Zbytečná cesta k upgradu

1. 2. 2004

Sdílet

Upgradem je v počítačové hantýrce myšleno náhlé zušlechtění či vylepšenípočítače výměnou jedné nebo více komponent, které by mělo vést ke zvýšené funkčnosti či k nárůs...

Upgradem je v počítačové hantýrce myšleno náhlé zušlechtění či vylepšení
počítače výměnou jedné nebo více komponent, které by mělo vést ke zvýšené

funkčnosti či k nárůstu výkonu. Ne vždy se tento postup vyplatí.

Pro mnoho uživatelů je možnost upgradu jedním z hlavních parametrů, které

rozhodují o koupi příslušných komponent. Faktem ale zůstává, že v mnoha

případech by bylo lepší tuto vlastnost zbytečně nezdůrazňovat a spíše se

orientovat na dobrou spolupráci jednotlivých součástí počítače a na vyvážení

celé sestavy. Dobrý příkladem, na kterém se tento přístup dá demonstrovat, je

volba základní desky.

Pohledem uživatele fascinovaného upgradem by bylo nejlepší pořídit tu

nejmodernější desku a do ní vložit některý z levných procesorů, aby bylo možné

provést za několik let „výhodný“ upgrade na vyšší a v té době levnější čip.

Stejně tak by mohlo být výhodné pořídit celou paměť v jediném modulu, aby zbyly

často 2–3 další paměťové sloty na další upgrady paměti v průběhu času.

Problémem je v tomto případě grafická karta, neboť zde jednoduchý upgrade

nepřichází v úvahu, a tak si náš uživatel zvolí nejspíše některý laciný

akcelerátor s tím, že v budoucnu si opět pořídí v té době výběhový model, který

ovšem dnes stojí třeba dvě desítky tisíc korun.



Strasti dané vývojem



Bohužel realita je velmi odlišná jak od proklamací výrobců, tak i od názorů

mnohých uživatelů. Jednoduchý upgrade je totiž ve skutečnosti velmi složitý.

Začneme-li od základní desky, tak i přestože se výrobci procesorů snaží

dodržovat standardy procesorových patic, přicházejí rozdíly v jednotlivých

čipech s odlišností frekvence sběrnice, nepodporovaného typu jádra čipu či

dalších parametrů. Když jste si například před 2 lety, na jaře roku 2002,

pořídili v té době nejlepší desku pro procesory AMD s čipsetem nVidia nForce a

instalovali do něj laciný Duron na nízké frekvenci, budete mít dnes s upgradem

procesoru vážné problémy. Na první obtíž narazíte v momentě, kdy budete chtít

nahrát nový BIOS, abyste zajistili rozpoznávání a správnou funkci nových

procesorů v desce. Poslední verze BIOSu bude nejspíše z jara či léta loňského

roku, protože výrobce desky podporuje své produkty obvykle zhruba 18 měsíců od

data uvedení.

Ze současné nabídky procesorů značky AMD budete limitováni především frekvencí

FSB ta v případě původní nForce může činit pouze 200 či 266 MHz. Nejvýkonnějším

současným čipem s tímto kmitočtem sběrnice je model Athlon XP 2400+, což je

sice sám o sobě poměrně silný procesor, ale ve spolupráci se zastaralou

základní deskou jen těžko může ukázat svůj potenciál. Proti původnímu, dejme

tomu 1,2GHz Duronu, bude praktický rozdíl při používání počítače nevýrazný.

Nejinak je tomu v případě volby desky pro procesory od Intelu, kde špičkou byl

před dvěma lety čipset Intel 850, vybavený v té době vrcholnou 400MHz sběrnicí.

Dnes jsou 400MHz sběrnicí vybaveny pouze Celerony a při případném upgradu

nebude nárůst výkonu příliš významný. Navíc by uživatel musel zůstat věrný dnes

už obtížně dostupným RDRAM paměťovým modulům.



Cena rozhoduje



Zajímavý je též pohled na cenu sestavy desky s procesorem. Pokud si uživatel

zvolí špičkovou desku, kterou by mělo jít v budoucnu snadno upgradovat, dá za

ni až 5 000 korun, dříve dokonce o něco více. Laciný procesor přijde na 1 500

(AMD Duron) až 2 500 Kč (Intel Celeron). Dohromady tedy 6 500–7 500 korun,

které by ale bylo možné investovat do průměrné, běžné desky a standardního

procesoru, řekněme střední třídy, tedy v dnešních měřítkách zhruba

2,5gigahertzový čip s cenou kolem 4 000 Kč. Výsledkem by tedy byla sestava

stejně drahá a přitom o dobrých 30 % výkonnější, jejíž upgradový potenciál by

po dvou letech byl přibližně stejně špatný, jako při použití drahé desky.

Podobně je to s pamětí nemá smysl počítat, zda jsou dva paměťové moduly o

stokorunu dražší než jeden s dvojnásobnou kapacitou, spíše bychom se měli

zaměřit na to, aby desky s podporou duálního paměťového řadiče skutečně dostaly

dva paměťové moduly pro vyšší výkon.



Další komponenty k upgradu



A jak s grafickou kartou? Nechcete-li hrát počítačové hry, investujte do ní co

nejméně, ideálním řešením je integrovaná grafika přímo na desce. Jen pro

připojení LCD je vhodné myslet na digitální konektor DVI. Při práci na desktopu

Windows, ve Wordu či v Excelu, dokonce ani při retuši fotografií ve Photoshopu

vám nejnovější GeForce FX 5900 Ultra ani Radeon 9800XT nepřinese žádné

zrychlení! Jste-li ale náruživý hráč, investujte s rozmyslem a vyhněte se tomu

nejlacinějšímu, co je vhodné snad jen na dva roky staré „pecky“. S výběrem

správné karty vám určitě pomohou výsledky našich testů.

Existují však komponenty, u kterých se vyplatí počítat s upgradem jednou z

nemnoha jsou pevné disky. Ačkoliv se jednotlivé modely v čase liší svým

výkonem, lze jednoduše přidat další disk na řadič, a dostupnou kapacitu tak

okamžitě výrazně zvýšit. A pokud by nový disk byl výrazně výkonnější než ten

starý, je možné přeinstalovat Windows a z nového diskového přírůstku udělat

disk systémový. Starý pak může posloužit třeba jako datový sklad či pro rychlé

a snadné zálohování.



Jak tedy z toho všeho ven?



Při nákupu nového počítače uvažujte s rozmyslem a nevěnujte možnosti budoucího

upgradu zbytečně mnoho pozornosti. Uvědomte si své finanční limity, do kterých

se chcete vejít, a za tuto sumu si pořiďte to nejvýkonnější, co je možné.

Chytře tedy kombinujte investice do frekvence a typu procesoru, čipsetu

základní desky a kapacity paměti. To jsou hlavní komponenty ovlivňující zásadně

výkon počítače.

Poté, co doběhne životnost počítače, jej raději prodejte a nechte si sestavit

nový. I přesto, že to bude vyšší investice, ve skutečnosti bude rozdíl ve

výkonech obou strojů dobře patrný. Při postupném upgradu zaplatíte sice o něco

méně, ale při práci už mnoho změn nepoznáte, právě kvůli zmíněným omezením ve

volbě nových komponent do starého počítače.

V našich úvahách jsme pracovali s částečným upgradem počítače po dvou letech.

Pokud si ale zvolíte středně výkonnou sestavu, budete s ním moci pracovat často

i tři roky, než definitivně doslouží, ale i tehdy bude mít pro následný

odprodej svou hodnotu. Částečný upgrade je však po této době kvůli změnám

technických parametrů prakticky vyloučený, a nezbude tedy než jej provést

dříve, anebo už také vyměnit kompletně celé PC.