Vodníci v Čechách - Přehled tří systémů pro vodní chlazení počítače, včetně praktických rad

I přes to, že venku již teploty ani zdaleka nedosahují svých letních extrémů,
uvnitř našich počítačů se všechny čipy „vaří“ stále stejně. Rozhodli jsme se

proto porovnat „vodníky“, jejichž obliba v poslední době stále roste, s

ostatními způsoby chlazení. Přinášíme vám informace o základních principech

chlazení počítačů, představíme jednotlivé technologie odvádění tepla, a na své

si přijdou i milovníci tipů a triků.



Klasické řešení pro chlazení vzduchem dnes dodává spousta výrobců, od

nejjednodušších modelů za pár set korun až po hotové turbíny za cenu v řádech

tisíců. Při nákupu si dejte dobrý pozor, jako vždy totiž platí, že cena nemusí

být přímo úměrná kvalitě. Pokud si nejste jisti při výběru konkrétního modelu,

poraďte se s osvědčeným dodavatelem výpočetní techniky nebo se zkušenějším

známým.



Otáčející se ventilátor vzduchového chladiče bohužel vždy vyluzuje jistý hluk,

a pouhé pasivní řešení na moderní procesory již nějakou dobu nestačí. Poměrně

spolehlivým parametrem, ovlivňujícím hlasitost větráku, je rychlost jeho

otáčení (např. 7 000 ot./min. již zaručeně uslyšíte). Zásadní vliv na únik

tepla do okolního prostředí pak má aktivní plocha chladiče, proto si vždy

vyberte raději ten s větším žebrováním. Kvalitu dále ovlivňuje také použitý

materiál a povrchová úprava (čím drsnější povrch žebroví, tím lépe). Ideálním

řešením je najít přijatelný kompromis mezi výkonem chladiče, jeho cenou a

nízkou hlučností.



V praxi to u vzduchového chlazení vypadá tak, že se nejdříve rozpálí jádro

procesoru, potom následuje chladič, který už odvádí teplo pouze do vzduchu

uzavřeného ve skříni. Ve chvíli, kdy se okolí tepelného zdroje zahřeje natolik,

že již není schopno žádné další teplo přijímat, může dojít ke kolapsu PC z

důvodu přehřátí, neboť se teplo nakumulovalo uvnitř bez možnosti úniku. Tomu se

dá předejít několika různými způsoby:



1. Kupte si větší skříň. Dá se říci, že čím větší, tím lepší. Například v

„bigtoweru“ se nachází více vzduchu než v „minitoweru“, a tudíž trvá déle, než

dojde k jeho teplotnímu nasycení. Také materiál, ze kterého je počítačová skříň

vyrobena, má podstatnou roli při odvodu tepla, a tak poslouží hliník lépe než

klasický plechový kryt. Je sice o dost dražší, ale kromě výborných vlastností

se vyznačuje i velmi efektním vzhledem.



2. Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu ve skříni. Nejsnadnější a zároveň velice

účinné řešení představuje kombinace dvou větráků, z nichž jeden je umístěn v

čelní části skříně (ten slouží pro nasávání studeného vzduchu) a druhý je v

části zadní (ten ohřátý vzduch vyfukuje ven). Podmínkou správné funkčnosti

tohoto řešení je, aby ve skříni mohl vzduch dobře plynout, což znamená, že

budete muset svázat volně uložené a visící kabely a například umístit

překážející PCI karty co nejvíce z cesty vzduchového proudu. K lepší

optimalizaci cirkulace mohou posloužit i kulaté IDE kabely.



3. Můžete otevřít skříň vydáte tím počítač sice napospas působení nečistot,

vyprodukované teplo však poměrně spolehlivě odejde pryč. Pokud vše doplníte

stolním větráčkem, foukajícím do útrob počítače, získáte slušný chladicí výkon

za minimální pořizovací cenu. Předem se však smiřte s nižší životností většiny

komponent, jimž společnost prachu opravdu příliš neprospívá. Působením prachu

nejčastěji odcházejí paradoxně právě chladicí větráčky. Rozhodnete-li se k

tomuto řešení, musíme vás upozornit, že odporuje bezpečnostním pravidlům a vše

provádíte na vlastní riziko.



4. Pořiďte si vodní chlazení, které odvede teplo přímo ven z počítače s

maximální možnou efektivitou. Navíc vám díky vyššímu chladicímu výkonu umožní

přetaktování s daleko menším rizikem „upálení“ procesoru. O dalších

alternativních způsobech chlazení se zmíníme za okamžik.



Ptáte se, proč je chlazení vodou tak účinné? Voda i vzduch svůj tvar flexibilně

přizpůsobují okolnímu prostředí (tečou). Stěžejními fyzikálními veličinami,

ovlivňujícími efektivnost chladicího média, jsou měrná tepelná kapacita a

tepelná vodivost. V obou případech vyznívá srovnání vzduch kontra voda výrazně

ve prospěch vody. Způsobuje to především skutečnost, že molekuly ve vodě jsou

uspořádány daleko těsněji než v případě vzduchu, díky čemuž si mohou předávat

teplo mnohem rychleji.





Chladíme vodou



Vodní chlazení potřebujeme všude tam, kde přestává stačit standardní chlazení

vzduchem. Vývoj chladicích soustav pro počítače můžeme přirovnat například k

motorům automobilů; první motory byly chlazeny vzduchem, spolu se zvyšováním

výkonu však bylo potřeba nacházet nové, efektivnější způsoby odvádění tepla.

Ztrátový tepelný výkon dnešních procesorů se nezřídka pohybuje nad hranicí 50 W

(srovnejte např. se stejně silnou žárovkou), a proto je nutné stále zvyšovat

také chladicí potenciál.



Pokud se rozhodnete pro vodu jakožto chladicí náčiní, počítejte se zvýšením

stability systému, nezanedbatelným zmenšením hluku vydávaného počítačem a také

se zvídavými až obdivnými pohledy kamarádů či spolupracovníků. Chladit přitom

nemusíte zdaleka jen procesor, vodní chlazení obvykle zvládne odvádět teplo i z

GPU nebo též z čipsetu základní desky. Kutilové obdaření šikovnýma rukama se

jistě neochudí o možnost vyrobit si „vodníka“ v domácí dílně, návodů na

zhotovení získáte na internetu tucty. Stránky zabývající se tímto tématem

naleznete na konci článku. Méně zruční uživatelé nechť raději zvolí variantu

zakoupení kompletního profesionálně vyrobeného produktu od některé ze

specializovaných firem. Instalace profesionálního chlazení se většinou obejde

bez dalších mechanických úprav počítačové skříně, a dokáže ji provést i

průměrně zdatný montér.



Rozlišujeme dva základní typy vodního chlazení, lišící se především umístěním

radiátoru odevzdávajícího teplo. Interní řešení sice ušetří prostor v

místnosti, který by zabral externí radiátor, ale horký vzduch se stále kumuluje

ve skříni počítače a tím znemožňuje efektivní distribuci tepla do okolí.

Podařilo se nám nalézt jedno elegantní řešení tohoto neduhu, o němž se dočtete

dále. Protipólem řešení interního je varianta externí, která se v praktickém

použití ukázala jako jednoznačně lepší. Odvádění tepelné energie do okolí se u

externího vodního chlazení děje jinde než v místě chlazené součástky (tzn. mimo

PC), a vyzářené teplo tím pádem negativně neovlivňuje jiné komponenty počítače.

Účinnost vodního chlazení procesoru přímo závisí na kvalitě externího

radiátoru, jenž odevzdává teplo odebrané procesoru do okolního prostředí mimo

PC (kde se však opět nachází jen vzduch). Vodu tedy můžeme považovat za

jakéhosi prostředníka při přenosu tepla ze skříně počítače ven. Tímto způsobem

se efektivní cestou vyhneme případům, kdy se v uzavřeném PC kumuluje teplo tak

dlouho, dokud nezpůsobí kolaps systému přehřátím komponent. Jako jistou

nevýhodu můžeme vždy chápat rozměry chladicí soupravy, které jsou řádově

několikrát vyšší, než u klasického odvádění tepla vzduchovým chladičem. Vyšší

pořizovací náklady při zakoupení vodního řešení kompenzuje kromě zlepšeného

odvodu nežádoucího tepla také pocit, že máte ve svém počítači něco opravdu

neotřelého a do jisté míry i výjimečného.





Praktický test



Systém vodního chlazení se obecně skládá z několika hlavních částí: těleso

chladiče (někdy též nazývané vanička) se sponou pro uchycení na patici

procesoru, výměník (radiátor, který odevzdává teplo), čerpadlo chladicí

kapaliny, propojovací hadičky. Součást balení komerčních produktů obvykle tvoří

také tepelně vodivá pasta, injekční stříkačka pro doplnění chladicího média a

různě obsáhlý manuál.





Testy a srovnání



Testy jsme prováděli na této sestavě osazené procesorem AMD Athlon XP 2600+

(333MHz FSB), deskou MicroStar KT4 VL (MS 6712) s čipsetem VIA KT 400, 256 MB

paměti DDR, grafickou kartou ATI Radeon 8500, diskem WD 80 GB (7 200 ot./min.,

8 MB cache), 350W zdrojem a operačním systémem MS Windows 98 SE, jehož klíčové

komponenty nám zapůjčila firma Optima (http://www.optima.cz).



Veškeré zkoušky probíhaly za pokojové teploty okolo 26 ?Celsia, pro všechny

chladiče jsme v rámci maximální objektivnosti použili stejnou tepelně vodivou

pastu. Hlavním zátěžovým testem se stal několikahodinový provoz utility, díky

níž procesor neustále pracuje na 100 %. Po uplynutí této doby jsme zjišťovali

teplotu chladicí kapaliny a procesoru.



Z přiložené tabulky vidíte, že vítězem našeho srovnání se stal paradoxně

papírově nejslabší produkt od DataCooleru, který jsme aplikovali jako

poloexterní zařízení (viz tipy a triky). Na druhé místo se těsným rozdílem

zařadilo řešení od Aquacoolu s rovněž velmi přesvědčivými výsledky. Třetí místo

obsadil Aquarius II, jenž se sice příliš nepředvedl zejména v poměru

cena/výkon, ale i tak si své ctitele najde. Všechna testovaná vodní chlazení

byla vybavena sponami pro oba typy dnes obvyklých patic (AMD Socket 462 a Intel

Socket 478), díky svému univerzálnímu designu se však s trochou dobré vůle dají

úspěšně použít i na další mikroprocesorové platformy (např. aktuální K8).



Všechna testovaná vodní chlazení s přehledem obstála; nejenže zaručila

spolehlivý provoz počítače, ale navíc výrazně snížila i jeho hlučnost. Stejně

dobře se vyrovnala s lehkým overclockingem, jejž jsme si na závěr celé

testovací akce jednoduše nemohli nechat ujít. Se základní deskou vhodnou pro

přetaktování a kvalitní pamětí je díky vodnímu chlazení možné zvýšit výkon

celého systému až o několik desítek procent.





Budoucnost



Jak se bude vyvíjet chlazení počítačů v budoucnosti? Vzhledem k tomu, že Intel

nedávno oznámil ztrátový tepelný výkon svých nových procesorů řady Prescott

okolo 100 W, dá se usuzovat, že dříve či později bude nutné začít masově

používat některý alternativní způsob chlazení, protože „obyčejný“ vzduch již

jednoduše nebude stačit. Těžko se dá předpokládat, že v dohledné době přijde

zbrusu nová převratná technologie chlazení, proto lze s trochou nadhledu a

odvahy tvrdit: „Ano, budoucnost chlazení patří vodě“.









Slovníček užitečných termínů



Lapování – Co je to vlastně ono magicky znějící lapování? Definice říká:

přelešťování povrchů za účelem dosažení co nejnižší hrubosti, která vede k

odstranění „mezer“ mezi chladičem a procesorem. Plocha procesoru má povrch

zpravidla dokonale rovný, ovšem chladič bývá často jen hrubě ofrézován. Tím

vznikají na stykové ploše vzduchové bubliny, které pak působí jako tepelný

izolant. Sice jejich větší část zatřeme pastou, ale ta není tak dokonale

tepelně vodivá jako kov, a tak přichází na řadu lapování. Jak na to? Nejdříve

se ujistěte, že opravdu chcete lapovat, uvědomte si možná rizika. Sejměte

chladič z procesoru (dejte při tom pozor, abyste nic nepoškodili) a podívejte

se na spodní stranu. Vidíte-li se v ní podobně jako v zrcadle, tak není třeba

nic dalšího dělat, lépe se vám to už stejně asi nepovede. V případě, že se

nevidíte, odmontujte větrák. Zakupte si brusné papíry pod vodu, běžně se

používá hrubosti 400, 600, 1000, 1200 a 2000. Čím větší číslo, tím větší

jemnost takového papíru. Papír si položte na skleněnou desku, zalijte vodou a

postupně pokračujte od nejvyšší hrubosti až po dolešťovací dvoutisícovku. Po

dokonalém opracování řádně osušte pasiv, přidělejte případný ventilátor,

naneste trochu pasty a připevněte chladič zpět k procesoru. Nyní by se teplota

procesoru měla o něco snížit (běžně až 4 ?C).



Heat-Pipes – Není tomu ani tak dávno, co se několik zavedených, uznávaných

firem rozhodlo vyrobit chladiče mikroprocesorů vybavené technologií Heat-Pipes.

O co vlastně šlo? Představte si vodní chlazení zkombinované se vzduchovým.

Chladič vypadá jako klasický vzduchový, ale po stranách si můžeme všimnout

nejčastěji dvou měděných trubiček, podle nichž se zařízení dostalo názvu

„hřející trubky“. Princip funguje tak, že je vytvořen uzavřený okruh s

kapalinou, která má tak nízký bod varu, aby se po zahřátí na provozní teplotu

začala silně zahřívat a odpařovat. Z praxe víme, že teplo stoupá nahoru, a tak

nám ohřátá chladicí kapalina stoupá trubičkami až těsně pod ventilátor, kde se

čerstvým vzduchem ochlazuje a následně opět ochlazená padá dolů do základny,

čímž se nám okruh uzavírá. Na papíře to hezky vypadá, ale v reálném použití

technologie Heat-Pipes zklamala. Na jednom internetovém serveru se záhy

objevily testy, kde recenzenti přeřezali trubičky a kapalinu vylili. Rozdíl

teplot činil v podstatě zanedbatelných 3–5 ?C. Vzhledem k ceně to tedy není

příliš dobrá koupě, proto vám doporučuji raději zakoupit kvalitnější osvědčené

chlazení, ať už vodní či klasické vzduchové.



Peltierův článek – Před několika lety se v oblasti overclockingu bouřlivě

diskutovalo o tzv. Peltierových článcích. Tento vynález z roku 1834 má na

svědomí fyzik Jean Charles Athanase Peltier (1785–1845), který se ve své době

zabýval termoelektřinou. Peltierův jev můžeme popsat jako děj, při němž se

spájené místo dvou různých kovů ochlazuje anebo zahřívá v závislosti na směru

elektrického proudu. Po opadnutí prvotního nadšení se zjistilo, že tato

technologie byla značně přeceněna. Peltierův článek totiž neúnosně zvyšoval

spotřebu elektrické energie, navíc si ho vzhledem k pořizovací ceně nemohl

dovolit každý. Pouze u některých profesionálních vodních chlazení se vyplatí

kombinace vody s Peltierem, pro průměrného uživatele postrádá tato technologie

větší význam. Extrémní chlazení Řešení pro absolutní overclocking se realizuje

například tekutým dusíkem s teplotou minus několik set stupňů Celsia, nebo ve

speciálně upravených skříních, které svým vzhledem občas spíše než bednu PC

připomínají malou mrazničku.









Teplovodivé pasty



K většině chladičů již dnes v rámci příslušenství dostanete také teplovodivou

pastu. Často se ale jedná o pasty s nepříliš přesvědčivým účinkem při odvádění

tepelné energie, proto si raději důkladně prověřte, o jaký druh se vlastně

jedná. V zásadě rozlišujeme tři typy past na chladiče:



1)pasty silikonové (čiré) sice stojí nejméně a splní svůj účel, ale existují i

lepší.



2)pasty s hliníkovou příměsí (bílé) stojí o několik desetikorun více než

silikonové, za což se vám ale odvděčí znatelně lepším přenosem tepla.



3)pasty s příměsí stříbra (šedivé) vycházejí z tohoto malého srovnání

jednoznačně vítězně, nezbývá než je doporučit všem těm, kdo nemají příliš

napjatý rozpočet.



Ačkoliv rozdíly v cenách těchto past jsou v podstatě minimální, mohou významně

působit na výslednou teplotu pracujícího procesoru. Známe případy, kdy

odlišnosti v teplotě mikroprocesoru při použití různých past činily několik

nezanedbatelných stupňů Celsia, které mohou mnohdy rozhodovat o stabilitě či

labilitě počítače.









DataCooler Water Cooler Kit



První produkt, který prošel našimi testy, zapůjčila společnost TNTrade. Výrobek

přišel zabalen v docela rozměrné krabici z pěnového polyuretanu, v níž jsme

kromě samotného chlazení našli stříbrnou pastu, šroubky, oboustrannou lepicí

pásku k uchycení tepelného čidla, náhradní sponu na chladič pro Pentium 4 a

injekční stříkačku určenou k doplnění chladicí kapaliny. V balení interního

zařízení DataCooler Water Cooler Kit nechybí ani kompletní návod s instrukcemi

v angličtině, s jehož asistencí sestaví soupravu i ne zcela zdatní montéři.

Chladicí systém se skládá z měděného chladiče na procesor, silikonových hadiček

a hlavní chladicí jednotky, která se instaluje do volné 5,25palcové pozice.

Vlastní chladič si zaslouží pochvalu za precizní provedení, jeho spodní hrana

byla dokonale vyleštěna, tak aby mezi ní a procesorem nevznikaly žádné nechtěné

mezery. Horní perforovaná strana hlavní chladicí jednotky s větrákem má za úkol

ochlazování měděného radiátoru, který zabírá největší část celého dílu. Na čele

hlavního panelu se kromě loga výrobce a modře podsvíceného indikátoru hladiny

vody nacházejí tři různé regulátory. První z nich se stará o otáčky 60mm

větráčku na procesoru, druhý řídí obrátky 80mm ventilátoru na hlavní chladicí

jednotce. Poslední regulátor přímo spolupracuje s poblíž posazeným numerickým

displejem, na němž sledujete teplotu vody, čidla v chladiči a volně

umístitelného čidla. Pro Water Cooler Kit 100% platí náš tip určený pro interní

vodní chlazení, o němž se zmiňujeme na poslední straně tohoto článku.



V dokonale větrané velké skříni dosahoval tento výrobek skvělých výsledků,

ovšem v menší nevětrané bedničce se po chvíli doslova zadusil horkem. Při

nastavení minimálních otáček se zdál takřka neslyšitelný (25 dBA), při maximu

dosahoval stále ještě příjemných 34 dBA. Nutno dodat, že obrátky chladičů

neměly na celkový výkon nijak zásadní vliv, tudíž doporučujeme zvolit tišší

režim a otáčky zvyšovat jen v případě akutní potřeby, např. při hraní náročných

3D her. Ocenili jsme kvalitně vyvedenou přítlačnou sponu chladiče na procesor

(s jedním příchytným očkem), neboť přilehla velmi těsně a přitom šla dostatečně

lehce zatlačit. Naopak se nám záhy zprotivily regulátory otáček, jelikož se s

nimi kvůli malým rozměrům nepříjemně manipulovalo. Doporučená cena Water Cooler

Kitu činí asi 3 650 Kč vč. DPH.







Thermaltake Aquarius II



Jako druhý v pořadí následoval našim čtenářům již dobře známý Thermaltake

Aquarius II, zapůjčený rovněž od TNTradu. Překvapilo nás, v jak malé krabici

zařízení přišlo, ale brzy se ukázalo, že se v ní ukrývá vše potřebné. S

chlazením Aquarius II potěšíme všechny kutily, dostanete jej totiž jako jakousi

stavebnici, se kterou se dá různě experimentovat. Pokud si celou sestavu

postavíte podle manuálu, určitě nic nezkazíte, ale praví počítačoví fandové si

vždy najdou způsob, jak výrobek vylepšit vlastní metodou tak, aby fungoval co

nejlépe. Montáž je o řád složitější a zdlouhavější než u předchozího produktu,

naštěstí vám v ní výrazně napomůže přehledný manuál. Výrobek se skládá ze čtyř

hlavních částí: 12V čerpadlo s modravým podsvícením a kontrolou stavu kapaliny,

mohutná měděná vanička s nepříliš dobře provedeným povrchem, expanzní nádobka

(tu do okruhu umístit nemusíte) a konečně měděný radiátor, vybavený tichým 80mm

větrákem. Radiátor s jemným žebrováním si zaslouží zvláštní pozornost již z

důvodu, že jej lze umístit jak uvnitř, tak i vně PC. Ke spojení chladicích

komponent slouží 3 metry přibalené silikonové trubičky, pro větší bezpečnost

vybavené pružinou a pevnými držáky na krizových místech. Kladně jsme ohodnotili

nízkou hlučnost (podle oficiálních materiálů 29 dBA), výtečnou sponu pro

uchycení vaničky na procesor s nastavitelnou tvrdostí, nelze zamlčet ani

profesionálně působící vzhled s propracovanými detaily (např. měděná mřížka s

logem výrobce na chladiči). Potěšilo nás také, že se dá celé chladicí zařízení

jednoduchým zásahem rozšířit i o chladič GPU nebo čipsetu. Výrobce myslel i na

maličkosti jako jsou magnetky pro připevnění chladicích komponent uvnitř PC

nebo pro jejich přichycení v případě, že máte magneticky neaktivní hliníkovou

skříň. Zklamalo nás, že navzdory očekáváním zabíral Aquarius v PC hodně místa,

navíc se zmocnil obou větráčkových konektorů přítomných na námi testované

desce. V chlazení odvedl statečný kus práce, ale byl poněkud nečekaně poražen

výrazně levnějším produktem od DataCooleru. TNTrade si tento model cení na 6

080 Kč vč. DPH, což se nám vzhledem k nepříliš výhodnému poměru cena/výkon

zdálo pro běžného uživatele trochu moc. Aquarius II se asi zabydlí v počítači

movitého počítačového nadšence, ochotného si s vodním chlazením hrát a

experimentovat. Takový entuziasta po jistém experimentování asi dosáhne ještě

nižších provozních teplot.







Aquacool Crystal



Posledním výrobkem na kapalinové bázi, který jsme podrobili testu, byl Aquacool

Crystal od firmy Aquacool. Tuto nedávno inovovanou sestavu jsme získali na test

exkluzivně jako vůbec první tištěný časopis. Veškeré potřebné zařízení k nám

dorazilo v klasickém poštovním balíku, v němž se ukrývalo čerpadlo značky EHEIM

s příkonem 5 W, masivní radiátor, návod v češtině, asi 5metrová silikonová

hadice, expanzní nádobka, stříbrná pasta na procesor a konečně tři různé

chladicí vaničky (CPU, Northbridge, GPU). Jedná se tedy o komplexní řešení pro

chlazení celého PC vodou, jež lze navíc umístit jak uvnitř, tak i vně počítače.

Objemný černý radiátor je vybaven dvěma velkými nízkootáčkovými ventilátory a

důkladným žebrováním, takže při provozu nevydával takřka žádný hluk. Čerpadlo s

průtokem kapaliny 600 litrů za hodinu po řádném odvzdušnění také prakticky

neuslyšíte. Měděné těleso chladiče s plexisklem na povrchu nejenže vypadalo

více než efektně, ale navíc také velmi dobře plnilo svou funkci. Spona na

procesor je chytře vybavena škálovatelným přítlakem, který se přitahuje nebo

uvolňuje imbusovým klíčem. Vanička pro chlazení GPU je kompatibilní s většinou

dnes prodávaných grafických karet s čipy ATI i nVidia, navíc díky ploché

konstrukci nezabírá místo pro PCI sloty. Rovněž chlazení čipsetu výrazně

napomáhá stabilitě celého systému; vývody kapaliny z této chladicí vaničky

vycházejí kvůli usnadnění manipulace kolmo. Při aplikaci vodního chlazení na

CPU, GPU i Northbridge zároveň se chladicí kapalina pochopitelně ohřívala o

něco rychleji, avšak díky velkému objemu vody uvnitř koloběhu setrvávala

teplota na stále rozumných hodnotách. Bezchybné propojení jednotlivých

chladicích prvků hadičkami zaručují důkladné jisticí šrouby, k jejichž úplnému

dotažení se nebojte použít více síly.



Smontování celé sestavy nám trvalo trochu déle než v předchozích případech, dá

se tedy předpokládat, že nezkušenému uživateli by instalace mohla činit jisté

potíže. Naštěstí se dá každá nesnáz zvládnout s asistencí přehledně

zpracovaného manuálu. Potěšilo nás, jak profesionálním dojmem na nás tento

výtvor zapůsobil i přes skutečnost, že se nejedná o výrobek od žádného ze

světově proslulých výrobců chlazení. Produkt Aquacool Crystal můžete stejně

dobře používat jako interní i externí řešení, vše záleží jen na tom, kam se

rozhodnete umístít výměník. Díky stavebnicovému systému nadto můžete provádět

podobné experimenty jako v případě Aquaria II. Reálný výkon sady Aquacool

Crystal hovoří dostatečně důrazně sám za sebe, v našich zkouškách v žádném

případě nezklamal, konečně podívejte se přímo do výsledků testu. Po důkladné

úvaze jsme přišli pouze na jeden dílčí nedostatek: čerpadlo se připojuje přímo

do elektrické sítě, takže vám zabere další místo v zásuvce. Na stránkách firmy

Aquacool (http://www.aquacool.cz) lze systém objednat za 5 560 Kč vč. DPH.

Řešení pro chlazení samotného procesoru přijde na 2 990 až 4 190 Kč, v

závislosti na druhu použitého čerpadla a podle procesorové platformy

(P4/Athlon).









Praktické tipy a triky pro instalaci



1)Před pořízením vodního chlazení si dobře zvažte, vyplatí-li se vám vůbec

investice s ním spojené. Pokud váš systém vykazuje dostatečnou stabilitu s

běžným chladičem a vy se nehodláte věnovat overclockingu, nemáte důvod o něčem

takovém vůbec uvažovat. Vodní chlazení má smysl ještě pro vyznavače maximální

tichosti při provozu PC, ale spočítejte si, na kolik tisíc korun by vás v tomto

případě přišlo ztišení počítače o pouhých několik decibelů.



2)Mohou se objevit jisté problémy s vestavěním „vodníka“ do malých počítačových

skříní nebo desktopů, kde se místo pro další dráty a hadičky hledá jen s

velkými potížemi. U středně velkých skříní typu miditower apod. se možná také

setkáte s jistými nesnázemi při montáži, ale ty se dají v krajní nouzi vyřešit

pomocí několika mechanických úprav za přispění vrtačky, kleští či pájky. Opět

platí, že méně zruční postoupí tuto práci někomu dovednějšímu. Pozorně si

pročtěte návod k použití, s vodou volně tekoucí v počítači není žádná legrace,

při nesprávné manipulaci může snadno dojít k poškození vašeho zdraví nebo

některé ze součástí PC.



3)Nepoužívejte velké množství teplovodivé pasty, uvědomte si, že méně může být

někdy více. Dbejte spíše na to, aby byl chladič v místech, kde se dotýká

procesoru, naprosto hladký a bez škrábanců. Mohli byste se domnívat, že

nerovnosti v řádech mikrometrů nemají na efektivitu chlazení pražádný vliv, ale

opak je pravdou. Kvalitní povrch stykové plochy chladiče má na chladicí výkon

podstatný vliv. Zkontrolujte raději ještě jednou, zda jste chladič umístili

rovně a stabilně. Pokud nezajistíte, aby procesor těsně přiléhal k chladiči,

nikdy nedosáhnete uspokojivých výsledků chlazení. Dejte pozor i na zdroj: pokud

jej máte slabý (200W nebo 235W), zauvažujte o pořízení výkonnějšího, čerpadla a

větráčky vodního chlazení si totiž nárokují větší příděl elektrické energie.



4)Než chladicí soustavu definitivně nainstalujete do PC, vyzkoušejte ji alespoň

jednou mimo skříň. Získáte tak alespoň neocenitelnou stoprocentní jistotu, že

nikde nic nepoteče. Zvláštní pozornost zasluhují všechny spáry a také místa

napojení hadiček, právě tam se může teoreticky objevit voda. Pokud se už voda

dostane mezi komponenty, okamžitě PC odpojte od elektrické sítě a vyhledejte

odborný servis. Snažte se důsledně dodržovat přiložený návod k použití, všechny

ostatní zásahy jsou na vlastní nebezpečí.



5)Jak si udělat z interního chlazení externí? Jak bylo řečeno již v úvodu,

interní vodní chlazení trpí jistými neduhy, které lze odstranit poměrně

jednoduchou úpravou. Nad panelem vodního chlazení, kde se mimo jiné nachází

radiátor a větrák, v každém případě vynechejte jednu 5,25" pozici pro náležitý

odvod vzduchu. Na vynechané pozici dále odstraňte záslepku, právě tudy poputuje

horko ven z vašeho počítače. To by již sice mohlo stačit, ale vy určitě znáte

fyzikální poučku o tom, že teplý vzduch stoupá vzhůru, a proto ve finále

zakončíte úpravu jednoduchým odvaděčem vzduchu napříč 5,25palcové pozici. Tím

navíc zabráníte tomu, aby se vzduch dostával zpět k ostatním komponentám PC.

Pokud by vzduch stále necirkuloval optimálně, nabízí se východisko ve formě

menšího tichého větráku, vyfoukávajícího žár ven. Druhá varianta téhož již bude

vyžadovat menší zásah do plechu na vaší počítačové skříni. Umístěte hlavní

modul „vodníka“ do nejvrchnější 5,25palcové polohy. Aby mohl vzduch spolehlivě

odcházet ze skříně pryč, navrtejte nad ním do plechu několik větších i menších

děr. Pokud vám záleží na vzhledu takto upravené bedny, uspořádejte tyto větrací

dírky do libovolných zajímavých obrazců nebo je opatřete nějakým pohledným

nasávacím ventilátorem. V námi testovaném případě činil rozdíl před a po těchto

úpravách asi 20 ?Celsia, což nelze ani náhodou považovat za zanedbatelnou

hodnotu. A rázem máte dokonalé interní provedení s kladnými vlastnostmi

externího.



6)Udržujte vaše vodní chlazení v dobré kondici. Užívejte jen destilovanou vodu

(nebo jinou doporučenou tekutinu), jinak riskujete, že se chladicí systém brzy

zanese nečistotami. Zoxidované součásti nadto daleko hůře odvádějí teplo.

Kontrolujte pravidelně stav vody, čas od času doporučujeme celý systém rozebrat

a vyčistit.