 výše (bez

monitoru). Výsledky výkonnostních testů hovoří jasně a dávají znát, že

výpočetní rozdíl mezi těmito počítači je v řádu několika procent; stále ještě

patří mezi nejvýkonnější sestavy, které jsme testovali.



V segmentu s nejlevnějšími počítači také nenajdeme žádná „ořezávátka“. Můžeme

vybírat mezi procesory AMD Duron, Intel Celeron a Via Cyrix III. Nejvýkonnějším

čipem je Duron, který je levný, výkonný, má největší vyrovnávací paměť a

podporuje 200MHz sběrnici (sběrnice je digitální cestička, po které vedou data

a instrukce z procesoru ke zbytku celého systému). Podle našich zkušeností může

dobře sestavený počítač s 600MHz Duronem lehce překonat sestavu s 600MHz

Pentiem III a podobnou konfigurací. Stroje založené na Duronech jsou ideálními

pomocníky těch uživatelů, kteří se soustředí především na práci, ale

neopovrhnou čas od času ani dobrou hrou. I tak bychom však zájemce o

intenzivnější grafickou práci a multitaskingový provoz měli raději odkázat do

sféry Athlonů a Pentií III a 4.



Asketičtí uživatelé, kteří počítač využívají výhradně k psaní textů, posílání

e-mailů a občasnému brouzdání po Internetu, a zároveň za něj nechtějí utratit

příliš mnoho peněz, by se měli podívat do ohrádky obsahující stroje s procesory

Celeron a Via Cyrix III. Tyto sestavy lze sehnat v některých případech skoro za

„počítačovou“ hubičku (rozuměj cenu pod 20 000 Kč). I v tomto případě hovoříme

o kmitočtech nad 500 MHz, výkon je zde však nižší, operační paměť zpravidla

nepřesahuje hranici 32 MB a pevné disky jsou sice dostatečně pevné, ale o

poznání pomalejší než u výkonnějších sestav. Celkový výkon omezuje u

„nízkorozpočtových“ počítačů i integrovaná grafika a zvuk.





Athlon proti Pentiu III



I když jsou dnes světlomety pozornosti namířeny především na nejnovější

přírůstek do rodiny Intel, na Pentium 4, myslíme si, že vzhledem k jeho

prozatím vysoké ceně se bude většina uživatelů ještě nějaký čas orientovat na

nákup Pentií III či Athlonů. AMD Athlon se ukázal silným soupeřem Pentií

posledních generací; podrobný zápis z boje Athlon vs. Pentium 4 uvedeme za

okamžik, ale podívejme se prozatím, jak si vede Athlon v porovnání s Pentiem

III. Díky frekvencím od 600 do 1,2 GHz a více než odpovídajícímu výkonu stihl

Athlon během relativně krátké doby vyšvihnout pověst AMD a dostat produkty této

společnosti do strojů téměř všech počítačových značek.



Z výkonnostních testů vyplývá, že Athlon je v kancelářských aplikacích

přibližně stejně rychlý jako Pentium III. Díky výbornému zpracování operací s

plovoucí čárkou (FPU) je na tom ale lépe v aplikacích grafických a ve hrách. V

zásadě lze tedy říci, že Athlon je o něco rychlejší než Pentium III na stejné

frekvenci.



Až donedávna byla součástí procesoru rychlá vyrovnávací paměť první úrovně

(level 1 cache), a vyrovnávací paměť druhé úrovně (level 2 cache) byla s

procesorem spojena prostřednictvím datové sběrnice. Nynější procesory však

integrují obě vyrovnávací paměti přímo do procesoru, což má za následek

výkonnostní nárůst.



Úzkým hrdlem výkonnosti prvních Athlonů byla právě vyrovnávací paměť druhé

úrovně díky tomu, že se v polovině loňského roku objevila v těchto procesorech

integrovaná 256KB level 2 cache, je však již tento problém minulostí. Původní

Athlony byly osazeny 512KB vyrovnávací pamětí druhé úrovně, jež byla umístěna

právě mimo čip, ale dnes již tyto procesory v obchodech nenajdete. Pro jistotu

však uvádíme způsob jak se přesvědčit, že to, co kupujete, je opravdu ten nový

Athlon: ve specifikaci procesoru se podívejte právě na kapacitu vyrovnávací

paměti. Pokud je uváděné číslo 384 KB (L1 + L2 cache), je vše v pořádku. Pokud

je tam uvedeno 256 KM L2 cache, je také vše v pořádku. Celková kapacita

vyrovnávací paměti Athlonů převyšuje tu u Pentií III (288 KB celkem, z toho 32

KB L1 a 256 KB L2). Všeobecně řečeno platí, že čím větší je kapacita

vyrovnávací paměti na čipu, tím lepší je výkonnost.



I když v porovnání s Athlonem má Pentium III menší vyrovnávací paměť a

pomalejší jednotku FPU, není to v žádném případě nějaký louda. S frekvencemi

dosahujícími 1 GHz zůstává Pentium III stále nejdůležitějším hráčem na poli

procesorů Intel. Psát na něm dopis v textovém editoru je vyložené plýtvání

rychlostí, vždyť tento procesor si nezadá ani s nejnáročnějšími aplikacemi CAD

či s úpravou digitálního videa. Bohužel, jeho architektura nedovoluje, tak jako

u Athlonů, posouvat příčku výše nad hranici 1 GHz; ve vyšších frekvencích ho

nahrazuje právě Pentium 4.



Pentium III není však zdaleka mrtvé. Intel pilně pracuje na vylepšené verzi

tohoto procesoru, která by se měla na trhu objevit v polovině tohoto roku a

měla by představovat konkurenci Athlonům ve středně výkonných sestavách. Podle

dostupných informací má tento procesor obsahovat větší, 512KB L2 cache a měl by

pracovat s 133nebo 200MHz sběrnicí. Otázkou zůstává, zda bude i tento procesor

vyžadovat paměti DDR SDRAM, nebo zda Intel vyhradí tento typ pamětí pouze pro

systémy s Pentiem 4.





Levnější procesory



Pro méně náročné uživatele počítačů, kterým nevadí několik milisekund počkat,

mohou být vhodnější volbou levnější procesory. Za rozumnou cenu jsou k sehnání

procesory AMD Duron, Intel Celeron a Via Cyrix III. V současné době jsou na

trhu k dostání maximální frekvence 800 MHz u Duronů a Celeronů a 667 u čipů Via

Cyrix.



Lidovým porsche je bezpochyby Duron, který ve výkonnostních testech často

ukazuje záda i Pentiím III. Jak jsme již řekli, shodně vybavené počítače s

600MHz Duronem vykazují o několik procent větší výkon než 600MHz Pentium III, a

občas se jim podaří skolit i Pentia III s vyšší frekvencí.



Duron září mnohem více, porovnáme-li jej s „low-endovými“ kolegy, tedy s

Celeronem a Cyrixem. Jeho 200MHz sběrnice je třikrát rychlejší než 66MHz

sběrnice Celeronů a jeho 192KB integrovaná vyrovnávací paměť (128 KB level 1 a

64 KB level 2) je o 20 procent větší než 160KB paměť Celeronů (32 KB L1 a 128

KB L2). Čím vyšší je vyrovnávací paměť, tím méně častěji musí procesor

přistupovat se žádostí o informace a instrukce do paměti hlavní, což má opět za

následek vyšší výkon systému.



Nezapomínejte však, že výkonnost systému není jen záležitostí procesoru. Je

třeba vzít například v úvahu fakt, že systémy osazené Celeronem se nejčastěji

dodávají s grafikou integrovanou do základní desky, namísto plnohodnotné

grafické karty, jež bývá součástí systémů s Pentiem III. Tyto integrované

grafické akcelerátory často používají místo vlastní samostatné grafické paměti

sdílenou operační paměť. Vytočíte-li tedy systém na plné obrátky, nemůžete

čekat, že se grafický výkon nezpomalí. To je právě případ, který platí při

přehrávání videosekvencí, nebo při hraní náročných 3D her. Pokud tedy berete

hraní her alespoň trochu vážně, pak je pro vás vhodnější výkonnější systém s

Pentiem III nebo Athlonem, ale hlavně se samostatnou grafickou kartou.



Via Cyrix III má 128KB level 1 cache, ale nemá žádnou cache L2, a také proto je

nejpomalejší z dnes popisovaných procesorů. Na přelomu roku uvedla společnost

Via na trh inovovanou verzi tohoto procesoru (známou dříve pod kódovým

označením Samuel II), a tento čip je již vybaven 64KB pamětí L2 cache. Co se

týče sběrnice, pracuje Cyrix s rychlostmi 66, 100 a 133 MHz.



Pravdou však zůstává, že i přestože se jedná o nejlevnější PC procesor na trhu

(něco málo přes 2 000 Kč), zatím jej do svých počítačů zařazuje jen malý počet

výrobců. Naše výkonnostní testy se v podstatě shodují s prohlášením firmy Via,

která nijak nezastírá, že se jedná o čip určený pouze pro provoz základních

aplikací jako jsou textové editory, internetové prohlížeče nebo e-mail. S

trochou snahy s ním lze provozovat i náročnější programy pro úpravu obrázků a

tvoření tabulek, ale v tomto případě již narážíme na výkonnostní vrchol

systému. Na hraní 3D her mohou majitelé Cyrixu III raději zapomenout.



Co nás na trhu s levnými procesory čeká v nejbližší budoucnosti? Určitým

převratem v oblasti čipů určených pro nejlevnější počítače se měl stát procesor

Intelem kódově označovaný jako Timna, ale jeho vývoj byl před koncem loňského

roku (po)zastaven. Tento čip měl v sobě obsahovat integrované grafické a

paměťové ovladače. Uvdíme, zda se Intel na tuto stezku vrátí, či zda to byl jen

další z pokusů o co největší integraci.



Jistě nás čeká i v tomto segmentu další nárůst kmitočtu, ale aby se tento

nárůst projevil, budou počítače také potřebovat rychlejší motherboardy a

periferie. Na začátku tohoto roku uvedená nová generace Celeronů již bude mít

rychlejší, 100MHz sběrnici, přestože Duron ji má 200MHz. Je však na druhou

stranu pravda, že každodenní uživatelé pracovních počítačů tento nárůst těžko

poznají, protože v případě běžných kancelářských aplikací není 66MHz sběrnice

úzkým hrdlem systému. Intel sám přiznává, že rychlost sběrnice není pro Celeron

tak zásadní, jelikož zákazníci se při výběru procesoru nechají vést číslem

udávajícím jeho frekvenci. Jinými slovy, když jsou nakupovat, tak jim je jedno,

zda zvolí 600MHz Celeron, nebo 600MHz Duron.



S řadou omezení a úzkých hrdel se však setkává většina uživatelů, a to od

kancelářských pracovníků (v menším množství) až po lidi pracující s grafickými

programy a mnohamegabytovými obrázky. Jedním řešením je přidat další paměť.

Pokud se váš pevný disk rozzlobeně ozve pokaždé, když přepnete z jednoho okna

do druhého, může vám přidání další paměti pomoci. Například průměrný počítač s

Pentiem III 500 MHz a 128MB pamětí běží o 15 procent rychleji než stejná

sestava s pouze 64MB pamětí.





Mobilní šetřílci



Také bojiště na území mobilních procesorů se rapidně mění. Kromě obligátních

notebooků s procesory firem Intel a AMD se na tomto poli objevily koncem

loňského roku již první funkční modely s čipy Transmeta Crusoe. Právě od nich

se očekávala revoluce v oblasti mobilní techniky. Tyto procesory totiž

slibovaly rapidní úsporu elektrické energie za současného udržení výkonu,

potřebného pro stroje typu PC. Bohužel jsme v našem TestCentru ještě neměli

šanci osobně si ozkoušet nějaký model s Crusoem, ale podle výsledků, které jsme

nalezli na Internetu, zatím tato zařízení nepotvrdila očekávání. Je sice

pravda, že při frekvencích 333–700 MHz obsahuje procesor Crusoe méně

tranzistorů, spotřebuje méně elektrické energie a produkuje méně tepla než

ostatní mobilní procesory, celkový nárůst doby, po kterou je jím osazený

notebook schopen pracovat na baterie, se však nezvýšil o několik hodin, jak se

očekávalo, ale jen o několik desítek minut. Inu, zatím se jedná o novinku téměř

v plenkách, uvidíme, kam se vývoj tohoto slibného čipu posune během příštích

měsíců.



Oba procesoroví giganti se také pustili směrem ke snížení spotřeby, avšak místo

kompletně předělaného designu procesoru šlo AMD i Intel cestou úsporných

technologií, které mají za úkol optimalizovat výkon procesoru (a tudíž

zmenšovat jeho odběr energie). Intel přišel na trh s technologií SpeedStep,

díky níž se v případě provozu na baterie sníží příkon elektrické energie do

mobilního procesoru Pentium III (čímž se samozřejmě sníží i výkon procesoru).

Když se pak majitel notebooku opět připojí k síti, napětí se zvedne a výkon

procesoru běží naplno. Mobilní Pentium III tak běží v plném výkonu například na

frekvenci 600 MHz a při provozu na baterie pracuje rychlostí 500 MHz. Oproti

tomu AMD se svojí technologií PowerNow vsadilo na okamžitou změnu napětí

přicházejícího do procesoru v závislosti na výkonu, který požadují aktuálně

provozované frekvence. Obě technologie prokázaly prodloužení provozu při práci

na baterie, opět se ale jedná o hodnoty v řádu několika desítek minut.









Čipsety a RAM: pevné přátelství



Profesionálové se při výběru počítače často řídí typem čipsetu a paměti, které

mají na cenu a výkon počítače mnohem větší vliv, než si většina uživatelů

myslí. Ale nebojte se, pokud nehodláte stavět počítač od píky, pravděpodobně se

tímto problémem nebudete muset vůbec zabývat. Přesto však neškodí znát možnosti

a omezení jednotlivých čipsetů a typů pamětí. Už třeba jen proto, abyste

zbytečně neplatili za něco, co vlastně ani nevyužijete.



Informace o kvalitách čipsetů se leckdy nehledají snadno. Nejlepším řešením je

asi prohlédnout si internetové stránky výrobce a hledat specifikace

jednotlivých produktů, i když ani to nezaručuje vždy výsledek. Například jsme

na webových stránkách Compaqu nemohli najít údaje o čipsetu v desktopech

Presario, ale třeba u Dellů jsou tyto informace snadno k nalezení.



Hovoříme-li o čipsetech, nelze opominout ani typy pamětí, jelikož tyto dva

komponenty jsou úzce spojeny. Například „high-endové“ čipsety Intel 820 a 820E

podporují moderní technologii Rambus DRAM (RDRAM), určenou pro v současnosti

nejrychlejší procesory. Zatímco běžné paměťové čipy SDRAM PC100 a PC 1333

používají relativně úzkou 100a 133MHz paměťovou sběrnici, tak Rambus pracuje s

hodnotami 600, 700 a 800 MHz.



Teoreticky by tedy využití RDRAM mělo vést ke zvýšení rychlosti systému. 800MHz

paměť RDRAM PC-800 nabízí například maximální přenosovou rychlost dat 1,6 GB za

sekundu, jež je o 60 procent vyšší než maximální hodnota 133MHz sběrnice

PC-133. Při našich výkonnostních testech se však ukázalo, že RDRAM nenabízí pro

běžné aplikace prakticky žádný nárůst a rychlost se zvýší jen malinko u

náročných aplikací typu AutoCAD. Prý je to způsobeno tím, že u běžných

sekvenčních testů, při nichž se provozují jednotlivé aplikace po sobě,

nedochází k takovému využití paměti, které by prokázalo opravdovou sílu RDRAM.

Většina analytiků se shoduje v tom, že v současnosti neexistují aplikace, jež

by byly tak náročné na multitasking a datové přenosy, že by prakticky využily

všech možností RDRAM.



Pokud by jediným kazem RDRAM byl fakt, že zprostředkovává pouze nepatrné

zvýšení výkonu, nikomu by to asi nevadilo, ale ještě je tu cena, která je

řádově o několik tisíc korun vyšší než u SDRAM.





Zapečená grafika



Celá řada levných a středně výkonných počítačů je postavena na intelovských

čipsetech 810E, 815 a 815E. 810E je určen pro levné modely s Celeronem a

obsahuje integrovaný grafický čip. 815 a 815E také obsahují integrovanou

grafika, ta ale vedle sebe snese i další grafický akcelerátor GPU, nebo

„dospělou“ kartu pro AGP 4×.



Pokud berete práci s grafikou (ať již hry, nebo úpravu obrázků) alespoň trochu

vážně, je pro vás samostatná grafická karta nutností. Pracujete-li ale celý den

pouze s textovým editorem nebo tabulkovým procesorem, bude vám integrovaná

grafika úplně stačit (tedy pokud nepotřebujete extrémně vysoké rozlišení).



Na trhu s čipsety má Intel celou hromadu konkurentů. Jako alternativa k Intelu

815 existuje například čipset Via Apollo Pro133A od Via Technologies, nebo čip

Aladdin-Pro IV od Acer Laboratories. Oběma těmto čipsetům chybí integrovaná

grafika, což je paradoxně staví do lepšího světla v očích řady výrobců a

náročných uživatelů. Na vavřínech neusíná ani AMD, jejichž poslední čipset AMD

760 s podporou 266MHz sběrnice jsme podrobně testovali v minulém čísle.









Další tajemství: grafika, disky atd.



Grafický systém se může často stát úzkým hrdlem výkonnosti počítače. Řada lidí

si myslí, že jejich 600MHz Celeron si musí s Quakem hladce poradit, ale ani ten

nejvýkonnější procesor nic nezmůže bez slušné grafiky.



O grafických kartách jsme hovořili v minulém čísle, takže se o nich zmíníme jen

stručně. AGP (Accelerated Graphics Port) je speciální port, který

zprostředkovává komunikaci mezi grafickým ovladačem a systémovou pamětí.

Naprostá většina moderních počítačů disponuje tímto portem. Dříve jeho funkci

přebíraly sloty PCI, ale jelikož tuto sběrnici sdílí i jiné subsystémy

(například pevný disk), není při průchodu velkého množství dat ideální.





High-end grafika



Nízkorozpočtové počítače mají grafiku integrovanou, ale pro náročnější

uživatele je výkonná 3D grafická karta nezbytná. Tyto karty jsou sice promárně

určeny pro hráče, ale z jejich výhod se budou těšit i obyčejní uživatelé.

Jejich výkon neakceleruje totiž pouze 3D grafiku, ale rozdíl je znát i v

grafice 2D, pro kterou dokáží kupř. zajistit větší rozlišení a barevnou

hloubku. Například vestavěná grafika Intelu 815 podporuje maximální rozlišení 1

600 × 1 200 bodů, a to v ubohých 16 barvách. Oproti tomu výkonná karta Matrox

Millenium G 400 Max dokáže zvládnout až 2 048 × 1 536 bodů při 16,8 milionu

barev. Takovéto rozlišení samozřejmě není určeno ani pro 17a 19palcové

monitory, ale spíš pro grafické stanice pracující s obrazovkami 21palcovými.



Který grafický čip je nejlepší? V současnosti je to s největší pravděpodobností

čip NVidia GeForce 2 Ultra. Z hlediska paměti jsou grafické karty s DDR SDRAM o

20 až 50 procent rychlejší než ty s SDRAM.





Pevné disky ATA/100 rychlejší, nebo ne?



Dalším potenciálním úzkým hrdlem systému se může stát pevný disk. Líný pevný

disk může zpomalit přenos dat mezi diskem a rychlým procesorem. Náročené

aplikace, jako jsou třeba grafické prezentace s vloženými videoklipy, potřebují

ty nejrychlejší dostupné pevné disky.



Největší a nejrychlejší pevné disky podporují novou specifikaci ATA/100.

ATA/100 je nejposlednější verzí známého rozhraní IDE, jež se stará o přesun dat

mezi diskem a základní deskou počítače. Při maximálním výkonnu zvládne ATA/100

přenášet data až rychlostí 100 Mb/s, zatímco starší, ale stále ještě nejvíce

rozšířený standard ATA/66 je přenáší „pouze“ rychlostí 66 Mb/s. Pevné disky s

ATA/100 produkují dnes výrobci všech značek.



Na první pohled se ATA/100 zdá být nejlepší volbou pro zájemce o maximální

rychlost, ale v praxi to vypadá tak, že maximální přenosová rychlost se do

celkové výkonnosti sestavy nepromítá příliš dramaticky. To je proto, že běžné

disky pracují s běžnou rychlostí (tzv. sustained data transfer) na úrovni 36,5

Mb/s, která je nižší než maximum ATA/66 nebo ATA/100. V běžném provozu tedy

maximální rychlost většinou ani nepotřebujeme.



ATA/100 to však zdaleka nekončí. Průmyslové konsorcium s názvem Serial ATA

Working Group, jehož členy jsou například APT Technologies, Dell, IBM, Intel,

Matrox, Quantum a Seagate, pracuje na přenosových rychlostech 150 Mb/s a

větších. První produkty s těmito rychlostmi by se měly na trhu objevit již

letos.



Kromě rozdílu mezi ATA/66 a ATA/100 se debata často točí i okolo rychlosti

otáčení disku. Většina nejběžnějších disků se otáčí rychlostí 5 400 rpm

(rotation per minute otáček za minutu), nebo 7 200 rpm. Existují samozřejmě i

disky s rychlejšími otáčkami SCSI disky používané ve výkonných serverech se

běžně otočí 10 000 za minutu. Čím rychleji se disk otáčí, tím kratší dobu

potřebuje pro přístup k určitým datům.





Ach ty porty…



Vstupní a výstupní porty počítače také dokáží zpomalit provoz. Ctihodný starý

sériový port je se svou maximální rychlostí 115 kilobitů za sekundu ještě

použitelný i pro moderní modemy s maximální propustností 56 Kb/s, ale je již

naprosto nevhodný pro přenos objemných dat například z 3megapixelového

digitálního fotoaparátu. Stejně zastaralý paralelní port s rychlostí 150 Kb/s

(vylepšené verze ECP/EPP pracují přibližně rychlostí 2 Mb/s) je sice o něco

svižnější, ale stále je založen na technologiích pocházejících z 80. let

minulého století. Oba porty navíc postrádají schopnost plug and play.



Univerzální sériová sběrnice USB na druhou stranu maximálně zpříjemňuje

instalaci dalších periferií. Připojte jejím prostřednictvím skener nebo

tiskárnu a Windows toto zařízení automaticky rozpoznají, a pokud je to třeba,

vyzvou uživatele k nainstalování potřebných ovladačů. Ale i USB s přenosem 12

Mb/s je pomalé pro určité periferie, jako například digitální videokamery.



Na pomoc spěchá standard USB 2.0, jehož specifikace hovoří o maximální

propustnosti 480 Mb/s. Na trhu již existují některá zařízení využívající tento

standard, a do budoucna jich bude zajisté čím dál více.



Port IEEE 1394, známý rovněž jako FireWire, disponuje rychlostmi od 400 do 800

Mb/s a jeho doménou jsou opět zařízení produkující veliké množství dat (znovu

digitální videokamery, ale poslední dobou i třeba skenery). Toto rozhraní však

nebývá standardní součástí počítačových sestav. Podle analytiků se není třeba

obávat, že standard USB 2.0 vyhubí stávající FireWire, jelikož toto rozhraní si

již pro své produkty vybrali například výrobci digitálních televizorů a střižen.





Za hodně peněz málo muziky?



Výrobci komponent a počítačů rádi tvrdí zákazníkům, že ke svému životu naprosto

nezbytně potřebují nejnovější technologie. Většinou se zaštiťují výkonem

budoucích aplikací a dlouhodobou životností nového systému jakoby ani oni sami

neplánovali uvést příští měsíc/půrok/rok produkty nové a rychlejší.



Nejrozumnější taktikou bývá podívat se a vyčkat. Nové technologie sice nabízejí

větší výkon, ale většinou za neporovnatelně vyšší náklady, zatímco technologie

starší se prakticky vždy dočkávají nových a nových vylepšení a vylaďování. To,

co je dnes na nejvyšším cenovém žebříčku, bude na podzim součástí mainstreamu a

za necelý rok se bude prodávat s mnohasetprocentními slevami, a pokud ne, tak

se to nebude prodávat vůbec. V tom případě udělal nejlépe ten, který počkal.









Anatomie PC: pohled dovnitř



Podíváte-li se dovnitř počítače, spatříte na základní desce celou řadu věcí.

Zde předkládáme stručný přehled toho, jak spolu jednotlivé díly spolupracují a

komunikují.



1. – CPU Procesor je mozkem systému. Provádí výpočty, na základě kterých

pracují programy. I když jsou ostatní součástky také důležité, má procesor

největší vliv na rychlost systému.



2. – Čipset Tyto čipy fungují jako dopravní policisté na rušné křižovatce. Řídí

tok dat a určují, jaká zařízení bude počítač podporovat. Čipset řídí průběh dat

z procesoru ke grafické kartě a k pamětem. Také určuje rychlost různých sběrnic

a kapacitu a typ podporované paměti. Navíc má na starosti tok dat skrze

rozhraní PCI, disky IDE a vstupní a výstupní porty. Rozhoduje též o tom, jaké

IDE standardy a typy portů bude systém podporovat.



3. – Paměť V paměti RAM jsou uložena data na dosah procesoru, který si je z ní

během provozu bere. Množství, typ a rychlost paměti RAM mají velký význam pro

výkon procesoru.



4. – AGP Tato cesta, vyhražená pro grafická data, poskytuje grafické kartě

přímý přístup k procesoru a operační paměti. AGP je v současnosti k dispozici

ve třech provedeních, a to 1×, 2× a 4×. Poslední z nich dokáže přesouvat data

až rychlostí 1,07 Gb/s.



5. – IDE Zařízení pro ukládání dat, jako jsou pevné disky a jednotky CD-ROM, se

připojují prostřednictvím rozhraní IDE. První verze přenášely data rychlostí

16,6 Mb/s, ale současné standardy ATA/33, ATA/66 a ATA/100 pracují s

propustností 33, 66, respektive 100 Mb/s.



6. – PCI Tato sběrnice má na starosti připojení vnitřních rozšiřujících karet,

jako jsou například zvukové karty, interní modemy nebo řadiče SCSI. S daty

pracuje rychlostí 133 Mb/s. Mnoho počítačů stále ještě obsahuje také starší (a

pomalejší) rozšiřující sloty ISA.



7. – I/O porty Vstupní a výstupní porty (PS/2, sériový, paralelní, USB…)

poskytují připojení pro externí periferie, jako jsou tiskárny, skenery a

digitální kamery.