Neznámé tipy pro vaše Windows

Přepadla vás nostalgie, když jste při úklidu našli v šuplíku starou hru a
chtěli byste si ji zahrát? Nebo co takhle si zpestřit práci u počítače změnou

vzhledu Windows? Víte, že můžete využít klávesové zkratky pro výběr barevných

schémat ve Windows? Nebo vám snad Windows tloustnou? Naordinujte jim

odtučňovací kúru! Toto a ještě řadu dalších menších či rozsáhlejších tipů vám

nabízíme v tomto článku. Přečtěte si, co se v žádných oficiálních příručkách

nedozvíte!



1)Pracovní plocha:Rychlé přepínání vzhledu jednotlivých prvků



Problém: Ve své každodenní práci na počítači musíte ve Windows často vytvářet

screenshoty, a potřebujete tak mít Windows pro tuto činnost nastavena ve

standardním zobrazení jednotlivých prvků, jakož i neutrální pozadí pracovní

plochy. Jinak ovšem raději pracujete se svým vlastnoručně nastaveným barevným

schématem. Váš kolega zase potřebuje barevné schéma používat pouze pro práci s

jedním programem.

Řešení: Prostřednictvím jedné dobře ukryté volby funkce Možnosti usnadnění se

dá pomocí pevně definované klávesové zkratky rychle přepínat mezi dvěma

barevnými schématy pracovní plochy. Pro nasazení této funkce poklepejte v

Ovládacích panelech na ikonu Možnosti usnadnění a na záložce Zobrazení

stiskněte vpravo nahoře v poli Vysoký kontrast tlačítko Nastavení. V tomto

dialogovém okně umístěte zatržítko do políčka Používat klávesovou zkratku. Od

této chvíle můžete pro změnu barev používat kombinaci kláves <lev alt><lev></lev>
Shift><print screen>. V poli Vysokokontrastní schéma zobrazení si pak vyberte

ze seznamu alternativní barevné schéma podle jeho názvu, například Standardní

nastavení.

Po potvrzení všech nastavení a stisku klávesové zkratky <lev alt><lev></lev>
Shift><print screen> se zobrazí dialogové okno, které potvrďte stiskem tlačítka

OK. Ti nedočkavější mohou použít i klávesu Enter.

Nové použití stejné kombinace kláves zase nastaví barevné schéma původní.

Windows si pamatují aktuální zobrazované schéma i při odhlašování a následném

přihlašování, případně i restartování počítače. Ve Windows XP má pak toto

přepínání ještě další efekt, neboť popisovanou funkci můžete používat i pro

přepínání mezi novým vzhledem XP a klasickým zobrazením.

Všeobecným vedlejším produktem zmiňované funkce je to, že při výběru

alternativního barevného schématu Windows zřetelně zvětší písmo v Internet

Exploreru. Ostatně není se čemu divit, neboť tato funkce je původně určena pro

usnadnění čtení a psaní na počítači. Jestliže vám zvětšené písmo nevyhovuje,

nebo vám snad dvě barevná schémata na výběr nepostačují, pak můžete využít

následující alternativu: na našem CD vám nabízíme freewarovou utilitu Enhanced

Color System 3.0 pracující z příkazového řádku. Také je možné si ji stáhnout z

internetové adresy http://www.e-sushi.cjb.net (SETUP.EXE, 89,3 KB, určena pro

Windows 98/ME, 2000 a XP). S touto aplikací můžete pracovat s libovolným počtem

předem uložených barevných schémat a nastavením fontů pro jednotlivé prvky

Windows. Mezi nimi a výchozím stavem pak můžete velmi rychle a pohodlně

přepínat.

K tomu účelu si nastavte barvy všech prvků a otevřete si program Příkazový

řádek. Přepněte se do složky, kam jste zmiňovanou utilitu nainstalovali,

například příkazem cd C:\Program Files\Ecs. Aktuální nastavení barev si uložíte

například do souboru barvy1.ecs tímto příkazem:

ecs.exe save barvy1.ecs

Uložené schéma si pak nastavíte do systému příkazem:

ecs.exe barvy1.ecs

Aplikace se ale daleko pohodlněji používá, pokud si pro výše uvedený příkaz

vytvoříte zástupce. Vytvořte si zástupce k souboru ECS.EXE a poté na něj

klepněte pravým tlačítkem myši a z kontextového menu vyberte příkaz Vlastnosti.

Do políčka Cíl: pak přidejte za popis cesty k souboru programu mezeru

následovanou názvem souboru jako parametrem. Poklepáním na zástupce se pak v

systému nastaví barevné schéma představované tímto souborem.



2)Spouštěcí možnosti pro příkazový řádek



Problém: Na grafickém rozhraní příkazového řádku představovaném souborem

CMD.EXE již dlouho neshledáváte nic zvláštního. Kromě toho vám citelně chybí

jednoduchý způsob jeho ovládání a možnost využití technologie drag&drop.

Řešení: V porovnání se souborem COMMAND.

COM známým z Windows 95/98/ME udělal příkazový řádek CMD.EXE z Windows 2000/XP

z hlediska komfortu obrovský krok kupředu. Neboť i když na první pohled budí

svým spartánským vzhledem dojem naprosté nekonfigurovatelnosti, dá se jeho

chování prostřednictvím dávkového souboru velmi jednoduše upravit. Namísto

abyste spouštěli příkazový řádek jako soubor CMD.EXE, zkuste si raději na

pracovní plochu umístit zástupce, který bude mít v políčku Cíl: následující

příkaz:

cmd.exe /k c:\windows\cmdstart.bat

Pokud se zmíněný soubor nachází na jiném místě, než je v příkazu uvedeno, je

třeba cestu patřičně upravit.

Jako relativně obsáhlý příklad pro vylepšení funkcí příkazového řádku můžeme

uvést dávkový soubor CMDSTART.BAT o velikosti 2,54 KB, který naleznete na našem

CD. Zmíněný soubor vám nabízí pro využití sadu různých praktických maker,

známých pod souhrnným názvem Doskey. Ta směřují především k vylepšení práce při

manipulaci se složkami a k integraci Průzkumníka, dále k poskytnutí

nejrůznějších informací k souborům, jakož i pro podporu technologie drag&drop.

Příkazový řádek se tak automaticky přepne do složky, v níž se nachází myší

uchopený objekt (soubor, složka nebo disk), a prozradí vám o něm řadu

informací. Několik příkladů:

1. Do jednotlivých složek se tak můžete dostat zadáním několika málo písmen.

Tak např. do složky obsahující objekty na pracovní ploše se dostanete příkazem

d. Cesta ke složce, z níž jste tento soubor spouštěli, zůstane uložena a můžete

se k ní znovu vrátit prostřednictvím příkazu -.

2. Po zadání příkazu xd \sendto program CMD.EXE prozkoumá postupně všechny

složky Sendto dostupné na lokálním pevném disku, a při nalezení poslední se

zastaví a všechny nalezené cesty uloží. Nyní si je můžete nechat všechny vypsat

příkazem pushd, anebo se do nich postupně přepínat těmito příkazy: nebo popd.

Počet nalezených složek je pak uveden v liště okna příkazového řádku.

Na tomto místě ještě můžeme připomenout, že příkazem + si můžete cestu k

aktuální složce rovněž uložit manuálně.

3. Po zadání příkazu select \normal.dot se v Průzkumníku otevřou všechny

složky, které obsahují soubor s tímto jménem. Navíc se soubor uvedený v příkazu

automaticky ve složce označí.

4. Jakmile na zástupce příkazového řádku upustíte nějaký soubor, ukáže se vám v

příkazovém řádku mimo jiné i v registru přidělený soubor, sloužící k otevírání

tohoto typu souborů. Cesta k takto uchopeným objektům pak bude uložena do

proměnné %$%, abyste mohli tuto cestu pohodlně používat ve spojení s příkazy

dalšími, kupříkladu jako uedit32 %$% nebo copy %$% a:.

5. Vedle měnících se údajů v liště okna příkazového řádku vám ještě změna barev

připomíná skutečnost, že se v paměti pro složky (Pushd) nacházejí ještě nějaké

názvy složek.

Výše popisovaný dávkový soubor nabízí ještě spoustu dalších vymožeností, jež

vám mají práci s příkazovým řádkem co možná nejvíce zpříjemnit. Upravením

obsahu dávkového souboru v libovolném textovém editoru si můžete nepotřebné

funkce snadno odstranit, a naopak ty chybějící doplnit. Kromě toho si můžete

velikost a čitelnost textu okna příkazového řádku nastavit přes kontextové menu

Vlastnosti a záložku Písma, případně si lze podle svého snadno nastavit i

parametry na záložce Rozvržení.



3)Staré hry na nových verzích Windows



Problém: Ve svém starém stole jste nalezli několik disket s hrami pro MS-DOS.

Tuto dnes již klasiku byste si nyní chtěli zkusit zahrát i na nových verzích

Windows. Jenže tyto hry se na vašem počítači zasekávají nebo zase běží příliš

rychle, přes nainstalovanou zvukovou kartu není vůbec nic slyšet, nebo nanejvýš

tak nějaké to pípnutí. Co s tím?

Řešení: V současnosti existuje poměrně značné množství utilit, s nimiž můžete

provozovat staré programy na velmi rychlých procesorech, aniž by běžely nějak

moc rychle. Problémem ale zůstává zvukový výstup, neboť hry určené pro systém

MS-DOS na zvukovou kartu přistupují přímo přes I/O adresu a hodnotu přerušení.

Současné zvukové karty zase umí pracovat pouze přes své ovladače určené pro

Windows. V případě, že používáte systémy Windows 95/98/ME, můžete si dnes ještě

poměrně snadno stáhnout ovladače z internetových stránek výrobce vaší zvukové

karty. Po jejich instalaci se zvuková karta tváří jako typ Soundblaster či

Adlib. Rovněž je možné u těchto systémů počítač jednoduše spustit přes

spouštěcí disketu v čistém prostředí MS-DOSu.

O něco těžší je to v případech, kdy používáte Windows 2000 či XP, neboť tyto

systémy nemají možnost spuštění v režimu MS-DOS. Stále sice zůstává možnost

spuštění počítače ze spouštěcí diskety, na počítači ale musíte bezpodmínečně

mít na pevném disku alespoň jeden diskový oddíl typu FAT nebo FAT32, případně

používat bootovacího manažera. Daleko lepší možností je ale použít Open Source

program Dosbox 0.6, který je určený pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP.

Naleznete jej na našem CD, popřípadě si jej můžete stáhnout též z internetové

adresy http://www.dosbox.sourcefor­ge.net/download.php?main=1

(Dosbox0.60-win32-installer.exe, 641 KB). Tato utilita totiž ve Windows emuluje

systém MS–DOS běžící v reálném modu, tak jak to ostatně bylo u mikroprocesorů

řady 286/386, a zároveň též vytváří virtuální zvukovou kartu Soundblaster s

volně konfigurovatelnou I/O adresou a přerušením. Tak ani počítače s těmi

nejnovějšími zvukovými kartami bez odpovídajících zpětně kompatibilních

ovladačů nemusí při hraní starých MS-DOS her zůstat mlčet. Ani možnost

připojení joysticku nebo myši není problémem, neboť Dosbox nabízí odpovídající

podporu i pro ně.

Koneckonců program Dosbox není určený pouze pro Windows, nýbrž existují jeho

verze určené pro Linux, Mac OS X a ostatní 32bitové systémy. Přesný soupis

všech her, jež v emulátoru určitě běží, získáte v abecedně seřazeném seznamu na

adrese http://www.dosbox.sourcefor­ge.net/comp_list.php?order­by=name&letter=a.

Předpokládejme, že máte na pevném disku v nějaké složce hru, kterou si chcete

prostřednictvím emulátoru spustit. Vezměte tuto složku a upusťte ji na ikonu

programu Dosbox. Emulátor tuto složku automaticky připojí jako disk C: a vy pak

můžete program spustit z emulovaného příkazového řádku stejným způsobem, jako

byste byli ve skutečném prostředí MS-DOSu.

Jestliže hra v takto simulovaném prostředí MS-DOSu nepoběží, nebo si s Dosboxem

jednoduše nebude rozumět, pak je tu další freewarová utilita ovládaná pomocí

menu s názvem Abandon Loader 0.8b. Je určena pro Windows NT4, 2000 a XP a

naleznete ji na našem CD, popřípadě na internetu na adrese http://www.angelfire.

com/realm/zeroone/aldownload.htm (Abandon_Loader_08b.exe, 2,84 MB). V tomto

případě si můžete hry pro MS-DOS spravovat, konfigurovat a spouštět

prostřednictvím grafického rozhraní, všechny parametry pro příkazový řádek pak

budou automaticky nastaveny při spuštění programu. Již hotové konfigurace pro

50 nejznámějších her má již v sobě Abandon Loader obsaženy, další se dají dle

potřeby dodatečně stáhnout.

Menší komplikací je zde podpora zvuku, neboť aby vám v příkazovém řádku pod

Windows byla podporována karta kompatibilní se staršími systémy, je nutno

nainstalovat program VDM Sound 2.0.4, jenž je určen pro Windows NT4, 2000 a XP.

Zmiňovanou utilitu si pak můžete stáhnout na internetové adrese

http://www.sourceforge.net/pro­jects/vdmsound. Její velikost činí asi 1 MB.

Zmiňovaný Open Source program emuluje celou řadu starých ISA či PCI zvukových

karet včetně možnosti připojení joysticku a všechny zvuky pak posílají přes

zvukovou kartu nainstalovanou v počítači pod systémem Windows. Před spuštěním

samotné MS-DOS hry je ale nutno spustit právě aplikaci VDM Sound. Abandon

Loader aplikaci VDM Sound spouští před spuštěním vybrané hry automaticky, a to

se standardními hodnotami. Přes menu Options/VDMSound se pak dá zmiňovaný

emulátor přímo z Abandon Loaderu nakonfigurovat.

Smůlu však mají příznivci třeba hry Duke. Hry, jež využívají chráněný režim

(Protected Mode) procesoru, zpravidla ve většině emulátorů pod Windows vůbec

neběží.



4)Umístění programů do seznamu cest, které prohledávají Windows



Problém: Některé programy na svém počítači používáte tak zřídka, že se vám

nevyplatí vytvářet si pro ně zástupce v nabídce Start nebo na pracovní ploše.

Jednoduše je spouštíte přes nabídku Start/Spustit. Jenže pokud se vámi

požadovaný program nenachází v systémem prohledávaných složkách Windows,

nestačí vám pouhé zadání spouštěcího souboru, nýbrž musíte pokaždé vypisovat na

příkazový řádek kompletní cestu k souboru, popřípadě se v Průzkumníku proklepat

stromem složek až ke kýženému souboru.

Řešení: Jakmile v dialogovém okně Spustit zadáte jméno programu ke spuštění,

hledají jej Windows nejprve v systémem prohledávaných složkách a následně ve

speciálním klíči v registru. Pokud nejsou Windows při hledání v žádném z

případů úspěšná, zobrazí odpovídající chybové hlášení. Existují však tři

způsoby, jak menší utility integrovat do složek prohledávaných Windows.

1. Pokud se jedná o jeden EXE soubor nevyžadující žádné další DLL knihovny či

konfigurační soubory, stačí jej jednoduše zkopírovat do jedné ze složek

určených k vyhledávání Windows, kupříkladu \Windows.

2. Pokud se jedná o složku, v níž máte celou řadu pomocných utilit, bude patrně

nejjednodušším řešením zadat cestu k ní do proměnné Path. Tím přidáte zmíněnou

složku ke složkám prohledávaných Windows a operační systém tak najde všechny

zde umístěné programy, jejichž názvy zadáte v dialogovém okně Spustit nebo i v

Příkazovém řádku. Ve Windows 95/98/ME doplňte do souboru AUTOEXEC.BAT do řádku

path=… cestu ke složce oddělenou středníkem. Ve Windows 2000/XP to samé

uděláte v Ovládacích panelech poklepáním na ikonu Systém. Musíte však být pro

provedení této operace být přihlášeni jako administrátor. Klepněte proto v okně

Vlastnosti systému na záložku Upřesnit a zde na tlačítko Proměnné prostředí.

Zde se nachází proměnná Path dvakrát. V horním seznamu se nacházejí proměnné,

platné pouze pro aktuálně přihlášeného uživatele. Spodní seznam ukazuje

systémové proměnné nastavené pro všechny uživatele počítače. Celý seznam pak

můžete upravovat poklepáním na vámi zvolenou systémovou proměnnou.

3. Windows rovněž ukládají odkazy na různé aplikace do registru, a to do klíče

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Windows\Curren­tVersion\AppPaths. Jako

jeho podklíče pak jsou jména jednotlivých spustitelných souborů.

Pokud sem budete chtít přidat další aplikace, můžete použít i zkratky, jako

například P.EXE místo PSPAD.EXE pro textový editor Pspad. V našem případě tedy

vytvoříme podklíč s názvem P.EXE a jako údaj hodnoty řetězce (Výchozí) zadáme

úplnou cestu k souboru, v našem případě G:\Program Files\PSPad\PSPad.exe. Když

následně do dialogového okna zadáme písmeno p, spustí se nám textový editor

Pspad. Firma Microsoft této možnosti využila k tomu, aby omezila spouštění již

vysloužilých programů jako WRITE.EXE a namísto nich aby se spouštěly programy

novější, v tomto případě WORDPAD.EXE.

Program Příkazový řádek se však řídí pouze údaji uvedenými v systémové proměnné

Path. Zadání příkazu p na příkazový řádek tedy ke spuštění editoru Pspad

nepovede. Kupodivu však funguje příkaz start p.



5)Nedokumentováno: Pomalejší dia-show

Problém: K promítání svých snímků z dovolené často používáte ve Windows XP

vestavěnou diashow. Interval pěti sekund mezi zobrazením dvou snímků je však

příliš krátký na to, abyste stačili okomentovat vše, co je na obrázku vidět.

Problém: Firma Microsoft nepředpokládala možnost nastavení časového intervalu

mezi dvěma snímky. Přesto se dá tento interval vhodnou úpravou registru změnit.

Spusťte příkazem REGEDIT.EXE Editor registru a přesuňte se do klíče

Hkey_Current_User\Software\Mi­crosoft\Windows\CurrentVer­sion\ExplorerShellImageVi

ew a zde vytvořte novou hodnotu typu DWORD. Jako údaj hodnoty v desítkové

soustavě zadejte časový interval mezi dvěma snímky, a to v milisekundách takže

intervalu 15 sekund bude odpovídat hodnota 15 000. Prohlížeč obrázků a faxů

(SHIMGVW.DLL), což je aplikace odpovídající za spuštění prezentace, však

akceptuje i hodnoty menší než je standardních pět sekund.

Upozornění: Pokud budete chtít během prezentace jeden či více obrázků otočit,

stačí stisknout klávesovou zkratku <ctrl><k> pro otočení o 90 stupňů po směru

hodinových ručiček a <ctrl><l> pro otočení o 90 stupňů proti směru hodinových

ručiček.



6)Úklid v utilitě Msconfig: Odstranění neplatných položek



Problém: Utilita Nástroj pro konfiguraci systému (MSCONFIG.EXE) zobrazuje na

záložce Po spuštění všechny aplikace, jež se mají při startu systému spustit, a

přitom nabízí možnost jednotlivé položky v tomto seznamu deaktivovat. Bohužel

tyto položky v seznamu zůstávají dále. Zvláště v případech, kdy se nainstalují

programy obsahující v sobě Adware či Spyware, se záložka Po spuštění plní

položkami odkazujícími na nepotřebné a dlouho nepoužívané programy.

Řešení: MSCONFIG.EXE eviduje všechna umístění, která umožňují automatické

spouštění aplikací jedná se o složku Po spuštění, jednotlivé klíče v registru

Windows a některá místa v INI souborech. Seznam již deaktivovaných programů se

pak nachází v registru v klíči Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\Shared

Tools\MSConfig\startupreg a …\startupfolder. Chcete-li tedy seznam v Nástroji

pro konfiguraci systému zeštíhlit, odstraňte ve zmíněných podklíčích všechny

položky, které určitě nebudete nikdy potřebovat. Po restartu počítače bude

seznam v Msconfigu o něco kratší.



7)Windows zabírají příliš mnoho prostoru: Odstranění starých nepotřebných dat



Problém: Vedle systémových souborů vytvářejí Windows na počítači nejrůznější

další prvky jako dočasné soubory internetu, složky pro ochranu systému nebo

odkládací soubor. Celkové množství všech trvale Windows používaných dat daleko

překračuje velikost, kterou měla Windows při své nové instalaci. Často se pak

stává, že velikost diskového oddílu, jež se před instalací systému zdála

dostatečná, najednou vypadá malá.

Řešení: Většina přírůstků dat se dá při nedostatku místa bez obav postrádat.

Pouze proti nárůstu složky %windir%\System32 nic neuděláte. Sem totiž umisťují

instalované aplikace společně využívané programové knihovny.

Odkládací soubor: Otevřete si ve Windows XP Ovládací panely a poklepejte na

ikonu Systém. Přesuňte se na záložku Upřesnit a v poli Výkon stiskněte tlačítko

Nastavení. V dialogovém okně Možnosti výkonu, které se nyní otevřelo, klepněte

na záložku Upřesnit. V poli Virtuální paměť stiskněte tlačítko Změnit. Na tomto

místě pak můžete umístit odkládací soubor na jiný disk. Ve Windows 2000 se ke

stejnému nastavení dostanete o něco rychleji, a to přes Ovládací panely

poklepáním na ikonu Systém. Klepněte na záložku Upřesnit a poté stiskněte

tlačítko Možnosti výkonu. V poli Virtuální paměť stiskněte tlačítko Změnit.

Složka Temp: Jedná se o systémovou složku Windows určenou pro dočasné soubory.

Tato složka je definována pomocí proměnné prostředí. Můžete ji změnit v

Ovládacích panelech poklepáním na ikonu Systém, přesunem na záložku Upřesnit a

pole Proměnné prostředí. Při poklepání na položku TEMP si můžete zadat jako

složku pro dočasné soubory libovolnou složku. Tu samou operaci můžete pak

zopakovat i pro proměnnou TMP.

Dočasné soubory internetu (týká se všech verzí Windows): V Internet Exploreru

klepněte do menu Nástroje/Možnosti sítě internet a přesuňte se na záložku

Obecné. V poli Dočasné soubory internetu si můžete prostřednictvím tlačítka

Nastavení zjistit, kolik místa je pro tyto soubory vyhrazeno, stiskem tlačítka

Zobrazit soubory si zjistíte aktuální množství dat ve složce. Tlačítko

Přesunout složku vám dovolí určit, která jiná složka se má pro ukládání těchto

souborů používat. Posuvníkem si pak stanovíte maximální velikost této složky.

Funkce Obnovení systému: Tato funkce Windows XP vyžaduje relativně mnoho místa.

Bohužel se nedá nijak konfigurovat, ale pouze úplně vypnout, a to v Ovládacích

panelech poklepáním na ikonu Systém, konkrétně na záložce Obnovení systému.

Vypnutí zmíněné funkce však doporučujeme jen zkušeným uživatelům. Další

možností je nastavit přes tlačítko Nastavení pro tuto funkci menší množství

místa. Na méně než 200 MB to ve Windows XP ale stejně nejde.

HIBERFIL.SYS: Dobrých 500 MB místa získáte vypnutím podpory režimu spánku. K

tomuto účelu poklepejte v Ovládacích panelech na ikonu Možnosti napájení a na

záložce Režim spánku zrušte zatržení u položky Zapnout podporu režimu spánku.

Kontrola systémových souborů: Přesunutí složky %windir%\System32\Dllcache,

která je za tuto funkci zodpovědná, je sice obtížné, ale ne nemožné. Ve verzích

Windows 2000 do Service Packu 1 vám pro definování alternativní složky pomůže

úprava v registru. Spusťte si soubor REGEDT32.EXE a přesuňte se do klíče

Hkey_Local_Machine\Softwa­re\Microsoft\WindowsNT\Cu­rrentVersion\Winlogon. V

pravé části okna Editoru registru pak vytvořte novou rozšiřitelnou řetězcovou

hodnotu typu REG_EXPAND_SZ se jménem SFCDllCacheDir. Jako údaj hodnoty zadejte

cestu ke složce, která má sloužit jako výchozí pro umístění zálohy systémových

souborů.

Ve Windows 2000 se Service Packem 2 a vyšším, včetně Windows XP, byla výše

uvedená položka registru zablokována. Teprve až oprava souborů SFC.DLL (Windows

2000), popřípadě SFC_OS.DLL (Windows XP) ležících ve složce %windir%\System32,

ji znovu může aktivovat. K tomu účelu otevřete příslušnou verzi DLL souboru

vyskytující se ve vaší verzi Windows pomocí hexadecimálního editoru a přesuňte

se na příslušnou adresu (viz tabulka Adresy pro opravu SFC souboru). Nahraďte

výraz 8BC6 výrazem 9090. Změněný soubor pak uložte jako SFC.PAT (Windows 2000),

popř. jako SFC_OS.PAT (Windows XP) jak do složky %windir%\System32, tak i do

složky %windir%\System32\Dllcache.

Původní soubor se nedá nahradit, dokud běží Windows. Proto spusťte počítač z

instalačního CD disku Windows a spusťte si Konzoli pro zotavení. Zde

přejmenujte ve Windows 2000 soubory ve složkách \System32 a \System32\

Dllcache pomocí následujících příkazů:

ren sfc.dll sfc.old

ren sfc.pat sfc.dll

Ve Windows XP postupujte analogicky se souborem SFC_OS.DLL. Po příštím spuštění

počítače můžete upravit registr způsobem uvedeným výše. Po dalším restartu

počítače by se měla vytvořit nová složka pro kontrolu systémových souborů. V

opačném případě je možné si ji vynutit příkazem

sfc /scannow

Původní složku Dllcache pak můžete bez obav odstranit.

Tip pro profesionály: Ochrana systémových souborů se dá i zcela vypnout, a to

tak, že v registru v klíči Hkey_Local_Machine\Software\

Microsoft\WindowsNT\CurrentVersion\

Winlogon vytvoříte novou hodnotu typu DWORD s názvem SFCDisable a přiřadíte jí

hexadecimální hodnotu FFFFFF9D. Tip však funguje u Windows 2000 se Service

Packem 2 a vyšším.



8)SCF soubory: Příkazy API jako textový soubor



Problém: V panelu Snadné spuštění se nachází ikona Zobrazit plochu. Když na ni

klepneme pravým tlačítkem myši a z kontextového menu zvolíme příkaz Vlastnosti,

objeví se nám jako typ souboru Windows Explorer Command s příponou SCF. Pokud

tento soubor otevřeme v textovém editoru, projeví se tento soubor jako textový

s tím, že jeho obsah je tvořen několika příkazy. Chtěli bychom získat někde

ještě další příkazy, jež bychom mohli v tomto typu souboru použít.

Problém: Množství příkazů použitelné v souborech typu Windows Explorer Command

je omezeno. Přípona SCF znamená Shell Command File. Jedná se o jednoduché

textové soubory, jež mají vždy stejnou strukturu. První tři doposud známé

příkazy jsou jednoduché příkazy typu API (Application Programming Interface),

které se používají pro Windows a Internet Explorer. Za vlastní zobrazení plochy

pak odpovídá příkaz ToggleDesktop, jemuž odpovídající skriptový soubor vypadá

takto:

[Shell]

Command=2

IconFile=explorer.exe,3

[Taskbar]

Command=ToggleDesktop

Místo příkazu ToggleDesktop můžete za výraz Command= zadat kupříkladu příkaz

explorer, kterým spustíte Průzkumníka. Stejně tak i Internet Explorer se dá

spustit včetně panelu Oblíbené (Kanály) přes SCF soubor. Za tuto skutečnost

odpovídá příkaz Channels:

[Shell]

Command=3

IconFile=shdocvw.dll,–118

[IE]

Command=Channels

Za výraz IconFile pak můžete zadat i libovolný soubor ikony s příponou ICO.





Na jedno klepnutí



Místo okna pouze rámečky

Doposud jste si mohli v každé verzi Windows nastavit, zda se má při přesunování

zobrazovat obsah okna, nebo jestli stačí zobrazovat pouze rámeček. I ve Windows

XP je tato možnost k dispozici, jenom je důkladně ukryta v Ovládacích panelech.

Poklepejte v nich na ikonu Zobrazení a přesuňte se na záložku Vzhled. Nyní

stiskněte tlačítko Efekty a v následujícím dialogovém okně pak najdete položku

Během přetahování zobrazovat obsah okna.



Odstranění Hlavního panelu

Nastavení zobrazování obsahu okna při jeho přetahování, uvedené v předchozím

tipu, má u všech verzí Windows nikde nedokumentovaný vliv na Hlavní panel. V

nastaveních Hlavního panelu se vyskytuje možnost Automaticky skrývat Hlavní

panel, jež umožňuje nastavit, zda bude Hlavní panel na pracovní ploše

viditelný, nebo zda se bude zobrazovat pouze tehdy, když se posuneme ukazatelem

myši k odpovídajícímu okraji monitoru. V případě, že máte zobrazování obsahu

okna během přetahování povoleno, mizí Hlavní panel velmi jemně a pomalu, v

opačném případě mizí rychle bez animace.



Drag&stop

Přetahujete-li soubory a složky z Průzkumníka se stisknutým tlačítkem myši, pak

není třeba pro zrušení drag&drop operace tisknout klávesu <esc>. Pro zrušení

operace bohatě postačí stisknutí jiného tlačítka myši.



Starý typ třídění

Windows XP třídí názvy souborů jinak než jeho předchůdci. Tak kupříkladu

Průzkumník ukáže soubor 2.TXT před souborem 10.TXT, i když pořadí podle

standardu ASCII je jiné. Třídění ve Windows XP je obecně řečeno logičtější,

může však někdy způsobovat pěkné zmatky, zvláště když všechna svoje data

pojmenovávali s ohledem na předcházející typ třídění. Starý typ třídění si tak

můžete ve Windows XP nastavit úpravou registru v klíči

Hkey_Current_User\Software\Mi­crosoft\Windows\CurrentVer­sion\Policies\Explorer,

pokud si zde vytvoříte novou hodnotu typu DWORD s názvem NoStrCmpLogical a jako

její údaj zadáte číslo 1.



Pohodlnější surfování

Pokud vlastníte myš s kolečkem a chcete trochu při surfování na internetu

nechat odpočinout svým očím, stiskněte klávesu <ctrl> a pohybujte kolečkem. Tak

si můžete nastavit velikost písma na internetové stránce.



Málo místa? Nevadí!

Jakmile se vám nějaký diskový oddíl téměř úplně zaplní, začnou vás Windows XP

obtěžovat nabízením nástroje Vyčištění disku. Tato otravná pop-up okna se však

dají velmi snadno deaktivovat. Spusťte si Editor registru a otevřete klíč

Hkey_Current_User\Software\Mi­crosoft\Windows\CurrentVer­sion\Policies\

Explorer. Zde si vytvořte novou hodnotu typu DWORD s názvem

NoLowDiskSpaceChecks a jako údaj hodnoty zadejte číslo 1. Po restartu počítače

bude s hlášením o nedostatku místa na disku konec.



</ctrl></esc></l></ctrl></k></ctrl>­</print></lev></print></lev>